Ještě letos na jaře to vypadalo, že hazard v Česku definitivně vyklízí pozice, když bylo v celé zemi registrováno 20 tisíc hracích automatů. Ve druhém čtvrtletí ale stoupl jejich počet na dvojnásobek. Jen za loňský rok v hracích přístrojích zmizelo 40 miliard korun.
Konec kasina Evropy! Pod těmito titulky letos v březnu většina médií vítala statistiky postupného snižování počtu hracích automatů v České republice. A nebylo se čemu divit. Čísla vypadala více než optimisticky. Z původních 130 tisíc automatů schválených podle původního zákona o loteriích jich ke konci března zbývalo jen 7043.
„Česko přestává být kasinem Evropy, to je skvělá zpráva pro všechny kromě hazardní lobby. Beru za velký úspěch, že jsme ji pomohli přetlačit. Příběh nekončí, ale trend je pozitivní,“ hodnotil před třemi měsíci situaci okolo hazardu David Ondráčka, ředitel Transparency International.
Příznivě se vyvíjel také poměr obyvatel na jeden hrací automat. Z někdejších až 82 obyvatel na jeden automat si Česko výrazně polepšilo a dosahovalo průměru kolem 500 lidí na jeden automat. Jen v Praze jejich počet klesl z původních téměř 16,5 tisíce automatů v roce 2010 na březnových 3,5 tisíce a v Brně z dřívějších 3500 na 31 povolených automatů. V řadě dalších měst „tvrdý“ hazard zmizel úplně.
Vítězné tažení hazardu
Po dalších devadesáti dnech však vývoj v oblasti hazardu nevzbuzuje jen rozpaky, ale spíše zděšení. Stalo se něco, co nikdo nečekal. Počty hracích automatů raketově rostou a atakují čísla, která se ještě na jaře zdála nedosažitelná.
Už na jaře sice bylo podle nového zákona o hazardních hrách registrováno zhruba 20 tisíc hracích přístrojů, za pouhé tři měsíce ale jejich počet vzrostl dvojnásobně. „V současné době je v nové databázi podle zákona o hazardních hrách již 43 tisíc automatů,“ popisuje smutně Martin Svoboda, předseda sdružení Občané proti hazardu.
Počet hracích zařízení roste masivněji, než zastánci jejich redukce očekávali
„Roste to masivněji, než jsme čekali. Nepočítali jsme s tím, že to vyletí tolik,“ dodává Svoboda. Jeho současný odhad je, že se nárůst počtu hracích přístrojů zastaví mezi 40 až 50 tisíci. Je to sice méně než před osmi lety, ale rozhodně to nejsou čísla, na která by mohla být Česká republika pyšná. „Na zemi naší velikosti je to pořád strašně moc,“ podotýká Svoboda.
Přitom příklady z mnoha míst ukazují, že se obce s hazardem umějí vypořádat. Díky tomu počet heren v celé republice klesá.
Například v Brně se z původních 446 heren jejich stav zredukoval na současných pět míst. V případě Žďáru nad Sázavou, přezdívaném před lety jako „Las Vegas Vysočiny“, bylo před zahájením tažení proti hazardu celkem 190 automatů ve 24 hernách. Minulý rok došlo ke zrušení posledních tří automatů v jediné zbývající herně.
Proč tedy počty automatů v posledních týdnech opět strmě rostou? Podle odborníků došlo na varování, kterému politici nevěnovali pozornost. Problém vznikl ve chvíli, kdy v rámci komplikované legislativní přípravy vypadl z návrhu současného zákona o hazardních hrách nejvyšší přípustný počet automatů na jednu hernu. Těch mělo být maximálně 30. Klíčovou úpravu však kdosi z návrhu vyškrtl. Zůstal tak zachovaný jen minimální počet automatů, kterých je 15. To vyhnalo hrací přístroje z hospod a dalších zařízení.
„Výsledkem tohoto zásahu je, že nový zákon zlikvidoval malé herny, ale ty velké zůstávají a dál posilují. Zákon jim vyčistil trh od konkurence. Tam, kde dosud bylo například padesát automatů, jich je nyní třeba 150, pokud to prostory dovolí,“ upozorňuje Svoboda.
Přečtěte si:
Ve veřejných aukcích lze koupit obrazy, trosky raketoplánu i otroky
Nejistý byznys: popularitu aukcí zvýšil internet, dražit se ale musí umět
Druhou slabinou je, že o umístění heren a automatů rozhodují místní samosprávy. Příklady z většiny zemí, které se dokázaly s hazardem vypořádat, přitom ukazují, že tento úkol mohou zvládnout spíše osvícené a proti korupci odolnější státní instituce.
Obecní a městští zastupitelé často nejsou vůči majitelům herních firem s rozpočty ve výši mnoha set milionů korun rovnocennými partnery a mnohdy selhávají. „V některých městech je hazard stále na hranici únosnosti a takovéto počínání města je logicky nevysvětlitelné.
