Obchod se zakázanými látkami dosahuje obratu 15 miliard eur
Praporek
Současné špičkové sportovní výkony jsou bez dopingu vyloučené, shodují se experti
(text)
Šestadvacet olympijských medailí prý v minulosti získali atleti, jimž opatřoval doping mexický dealer Angel Heredia. Ten 11. srpna šokoval rozhovorem pro německý týdeník Der Spiegel, ve kterém popsal dopingové metody a dokonce i jména svých někdejších klientů. Mezi nimi najdeme kromě americké sprinterky Marion Jonesové i další atletické hvězdy: jsou to například Antonio Pettigrew, Jerome Young, Tim Montgomery či Maurice Greene (vizte Doping podle Angela Heredii).
Třeba nařčení Greena z dopingu notně překvapilo – tento atlet byl považován za vzor čistoty. Heredia však jako důkaz předkládá bankovní převod na deset tisíc dolarů z Greenova účtu. „Čistého olympijského vítěze nezažiji. Ani čistého atleta. Rozdíl mezi 10,0 a 9,7 vteřinami na sto metrů je doping,“ řekl Heredia Spiegelu. A souhlasí s ním další experti. „V tradičních olympijských disciplínách a kolektivních sportech je prakticky nemožné být ve špičce bez dopingu,“ potvrdila nedávno rakouskému týdeníku Format někdejší reprezentantka NDR v atletice Ines Geipelová - jedna z deseti tisíc sportovců, u kterých NDR systematicky aplikovala doping.
Kontrolován každý druhý
Že otázka dopingu je zralá k zásadnějšímu řešení, potvrzují výsledky z aténské olympiády, která zatím drží rekord v počtu pozitivních odhalení: 26 přistižených sportovců včetně šesti zlatých šampiónů. Pro Peking šéf Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Jacques Rogge ohlásil 4500 kontrol. Tedy o čtvrtinu více než v Aténách a o dva tisíce více než v roce 2000 v Sydney. Šanci na kontrolu má tak téměř každý druhý z 10 500 olympioniků a Rogge očekává 30 až 40 pozitivně testovaných sportovců.
Dopingové divadlo přitom začalo už před olympiádou. Nejdříve byl odhalen doping u dvou rumunských běžkyň, poté Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) zastavila kvůli podezření z manipulace se vzorky moči při dopingových kontrolách činnost sedmi ruským atletkám. Pozitivní test na látku erythropoetin (EPO) měli také dva ruští favorité v soutěži chodců Vladimir Kanajkin a Valerij Borčin. Kvůli nálezu zakázaných látek do Číny neodjel italský reprezentant v šermu Andrea Baldini, řecká olympijská vítězka v běhu na 400 metrů překážek z Atén Fani Chalkiáová a řecký sprinter Tassos Gousis.
Právě Řekové mají závažný problém – před Pekingem bylo na anabolický steroid methyltrienolon pozitivně testováno 11 vzpěračů, tři běžci a jeden plavec. Prezident řeckého olympijského výboru Minos Kyriaku soudí, že nejde o pouhou shodu okolností, ale o signál řízeného užívání zakázaných prostředků.
Už úvod pekingské olympiády přinesl další případy: diskvalifikován byl těsně po závodě dvojnásobný medailista ve střelbě Kim Jong Su z KLDR a vietnamská gymnastka Do Thi Ngan Thuong. Ještě před startem cyklistického závodu neprošla testem na EPO Španělka Maria Morenová, Čínu opustila před zahájením her a ve Španělsku již absolvovala výslech na policii.
Jde to bez dopingu?
Motivace je jasná - ten kdo bude rychlejší, kdo doskočí dále nebo výše, má šanci na lepší sponzorskou smlouvu a prémie v milionech euro. Tyto prostředky nezískají jen sportovci, ale i jejich týmy včetně trenérů a lékařů. Velké podniky investující do sportu zase profitují z image vítězů a zájmu médií i veřejnosti a s tím souvisejících reklamních příjmů. Hon za stále novými rekordy se totiž zdá přesahovat lidské hranice.
