Henry Farber: Odpůrci Uberu vedou prohranou bitvu, pokrok nezastaví

Produktivita práce na Západě roste rychleji než mzdy. Podle profesora ekonomie z Princetonské univerzity Henryho Farbera ale nelze vinit pouze klesající význam lidské práce a nové služby typu Uber, projevuje se i globalizace a slábnoucí role odborů. "Přesto žijeme v ohromující době, kdy například díky iPhonu mají miliony lidí za pár stovek dolarů přístup k funkcím, které si před pár lety nemohly pořídit ani za řádově vyšší částky," říká Farber, jenž do Prahy přijel na konferenci institutu CERGE.

Ve vaší studii argumentujete, že začne-li v New Yorku pršet, počet taxíků v ulicích klesne navzdory vyšší poptávce, což na první pohled vypadá v rozporu s ekonomickou logikou. Řidiči ale musejí jezdit opatrněji a více času stráví v zácpách. Pomohl v tomto ohledu Newyorčanům rozmach popularity Uberu?

Ne nijak zásadně. Na Uberu je nejdůležitější především to, že bez prostředníka spojuje poskytovatele služby s poptávajícím. Uber sice dokáže v období zvýšené poptávky současně navyšovat také ceny, ale otázkou je, jak pružně vlastně umí reagovat. A co jsem se od jeho zaměstnanců dozvěděl, tak jízdné se flexibilně zdražuje jen v konkrétních oblastech s vyšší poptávkou kvůli tomu, aby v nich jezdilo více řidičů.

Jenže když prší, tak obvykle v celém městě, nelze tedy tak snadno nalákat řidiče k přesunu z jedné jeho části do druhé. Přesto se věci podle mých zkušeností mění. Nedávno jsem v New Yorku u jednoho hotelu několik minut marně sháněl taxi, až mi portýr poradil Uber. Auto dorazilo prakticky hned, přestože pršelo.

Co soudíte o zákazu Uberu v některých městech? Předstihla technologie politickou představivost?

Uber je na mnoha místech velmi agresivním hráčem na trhu, jenže ti, kdo jej zakázali, bojují v prohrané bitvě. V dlouhodobějším měřítku technologický pokrok převládne. Možná to nebude konkrétně v podobě Uberu, ale v tom případě nastoupí podobné služby, které bez dalšího zprostředkovatele propojí řidiče a pasažéra.

Chápu, že majitelům taxi služeb ani některým taxikářům se to nelíbí, na druhou stranu mají šanci poohlížet se po práci jinde. Třeba právě v Uberu. A pokud si tam nevydělají na živobytí, nezbyde jim, než zvolit úplně jiné povolání. V konečném důsledku ale rozšíření Uberu pracovní trh nepoškodí.

Jak silnou pozici mají v kontextu rozmachu podobných služeb odbory?

Konkrétně v USA jsou velice slabé. Nicméně tam, kde se vedou proti Uberu politické bitvy, v nich nebojují odbory, ale asociace majitelů taxislužeb a podobně.

V zemích, kde je role odborů historicky silnější, například v Německu, je sice kvůli zákazům rozšířený méně, ale to neznamená, že by Němci neměli zájem o tento typ služeb. A k němu si cestu najdou, byť ne třeba nutně přes Uber. Pak jim ale poslouží podobná služba na stejném technologickém principu.

Podle Alana Kruegera, bývalého šéfa ekonomických poradců Baracka Obamy, se stále jasněji ukazuje, že rozlišování mezi zaměstnanci a pracovníky na volné noze přestává stačit. Přimlouvá se za vznik nové pracovně-právní kategorie. Jaký je váš názor?

Neřekl bych, že zrovna tohle je to nejlepší řešení, jakkoliv jsou očividné problémy, které podobné debaty podnítily. Ta podstatná a zároveň zajímavá otázka pro mě ale zůstává, zda považujeme konkrétně řidiče ve službách Uberu za zaměstnance, nebo pracovníky na volné noze.

Podle měřítek, která si zvolíme, je můžeme považovat střídavě za jedno i druhé. Pokud by měla vzniknout nová kategorie spojující flexibilitu „pracovníků na volné noze“ a právní a sociální záruky určené „zaměstnancům“, nějaká instituce by nadále musela vymáhat dodržování norem. A pokud by tito pracovníci chtěli určité benefity, museli by odvádět patřičné příspěvky.

Jenže takové principy fungování už opět připomínají odbory. V USA dokonce existuje odborový svaz pracovníků na volné noze, který se svým členům snaží zajistit stejné podmínky, jaké mají zaměstnanci. Dobrou věcí by tedy byla podpora podobných iniciativ ze strany vlády.

