Topolánkovu letadlu vysadily při startu dva lidovecké motory
Méně někdy bývá více. Politické angažmá filmové režisérky Heleny Třeštíkové trvalo sice jen sedmnáct dní a bylo trochu naivní, přesto stálo zato. Noblesní rezignace vlídné ministryně kultury možná vyvolává úsměšky partajních tlustokožců, ze sedmiměsíčního bahna povolebního handrkování však bude tento čin dlouho vyčnívat jako laťka slušnosti a vkusu. Dokumentaristce se doslova na vlastní kůži podařilo nepřímo zdokumentovat intriky provázející vznik pravozeleného kabinetu Mirka Topolánka.
Už samotný fakt, že právě ODS se snaží na ministerstvo kultury prosadit jako svého náměstka lobbistu Františka Formánka, když za jeho angažování do stejné pozice loni občanští demokraté kritizovali exministra Vítězslava Jandáka z ČSSD, je krajně podezřelý. Dvojnásobně zvláštní je, pokud spekulaci, že za Formánka měla u Třeštíkové orodovat Topolánkova poradkyně Kateřina Dostálová, vyvrací úřad vlády větou, že eventuální konzultace by se beztak konaly mezi čtyřma očima, takže je nikdo nemůže komentovat (na telefonáty si Dostálová dala po zkušenostech z krize v ČT asi pozor). Zdá se tedy, že Formánkovo náměstkování nemá sloužit jako obyčejný nástroj vlivu ODS v lidoveckém resortu, ale spíše má být trafikou za lobbistovy zásluhy o podporu bývalých poslanců ČSSD Michala Pohanky a Miloše Melčáka při hlasování o důvěře Topolánkovu týmu. Možná si Formánek pro tento úkol uvolnil ruce už loni na podzim, kdy údajně na vlastní žádost opustil křeslo prvního náměstka ministra Martina Štěpánka - který však prý současným tlakům na Třeštíkovou ve prospěch Formánka překvapivě rovněž asistoval. Ještě zlověstnější jsou prosakující informace, že v celé transakci jde i o porcování dotace pro významnou českou knihovnu.
V tomto světle se jeví ministerská nominace politicky nezkušené Třeštíkové přímo jako zákeřná manipulace. Premiér sklidil chválu za rekordní počet čtyř žen ve vládě, lidovci si oblíbenou režisérkou vylepšili image, to hlavní však asi mělo zůstat skryté. Třeštíková se naštěstí nedala opít rohlíkem. Jestlipak v koaličním lisu stejně dobře obstojí i její nástupce, senátor Václav Jehlička? Postoj k Formánkovi se totiž evidentně stal jedním z kritérií pro výběr ministra kultury. Jehlička bývalého náměstka zná a nevadí mu, v centru jeho pozornosti navíc bude jako za Jandáka péče o památkové dědictví. Vzít teď Formánka do vedení ministerstva by asi bylo politickým harakiri, jenže existují i méně nápadné cestičky k vlivu.
Ministerské křeslo se minulý týden rozhoupalo i pod dalším z pěti lidovců v Topolánkově vládě. Horká korupční kauza lidoveckého ministra pro místní rozvoj a vicepremiéra Jiřího Čunka je pro změnu zajímavou sondou do naší regionální politiky. Před očima máme příběh starosty odlehlého okresního města, kterého před pěti lety ani ve snu nenapadlo, že by mu komunální pletky mohly už brzy podrazit vládní i šéfpartajní křeslo. Čunkův skok do nejvyššího patra politiky byl stejně rychlý a překvapivý jako kdysi erupce Vesuvu a zkáza Pompejí. Na nějaké uhlazování reality nebyl čas, vše se zachovalo netknuté. Zdráháme se dnes uvěřit, že by byl Jiří Čunek tak naivní, aby si na vlastní bankovní konto uložil sumu 497 tisíc korun, kdyby mu jeden z místních podnikatelů pouhé tři dny před tím předal přímo na radnici v doslechu sekretářky obálku s 499 tisíci korunami. A že by se tím oné sekretářce ještě pochlubil! Jenže to je pohled z centra, v regionech život běžel a dodnes běží mnohem klidněji. Místní média většinou s radnicemi vycházejí po dobrém a gubernátoři se skandálů bát nemusejí. Příběhy čunkovského typu uslyšíte vyprávět snad v každém okresním městě, v sousedském prostředí však ústí do ztracena.
Ať už je původ Čunkova půlmilionu jakýkoli, hrůzné je načasování aféry. Jako by si kdosi včas nechal sesbírat různé hříšky vsetínského starosty, aby měl nastupující lidoveckou star v hrsti a mohl její kariéru podle potřeby buď urychlovat, nebo zpomalovat. Momentálně balancuje nad propastí a lidovci už prý chystají náhradníka pro Čunkovu ministerskou funkci - Libora Ambrozka. Jako předloni zpečetilo Grossův osud, když lidovci prolomili bobříka mlčení a začali kritizovat bytovou patálii premiéra, tak i teď srazí Čunkovi vaz, jakmile někdo z koaličních politiků promluví proti němu. Topolánkův úřad už mluví o problému, neoficiálně se ošívají i někteří lidovci. Kdo je však režisérem Čunkova osudu? Policejní plukovníci v Ostravě nebo snad kalouskovské stranické křídlo? A o čempak vlastně Čunek v listopadu tajně vyjednával s Jiřím Paroubkem? Když se na brněnském sjezdu KDU-ČSL šermovalo hesly „likvidace Juránka“ nebo „lidovec lidovci vlkem“ a když sama policie žádá Senát o Čunkovo vydání trestnímu stíhání pár dní před hlasováním o důvěře vládě, skoro mají pravdu senátoři, kterým se politika Čunka načasovaným policistům vydávat nechce. A to i kdyby měl skutečně nějaké vroubky.
Otazníky kolem populárního lidoveckého předsedy a jeho protivníků jsou stejně temné jako pozadí tlaků na exministryni Třeštíkovou. Ještě chmurnější jsou však lidovecké vyhlídky. Když padne Čunek, kdo ho nahradí? A nestáhne to pod vodu celou Topolánkovu vládu?
