- *21. července 1992, Le Nouveau Quotidien: Vztahy mezi Havlem a Klausem jsou v podstatě dobré. Jsou však mezi nimi politicko-taktické rozdíly, vyplývající z nestejné životní cesty. Václav Klaus je v hospodářské sféře ultraliberál, zásadní obhájce volného trhu a privatizací, pragmatik, který sice Havlovi a někdejšímu Občanskému fóru vděčí za svůj vzestup, ale mezi disidenty nikdy nepatřil. Rozdíly mezi oběma Václavy jsou a zůstanou. Zdá se, že místo těsného partnerství půjde v budoucnosti o soužití Havel - Klaus v dobrém sousedském vztahu. 19. října 1992, Václav Havel: Oba máme silnou politickou vůli úspěšně spolupracovat. Protože jsme každý z jiného těsta, dobře se doplňujeme. Při posuzování politických otázek mezi námi nedochází ke konfrontacím a neexistují ani žádné třecí plochy. 21. října 1992, Tagesspiegel: Přestože více než polovina českých občanů by Havla znovu ráda viděla na Pražském hradu, nebude jeho vstup do nejvyššího úřadu bez potíží, především pro názorové rozdíly s českým premiérem Václavem Klausem. Zatímco Havel by nechtěl být prezidentem, který plní jen reprezentativní úkoly, je Klaus zastáncem slabé hlavy státu. Z racionálních důvodů jsou však oba připraveni ke kompromisu. Klaus označil svůj vztah k Havlovi za křehký a Havel zase zdůraznil, že nejsou soupeři. Pragmatismus těchto výroků je nasnadě. Bývalý prezident už zřejmě upustil od své myšlenky antipolitické politiky a nyní by měl udělat další logický krok. Havel se musí vzdát proklamované nadstranickosti prezidenta a vyhledat si nějakou stranu jako svou politickou základnu. 22. října 1992, Izvěstija: Vzhledem ke své povaze a osobě nynějšího premiéra se Havel těžko stane prezidentem. Bývalý československý prezident již před časem označil vzájemné vztahy s Klausem za křehké, i když připustil, že principiální rozdíly mezi nimi neexistují. Sotva však lze uvěřit, že by Havel souhlasil s rolí generála na ozdobu, jehož osoba by měla pozitivně ovlivnit ochotu západních zemí poskytovat úvěry ČR. 2. listopadu 1992, Václav Havel: S Václavem Klausem můžeme úspěšně spolupracovat, aniž bychom jakkoliv slevovali ze svých ideálů. Shodujeme se v tom, že by český stát měl být demokratickou zemí se stabilním politickým systémem a fungující tržní ekonomikou, která se bude co nejrychleji integrovat do evropských struktur. Názorové rozdíly mezi námi spočívají v rozdílném akcentování některých aspektů existence ČR. Václav Klaus tyto skutečnosti také zná, pouze je méně zdůrazňuje. 4. listopadu 1992, deník General - Anzeiger: Ve snaze o větší moc prezidenta musí Václav Havel jako budoucí možný kandidát překonat hradby Václava Klause. Premiér, jehož k Havlovi podle jeho slov pojí křehký vztah, potřebuje bývalého disidenta v podstatě jen jako vývěsní třpytivý štít pro zahraničí. Do vnitropolitických karet, jež Klaus míchá, si nebude chtít nechat od Havla nahlížet. Havel považuje za zbytečné, aby fungoval jen pro reprezentativní účely, slavnostní akce a kladení věnců, s čímž nemá za dvě předchozí prezidentská období dobré zkušenosti. 5. listopadu 1992, předseda KDU-ČSL Josef Lux: Bylo by neštěstím, kdyby se vztah Havel - Klaus vyhrotil v konfrontaci, která by byla obecnou konfrontací politickou. Bylo by to vzájemnou pošetilostí nejen těchto dvou mužů, ale i sil, které je podporují. 11. září 1994, předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde: Vztah mezi českým prezidentem a premiérem není napjatý, jak občas probleskuje ve sdělovacích prostředcích. Prostě je každý jiný. Jejich odlišnost nevypovídá o politickém napětí nebo o něčem, co by snad mělo bránit přirozenému politickému rozvoji České republiky. Havel celým svým dílem ztělesňuje boj proti smrti a boj proti takzvanému malému člověku a středním vrstvám. Klaus je politikem středních vrstev v tom nejlepším slova smyslu. 22. prosince 1997, Václav Havel: Pravidelné schůzky s odstupujícím premi-érem Václavem Klausem po jednáních vlády jsem zrušil, protože Klaus tehdy cítil potřebu mě při každé návštěvě za něco plísnit… Můj vztah ke Klausovi měl vždy dvě roviny. Jedna byla ideová, v níž jsme oba zjistili, že jsou mnohé věci, na kterých se neshodneme, ale naučili jsme se s touto rozdílností žít. V druhé rovině, rovině osobní, naše vztahy prošly pes-trým vývojem, někdy to bylo období vyloženého napětí, a jindy naopak období docela harmonického přátelského soužití. Klaus mi ale můj poslední projev v Rudolfinu asi jen tak nezapomene. Nejspíš ho bude brát jako velmi osobní a velmi nepřátelský útok proti sobě a podle toho budou nějaký čas vypadat i naše vztahy. 31. října 1998**, Václav Klaus: Loňská slova prezidenta o blbé náladě v České republice situaci v zemi nepomohla. Havlovo vyjádření bylo nevýstižné a postavil se jím na stranu těch, kteří hodnotí zápas s postkomunistickou minulostí jako neúspěšný. Strašlivým způsobem tak uškodil snahám o transformaci. Prezidentovo neadekvátní slovo napáchalo škodu a rozpoltilo společnost. Jsem přesvědčen, že u závistivých a neúspěšných lidí Havlova slova negativní a pesimistické pocity znásobila.