Důvodem jsou často korupční zákulisní hry,“ dodává Janusz Konieczny, analytik Nadačního fondu proti korupci.
Jeden krok vpřed, dva zpátky
O komplikovaném vývoji na místní úrovni vypovídá příklad z Jablonce nad Nisou, jednoho z posledních míst, kde se konalo referendum o hazardu. Organizátorům pomáhala s formulací referendové otázky společnost Transparency International ČR. Hlasování bylo úspěšné a závazné a místní lidé se těšili, že počet hracích přístrojů brzy klesne z původních 349 povolení na nulu.
„Velice nás potěšilo, že se kampaň rozhodly finančně podpořit desítky jabloneckých občanů prostřednictvím internetové sbírky, dále jablonecké firmy a podnikatelé a v neposlední řadě Nadační fond proti korupci prostřednictvím rychlého grantu Nadace Via. Je vidět, že problematika hazardu pálí v Jablonci mnoho lidí. Jejich podpora pro nás byla obrovským hnacím motorem,“ zmínil předseda spolku Jablonec bez hazardu Jakub Strnad.
Právě příklad Jablonce ale ukazuje, jak je v Česku boj proti hazardu komplikovaný a především nevyzpytatelný. Na jedné straně má boj s hazardem širokou podporu veřejnosti, na druhé často prohrává v zákulisních jednání provozovatelů heren s komunálními politiky.
Cesta k vyhlášení referenda byla dlouhá a klikatá. V Jablonci nad Nisou totiž už jednou zákaz heren a kasin platil. V lednu 2015 zde začal platit absolutní zákaz, na který se město tři roky připravovalo. Než ovšem stačilo Ministerstvo financí ČR odebrat místním provozovatelům licence na provozování hracích automatů, nastal „nečekaný“ zvrat.
V polovině roku 2015 předložil primátor Petr Beitl, předkladatel původní zákazové vyhlášky, návrh na její zrušení. Místo ní prosadil novou vyhlášku, která povolila na území města provoz tří kasin. Hlavním zastáncem prolomení zákazu byl podle spolku nejen primátor, ale také jablonecký zastupitel a bývalý předseda FAČR Miroslav Pelta. Toho policie před časem obvinila z několika trestných činů v kauze sportovních dotací.
Postupně začal počet povolených kasin růst až na deset, ve kterých je více než 350 hracích automatů. Tedy více než v době, kdy město poprvé rozhodlo o jejich zákazu. I tady to vypadalo po vítězném referendu na oslavy.
Hazard? Ze strany provozovatelů sázka na jistotu
Jenže pak se do věci vložili zastupitelé a místním lidem obrazně řečeno vytřeli zrak. Koncem června sice schválili, že radnice vypoví smlouvy na provozování automatů majitelům současných devíti kasin s 250 automaty a připraví novou vyhlášku, ale výpovědní lhůta bude tříletá.
„Je mi líto, že zastupitelé své voliče opět zklamali. Na stole bylo řešení, které by znamenalo okamžitý zákaz hracích automatů, jak si to vyžádalo drtivých osmdesát osm procent účastníků referenda“ komentoval výsledky jednání opoziční zastupitel Jakub Macek.
Za dobu, kdy bude radnice automaty ve městě tolerovat, protečou automaty ještě nemalé peníze. Paradoxní je, že velkou část finančních prostředků, které hráči naházejí do automatů, tvoří peníze daňových poplatníků. Výzkumy totiž zjistily souvislost mezi mírou nezaměstnanosti a počty hracích automatů. Čím více lidí bez práce a na sociálních dávkách, tím více peněz mizí v hracích zařízeních.
„Kde se vyskytuje větší počet sociálně slabých lidí, objevuje se i více heren. Ideální podmínky mají herny v oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost, respektive kde je větší koncentrace obyvatel neuplatnitelných na pracovním trhu, kteří se uchylují k iluzi, že peníze získají z hazardní hry,“ upozornil před třemi lety Jakub Zakrzecki, tehdejší provozní ředitel společnosti M. B. A. Finance.
Sociální dávky mizejí v automatech
Tomu, aby v automatech končily peníze ze sociálních dávek, měl zabránit Centrální registr hráčů. Ten měl být původně spuštěn už loni. Ani letos však ministerstvo financí neví, kdy vznikne. Stát na jeho zřízení vyčlenil tři sta milionů korun. V opakovaném výběrovém řízení na dodavatele je nyní sedm uchazečů.
I když centrální úložiště stále chybí, povinná registrace začala v hernách a kasinech platit od ledna. Jejich provozovatelé musejí při založení hráčského konta zjišťovat a ověřovat totožnost a věk zájemců o sázení. Centrální registr by měl zabránit hrát lidem v exekuci nebo na sociálních dávkách.
