Křehká dívčina s hláskem Šmoulinky zakuňká, že je velmi nespokojená se službami vaší firmy. Mělo by to znít drsně, ale nezní. Vy si přesto máte představit, že slečna je vlastně rozezlený hromotluk, a asertivně obhájit čest svého virtuálního zaměstnavatele.
Foto: Profimedia.cz
Že by zkouška v divadle? Nikoliv. Čerstvá zkušenost mé kamarádky ucházející se o místo v jedné bance. Prý ho nejspíš nedostane, protože zahrát náročný rozhovor a skutečně ho v praxi vést vyžaduje dva různé talenty – a ten první ona nemá.
Podobnými způsoby prověřuje uchazeče o práci stále více firem. V rámci takzvaných assessment center je někdy i dva dny v kuse nutí sehrávat modelové situace, demonstrovat všestrannou flexibilitu a vyvolávat týmové duchy.
Uspěje zpravidla jen ten, kdo už přesně ví, do čeho jde, a dokáže se vžít do té správné role. Nepřišel proto, že už dlouhé měsíce hledá práci, ale proto, že zrovna ve výrobě pneumatik či prodeji WC čističů spatřuje své životní poslání. Rozhodně také nehledá lépe placené místo, než bylo jeho předchozí. O peníze mu vlastně v zaměstnání vůbec nejde. Touží se především realizovat!
V roli nadšence ze všech těch výzev, jež by nová práce mohla přinést, je samozřejmě nutné působit přesvědčivě. Jak na to, vyučují v rámci různých kurzů i osobního poradenství ti samí lidé, kteří výběrová řízení organizují.
Možná by stálo za úvahu, zda firmy skutečně touží mít ve svých řadách především co nejlepší herce a zda by personalisté měli učit triky, které zabírají na ně samotné. Trochu to působí, jako by policie pořádala kurzy, jak v opilosti nenadýchat do balonku, a revizoři v MHD vyučovali falšování lístků. Jenže co naplat. Kdo chce platnou jízdenku moderním trhem práce, musí zvládnout hru na ideálního uchazeče.
