To, co Ivo Ištvan a jeho lidé nashromáždili za dva roky vyšetřování, je tak neuvěřitelně neprůkazné, že z toho lze sepsat pouze vyprávěnku
Je to na ručník. Možná dokonce na dva ručníky. Ten první by měl hodit do ringu teď hned a neodkladně vrchní státní zástupce Ivo Ištvan. A ten druhý bychom si měli namočit do studené vody a dát na hlavu, aby nás z toho neklepla pepka. Dokument, který týdeník Euro přináší v posledním letošním vydání, je smutným dokladem neschopnosti a neuvěřitelných manipulací v kauze Nagygate ze strany policie a státního zastupitelství. Není třeba mít žádné iluze o lidech, jako jsou Ivo Rittig či Roman Janoušek. A vůbec si nemusíme myslet, že Vlastimil Rampula je přímým potomkem Mirka Dušína. Jenže to, co Ivo Ištvan a jeho lidé dokázali shromáždit za dva roky vyšetřování, je tak neuvěřitelně neprůkazné, že z toho lze opravdu pouze sepsat vyprávěnku a předkládat ji veřejnosti k uvěření s vírou v mentální nedostatečnost velké části populace.
Ano, po celé Praze se povídá, jaký vliv měl Rittig na byznys pražského dopravního podniku, na ministerstvo dopravy, průmyslu, zemědělství. Šlachtovi „elitní“ detektivové zatím dokázali podle Ištvanova textu zdokumentovat zřejmě jen to, že chtěl někým obsadit místo šéfa odposlechů na policii, měla mu při tom pomáhat Nagyová-Nečasová a nevyšlo mu to. Ještě pozoruhodnější pak je skutečnost, že podle protokolu z jediného Rittigova výslechu je zjevné, že se ho policisté na tento případ ani jednou nezeptali.
Z toho, že se policejním patlalům někde podařilo odposlechnout, že „Ivoš dává bůra“ vrchnímu státnímu zástupci Liboru Grygárkovi, lze jistě vyvodit podezření, že se tady někde opravdu ošklivě kupčí, a ono to pro člověka znalého pražských poměrů nezní až tak neuvěřitelně. Jenže k tomu, aby tohle psal jakýkoli státní zástupce na papír a posílal na Ústavní soud, to opravdu nestačí. Bylo to prověřeno? Zřejmě ano, když se píše ve spisu o podezřelých transakcích na Grygárkových kontech. Pak je ale třeba konat a dokazovat. Spíše to však vypadá, že nám tady zase nikdo nekonal a nedokazoval, nebo byl výsledek negativní. Buď proto, že se nic trestného nestalo, nebo jsou policisté neschopní. Jiné vysvětlení těžko najít.
Dokument lze číst zepředu dozadu a pak nazpátek, ale vyvodit z něj závěr, že český svět politiky byl sevřen chapadly chobotnice se dvěma hlavami Iva Rittiga a Jany Nagyové, vyžaduje opravdu fantazii Joanne Rowlingové. Možná by se vrchní státní zástupce z Olomouce lépe živil literaturou než jako orgán činný v trestním řízení. Kdo měl někdy co do činění s Janou Nagyovou, se musí nad takovým tvrzením za břicho popadat.
Tohle ale není pohádka o Harrym Potterovi.
Tady někdo svrhl vládu, zavřel ve spolupráci s poddajným ostravským soudcem lidi do vazby, držel je tam pět týdnů, aniž by to bylo nutné, a nyní vyhrožuje nepokrytě dalším, aniž by ty první vůbec dostal před soud. Mezitím na pražském magistrátu řádí detektivové Šlachtova útvaru z Českých Budějovic a svým konáním dělají velkou radost právě Rittigovi s Janouškem, o dalších údajných chapadlech Ištvanovy chobotnice nemluvě. Ne, že bychom tím chtěli naznačovat, že si zde mohl někdo zprivatizovat policii, takové věci jako Toflův gang se nám stávají tak jednou za deset let, že, pane Chocholoušku, ale něco člověka mezi ušima tak nějak svrbí.
Každopádně se ukazuje, že zákon o státním zastupitelství sice dobře pamatuje na nezávislost státních zástupců, ale zjevně velmi málo na jejich odpovědnost za to, co dělají.
A to by se mělo rychle změnit.
O autorovi| Pavel Páral * paral@mf.cz
