Jak posílá taxikář Abdul z New Yorku peníze bratru Mohammedovi do Karáčí
S šokujícím oznámením přišel minulý týden Český rozhlas: tuzemská kontrarozvědka prý zaznamenala první pokusy o převod větších částek peněz systémem, který běžně používají muslimové a především teroristické organizace. Řeč byla o takzvané hawale. Následně se ale ukázalo, že veřejnoprávní reportér trochu „přestřelil“.
Veřejnoprávní hawala.
„Do Česka dorazil jeden z fenoménů islámského světa, bezhotovostní převod peněz nazývaný hawala,“ zaznělo v reportáži v Českém rozhlasu. „Tento speciální platební a půjčky poskytující systém považují tajné služby za jedno z největších teroristických rizik,“ dodal moderátor.
Skutečnost je ale trochu jiná. Systém hawala vznikl v Indii dávno předtím, než se na Západě vyvinul bankovní systém v dnešní podobě. Je založen na naprosté důvěře jeho účastníků. K převodům peněz využívá „neobchodních“ vazeb, například rodinných nebo náboženských. Podle definice amerického Úřadu pro potírání finanční kriminality FINCEN jde o „převod peněz bez pohybu peněz“. Hawala ale nemusí být nelegální a ani nemusí sloužit k podpoře mafiánů nebo teroristů. Indové nebo Pákistánci jsou na ni prostě zvyklí.
Jak hawala vlastně funguje? Expert Interpolu Harjit Singh Sandhu uvádí tento příklad: Abdul, původem z Pákistánu, se přestěhoval do New Yorku a živí se jako taxikář. Ušetřil si pět tisíc dolarů a chtěl by je poslat svému bratru Mohammedovi, který žije v Karáčí.
Opatrný taxikář Abdul se jde nejprve zeptat na podmínky převodu peněz do běžné banky. Dozví se, že mu dolary smění v kurzu 31 rupií za dolar. Bude si ale muset zřídit bankovní konto a následně zaplatit poplatek pětadvacet dolarů za mezikontinentální peněžní převod. Takže Mohammedovi do Karáčí nakonec přijde za zhruba jeden týden 154 225 rupií.
Abdul ale slyšel o hawale, řekl mu o ní jeho kolega, taxikář Iqbal, který si sám hawalovými převody občas přivydělává. Iqbal nabídl Abdulovi následující podmínky: pětatřicet rupií za dolar a pětiprocentní poplatek za převod. To by znamenalo, že do Karáčí dorazí 166 250 rupií.
Pak ale Abdul objeví v lokálních „indicko-pákistánských“ novinách inzerát nabízející „skvělé rupijové obchody - služby pro Indii a Pákistán“. Abdul zavolá na uvedené číslo a osoba jménem Fatima mu nabídne převod s kurzem sedmatřicet rupií za dolar s poplatkem jedné rupie za každý převedený dolar. To by znamenalo, že Abdulův bratr Mohammed dostane na ruku 180 000 rupií. Abdul se pochopitelně rozhodne využít Fatiminy služby.
Abdul dá Fatimě pět tisíc dolarů. Fatima kontaktuje svého partnera Ghulama v Karáčí a sdělí mu, že má vyplatit Mohammedovi 180 tisíc rupií. Druhý den má Abdulův bratr peníze v kapse.
Převody bez byrokracie.
Jak je něco takového možné? Patrick M. Jost z amerického FINCEN uvádí hned několik vysvětlení. Fatima a Ghulam jsou partneři, kteří spolu běžně obchodují a hawalové transakce provádějí jen ze „známosti“.
„Jinou možností je, že Ghulam – ať už z jakýchkoli důvodů – dluží Fatimě nějaké peníze. A protože některé země dělají při vývozu hotovosti potíže, splácí Ghulam své závazky prostřednictvím svých hawalových zákazníků. Anebo má Fatima prostě přebytek rupií a Ghulam jí pomáhá se jich zbavit,“ říká Jost.
Hawala se často skrývá v normálních obchodních vztazích, zejména při exportu a importu zboží. „Fatima třeba kupuje od Ghulama cédéčka a kazety s indickou a pákistánskou hudbou a dvaadvacetikarátové zlato a dováží je do Ameriky. Ghulam zase od Fatimy odebírá nejrůznější telekomunikační zařízení. A pak přijde na řadu hawala. Fatima pošle Ghulamovi zboží za dvacet tisíc dolarů. Nafakturuje mu ale jenom patnáct tisíc. Zbývajících pět tisíc je splátka dluhu za převod Abdulových peněz Mohammedovi,“ popisuje běžné hawalové transakce Patrick M. Jost z FINCEN. Takže důvody, proč využívat hawalu, jsou zřejmé: systém je levný, efektivní, rychlý a obejde se bez zbytečné byrokracie.
„I u nás žije početná muslimská komunita a hawalové transakce tady běžně probíhají. Není na to nic špatného,“ řekl týdeníku EURO mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert. „Muslimové prostě neradi posílají peníze přes banky,“ dodal.
Ačkoliv je hawala ve většině států považována za nelegální činnost, stále je velmi rozšířená. Například i proto, že nabídky hawalových transakcí se většinou objevují v lokálních indických nebo pákistánských novinách pod krycími slogany typu „skvělé rupijové obchody – služby pro Indii a Pákistán“ nebo třeba „sladké rupijové transkace“. Riziko, že úřady nebo zpravodajské služby na hawalu přijdou, je mizivé. Většinou o takových transakcích nemají ani tušení.
Třebaže Indie a Pákistán hawalové převody zcela zakazují, v jiných zemích hawala ilegální není, například ve Spojených arabských emirátech je přijatelná. Paradoxně právě proto, že na místním pracovním trhu působí mnoho dělníků z Indie a Pákistánu, kteří hawalovými transakcemi posílají vydělané peníze domů svým příbuzným.
Oblíbená u teroristů.
Odhady tajných služeb hovoří o tom, že hawalovými systémy projde asi osmdesát miliard dolarů ročně. Část z této sumy samozřejmě míří i k mafiánům a teroristům.
„Sama o sobě není hawala ničím špatným. Pro svoji neprůhlednost a nemožnost dohledat nějaké účty je ale mimořádně velkým problémem v okamžiku, kdy je použita pro převod peněz teroristům. Pro zpravodajské služby, které se snaží finanční toky vedoucí k teroristům vyhledávat a monitorovat, je hawala velkou komplikací, a proto i velkým tématem v mezinárodní spolupráci. Kdykoli se mluví o financování terorismu, je hawala na prvním místě,“ tvrdí mluvčí BIS Šubert.
Hawala je opravdu ideálním prostředkem, jak zamaskovat převod financí. O transakci zpravidla nevědí víc než čtyři lidé a neexistují o ní žádné písemné záznamy (i když někdy se příjemce peněz musí prokázat například číselným kódem). Obvykle jsou ale všechna data prostě jen v hlavách účastníků operace.
A právě proto mají zpravodajské služby s hawalou obrovský problém: zpravidla nedokážou mezi hawalisty proniknout a o většině převodů se vůbec nedozvědí. „Je to neprůhledné a nedetektovatelné. Informace můžeme získat pouze ze zpravodajských zdrojů. A ty rozhodně nebudeme rozhlašovat do světa, protože bychom je tím ohrozili,“ řekl Jan Šubert.