Také další nedostatek, který s hazardem souvisí, způsobili úředníci ministerstva financí. Nedokážou totiž zrušit hernu ve městech nebo městských částech, kde radnice schválily nulovou toleranci hazardu. „Řízení na odebrání licencí se táhnou, v některých případech až extrémně dlouho. Absolutně nefunguje rozkladová komise ministerstva financí. Například Praha 2, která zavedla nulovou toleranci už někdy v pravěku, má stále na svém území deset automatů v pěti hernách.
| V roce 2017 zmizelo v automatech 40 miliard |
|---|
| Hráči v Česku prohráli loni v hazardních hrách celkem 39,8 miliardy korun. To je o půl miliardy víc než v roce 2016. Třetinu z toho na internetu. Podle odborníků má v Česku problémy s hraním a závislost na něm 80 až 100 tisíc lidí. Když gambleři nastupují léčbu, jejich dluh podle předsedkyně Rady Asociace nestátních organizací Heleny Rampachové dosahuje milion až 1,3 milionu korun. Nárůst prohraných částek je jedním z důsledků zásahů do návrhu zákona o hazardních hrách. Podle loňské vládní analýzy zákon o hazardu doznal při projednávání několik změn pod vlivem „hazardní lobby“. Upřednostnil se tak zájem herního průmyslu před zájmem veřejným, uvedla vládní analýza. |
A ministerská komise je není schopná zrušit. Obdobně na Praze 6 zbývají poslední tři automaty, přestože je tam nulová tolerance velmi dlouho,“ upozorňuje Svoboda.
Podle jeho slov má řízení trvat v první instanci nejdéle tři měsíce, na rozklad pak má komise reagovat bezodkladně. „To je podle výkladu většiny ministerstev jeden, maximálně dva měsíce. Na ministerstvu financí se však táhnou řízení i několik let,“ poukazuje Svoboda.
Ministerstvo financí tvrdí, že dělá, co je v jeho silách. „Rozkladová komise k hazardu pracuje s maximální rychlostí, kterou jí umožňuje správní řád. Důvodem délky řízení není její liknavost, nýbrž extrémní úsilí a prostředky vkládané dotčenými provozovateli hazardu do využití všech zákonných možností, jak oddálit konečné rozhodnutí rozkladové komise,“ podotýká Filip Běhal z tiskového odboru ministerstva financí.
Provozovatelé heren podle něj často účelově žádají z různých důvodů o přerušení správního řízení. „Stěžují si na podjatost členů komise, ačkoliv takový podnět nikdy nebyl shledán jako opodstatněný. Často ustavují zmocněnce pro přijímání pošty a tyto zmocněnce často mění, což řízení velmi prodlužuje, jedna ze společností se sídlem v České republice například ustavila zmocněnce s adresou pro zasílání v Černé Hoře,“ dodává Filip Běhal. Provozovatelé heren také prodlužují řízení podněty k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a ministerstvu vnitra.
Jejich provozovatelé musejí při založení hráčského konta zjišťovat a ověřovat totožnost a věk zájemců o sázení. Centrální registr by měl zabránit hrát lidem v exekuci nebo na sociálních dávkách.
A aby toho nebylo málo, mají provozovatelé hazardu získat další výhodu. Mezi několika málo skupinami, které mají podle posledního návrhu ministerstva financí získat výjimku z elektronické evidence tržeb, mají být, spolu například s nevidomými podnikateli, právě provozovatelé hazardu. Přitom právě tento sektor čelí podezření, že se v něm dlouhodobě perou špinavé peníze.
Ministerstvo přitom namítá, že výjimka pro hazard je na místě. „V případě hazardních her je vynětí z evidence tržeb odůvodněno jednak faktickým znemožněním plynulého a hospodárného výkonu této podnikatelské činnosti u některých typů her, jednak novou regulací v oblasti hazardních her zákonem o hazardních hrách. Jelikož správce daně má v tomto případě možnost získat relevantní data prostřednictvím informačního systému provozování hazardních her, a neexistuje tak legitimní důvod, aby obdobná data v obdobné podobě vyžadoval po příjemcích tržeb z hazardních her ještě z titulu evidence tržeb, to znamená dvakrát,“ zdůvodňuje Filip Běhal.
Odborníci však vnímají tento záměr negativně. „Výjimku z EET pro provozovatele hazardu vnímám velmi negativně. Hazard si dlouhodobě v českém prostředí pomocí silné lobby vydobyl oproti jiným odvětvím mnoho výjimek a ústupků. Rád bych měl pocit, že doba náklonnosti a shovívavosti k tomuto společensky nebezpečnému podnikání ze strany vlády a ministerstva financí už skončila. Aktuální návrh změn v oblasti EET a velmi pomalé rušení automatů v oblastech s dávno schválenou nulovou tolerancí hazardu mě o tom však příliš nepřesvědčuje,“ uzavírá Martin Svoboda.
Článek vyšel v magazínu Profit