Na Západě růst příjmů domácností neodpovídá růstu produktivity. Lze z toho vinit nové technologie, které postupně vytlačují lidskou práci?

Na to neexistuje jednoznačná odpověď, faktorů je více. Jedním z nich je právě zmíněný upadající význam odborů, a s tím související pokles reálné minimální mzdy. Tomu nahrává také zvýšená mobilita kapitálu, která de facto znemožňuje kolektivně vyjednávat o platech. Majitelé prostě mohou výrobu přesunout jinam.

Jaká je budoucnost myšlenky všeobecného základního příjmu v USA? V Evropě existují iniciativy, které jej požadují.

V Americe momentálně žádná taková věc předmětem politické diskuze není.

Jaké jsou další důsledky stagnujících příjmů, roste například zadlužení domácností či doba, po kterou své dluhy splácí?

Míra vlastnictví nemovitostí napříč populací konkrétně v USA výrazně poklesla. Obzvláště mezi mladými lidmi, takže si ani úvěry na bydlení již tolik neberou. Relativně novým jevem jsou studentské půjčky, které do jisté míry souvisejí s rozmachem soukromých univerzit zřizovaných za účelem zisku.

Nejjasněji nakonec hovoří statistiky čistého jmění. Dolní pětina amerických domácností žádným čistým jměním nedisponuje, spodních 40 procent pak téměř žádným. A to ani tak ne v důsledku zadlužení, ale kvůli tomu, jak málo majetku se jim daří nashromáždit.

Stane se lidská práce v důsledku automatizace nadbytečná?

Množina činností, které dokáže vykonávat stroj, se neustále zvětšuje. Přestože se situace na pracovním trhu nedá dokonale předpovídat, situace na něm bude stále napjatější.

Vaši otázku ale nelze oddělit od problému příjmové nerovnosti. Co potřebujeme je, aby výnosy z využívání strojů a moderních technologií byly rovnoměrněji distribuovány. Nejsem marxista, přesto vnímám jako problém stále koncentrovanější vlastnictví. Nerovnost je navíc v USA markantnější než jinde ve světě.

Přesto žijeme v ohromující době, kdy například díky iPhonu mají miliony lidí za pár stovek dolarů přístup k funkcím, které si před pár lety nemohly pořídit ani za řádově vyšší částky. Přínosy technologického pokroku jsou neoddiskutovatelné, zbývá tedy otázka, jak je rozšířit mezi ještě více lidí.

Jak hodnotíte snahy vlád v USA i Evropě stimulovat ekonomiku?

Vládní programy celkem pomohly. Především zabránily dalšímu prohloubení recese. Přesto by měly být, minimálně tedy v USA, ještě rozsáhlejší. Podle mého názoru v současnosti míjíme velkou příležitost pomoci hospodářství ještě mnohem více.

S nízkými úrokovými sazbami by pro země typu Spojených států dávalo smysl si masivně půjčovat na investice do infrastruktury. V Americe do ní však neinvestujeme tolik, kolik bychom měli.

Případné zvyšování vládního zadlužení nevnímáte jako problém?

Všechny státy mají dluhy. Spíše je otázkou výše rozpočtového schodku a ten je právě v USA poměrně nízký. Navíc by jistě šlo další prostředky přesunout z jiných oblastí. Lze si představit třeba efektivnější nakládání s armádními výdaji. Ale obecně, kdybychom nikde jinde neškrtali a více investovali do infrastruktury, vynaložené peníze by se v dlouhodobém měřítku vrátily díky zvýšené produktivitě soukromého sektoru.

Německo se v současnosti potýká s příchodem statisíců migrantů. Podle tamního ekonomického institutu Ifo ale velká část z nich nebude natolik produktivní, aby si vydělala minimální mzdu ve výši 8,5 eur (230 korun) za hodinu. Ifo politikům navrhuje, ať zváží zrušení minimální mzdy. Nebyl by to krok zpět?

O situaci Německa tak dobrý přehled nemám, vím však, že řadu migrantů k odchodu donutily politické okolnosti. Mnoho z nich je navíc nadprůměrně kvalifikovaných.

Když problém minimální mzdy a přistěhovalectví vztáhnu na USA, kam přicházejí imigranti výhradně z ekonomických důvodů, tak tam už i pro nízkokvalifikované pracovníky přestává být zákonem garantovaný výdělek zajímavý. Pokud by si jej nedokázali vydělat, jistě by se našlo dost hlasů prosazujících naopak navýšení minimální mzdy s tím, že když přistěhovalce nikdo nezaměstná, ztratí časem důvod do země vůbec přicházet.

Čtěte také:

Příliš slabé oživení v USA? Příjmy jako před krizí mají jen nejbohatší

Ifo: Migranti nejsou dost produktivní, 8,5 eur za hodinu si nevydělají