Jak říkal básník Jan Skácel, Mikulov je kouskem Itálie z vůle Boží přeneseným na Moravu. Největší architektonickou stopu zanechala na tomto jihomoravském městě právě italská pozdní renesance a manýrismus. Tento vliv je patrný i v domě z 16. století, který stojí na úpatí místního zámeckého kopce v bývalé židovské čtvrti - tam, kde dnes sídlí penzion Štajnhaus.
K dnešní podobě penzionu vedla dlouhá cesta tří architektů ze studia Originální regionální architektura (ORA). Jan a Barbora Horovi a Jan Veisser neměli zrovna nejlehčí úkol, za svou existenci totiž budova prodělala desítky přestaveb a operací a ačkoliv si dokázala udržet svůj středověký ráz, šlo o slepeninu vrstev stylů, kterou postupně odkrývali. Jak sami přiznávají, na začátku nevěděli, k čemu na konci dojdou.
„Hledali jsme hranici, do jaké doby se můžeme vrátit a kdy se už vydat po nové cestě. Ale stále jsme chtěli zachovat dům jako organický celek. V domě nenajdete rovnou zeď nebo pravoúhlý otvor, všechny prvky bylo tedy třeba znova vynalézt a vyrobit na míru,“ popisuje cestu k současné podobě architekt Jan Hora ze studia ORA.
Výsledkem náročné rekonstrukce je ale až nečekaná harmonie moderního designu se středověkým prostorem, který slouží nejen jako penzion, ale část i soukromým účelům majitele. Architekti se rozhodli zachovat dům nerovný tak, jak byl postavený před 500 lety. Na první pohled proto působí měkce, jeho rohy jsou zaoblené, jako by byly uhnětené z hlíny. Přesto je uvnitř vše moderní, například hned ve vstupní hale zaujmou světla box, tube a ray mini 2.0 od belgické značky Wever Ducré.
V penzionu si můžete vybrat z dvoulůžkového žlutého a modrého pokoje, čtyřlůžkového bílého pokoje a dvou apartmánů - zeleného a šedého s kuchyňskými linkami. Všechny jsou vybaveny originálními atypickými výrobky, které jsou ale citlivě podřízeny celku. Kouzlo pokojů spočívá právě v pečlivé kombinaci nábytku, pokoje nepůsobí prázdně a chladně, jak se až příliš často stává v interiérech ve stylu moderního minimalismu. Až překvapivě snadno si zde připadáte příjemně jako doma.
Naším nejoblíbenějším místem je šedý apartmán s trámovými stropy a prkennou podlahou s výhledem na mikulovský zámek. Ložnici vévodí masivní postel s železnou konstrukcí a koupelna s obnovenými klenbami a s vanou v prostoru, která jako by vypadla ze stránek Pinterestu. Nejpříjemnější je ale večerní posezení na dvoře domu, a to nejen proto, že sklepení historického domu je dobře zásobeno kvalitním vínem z Pálavy. •
O autorovi| Lucie Konečná, spolupracovnice redakce