„Špičkové výkony dnes dosahované jsou za běžných tréninkových podmínek jen stěží myslitelné,“ řekl týdeníku Format expert Institutu pro lékařské a sportovní poradenství Hans Holdhaus. „Zodpovědnost nesou i velcí výrobci obuvi Nike a Adidas. Znám atlety, kteří dosahovali rekordů. Když se o rok později zranili, sponzor jim snížil odměny o padesát procent. Co myslíte, že udělá takový sportovec?,“ řekl Spiegelu dealer Heredia a dodal, že doping sportovcům umožňuje dosahovat konstantně vysokých výkonů. „Čas 44 vteřin na čtyřstovce? Nemyslitelné. 71 metrů diskem? V žádném případě. Může se stát, že s větrem v zádech jednou ročně někdo zaběhne stovku za 9,8 vteřiny. Ale desetkrát v roce pod 10 vteřin v dešti i vedru? Jen s dopingem,“ tvrdí Heredia. Cena, kterou odhalení sportovci platí, je vysoká: odebrání trofejí, mnohaletý či dokonce doživotní zákaz činnosti.
Ale ani tvrdé postihy, jak se ukazuje, tento koloběh nezastaví. A nejde jen o známé příklady, jako čerstvý případ odsouzení americké atletky Marion Jonesové za lhaní o dopingu k půl roku vězení a 800 hodinám veřejně prospěšných prací. Doping se objevuje ve všech sportovních odvětvích, jak potvrzují například skandály s EPO na Tour de France. Ty připravily o další kariéru například vítěze ročníku 2006 Landise Floyda a také celé týmy. Letos odvolal účast na závodě kvůli pozitivnímu dopingu kazašský tým Astana, loni v listopadu zase ukončila společnost Deutsche Telekom sponzoring týmu T-Mobile pronásledovanému dopingovými aférami. A již dříve podobný osud potkal tým Festina. Jmenujme také americkou plavkyni Jessicu Hardyovou, která v dubnu vytvořila světový rekord na padesát metrů prsa. Hardyová byla v červenci pozitivně testována na užití clenbuterolu a rezignovala na členství v olympijském týmu USA.
V čele jsou kulturisté
Doping však nepředstavuje problém jen v případě špičkových sportovců – ti dle mezinárodních studií tvoří pouze tři procenta odběratelů nedovolených látek. Celých 70 procent kupců se rekrutuje z řad kulturistů. Přitom loňská studie italského odborníka Alessandra Donatiho odhaduje počet uživatelů zakázaných podpůrných prostředků v USA, Kanadě, Austrálii, Západní Evropě, Jižní Africe a Asii na 15,5 milionu a jejich roční výdaje přesáhnou 15 miliard eur. Na černém trhu se podle Donatiho prodá každoročně zhruba 700 tun anabolických steroidů, 70 tun testosteronu a 34 milionů ampulí EPO. Přitom následky dopingu silně zatěžují zdravotnictví – dle odhadu z USA náklady na ošetření někdejších dopujících sportovců dosahují sto miliard dolarů ročně.
Zkorumpovaná farmacie
Donatiho studie dále prokázala, že distributoři růstových hormonů mají mnoho společného s distributory heroinu. Tuto „fúzi“ bezpochyby urychlilo postavení dopingu mimo zákon v některých zemích. S dopingem tedy nejčastěji obchoduje mafie – zejména ruská. A velice rychle roste produkce zakázaných podpůrných prostředků v Číně a Indii. Tyto země zajišťují 40 procent světových dodávek.
Je to dobrý byznys. Osmitýdenní anabolická kůra přijde na 2500 eur a v případě EPO to je 1200 eur. Náklady na celoroční osobní péči začínají na 30 tisících eur. Zajímavé jsou i marže – dopingové látky nakoupené v čínské laboratoři za 2,5 tisíce eur lze v západní Evropě prodat za 40 až 70 tisíc eur. Přitom podíl na rozvoji obchodu s dopingem mají i farmaceutické koncerny. Format uvádí příklad americké společnosti Amgen, které se v roce 1989 podařilo poprvé synteticky vyrobit EPO sloužící k léčení chudokrevnosti u pacientů s rakovinou a poruchami ledvin. Amgen se dle časopisu Format dostal do podezření v souvislosti s dopingem, když během jednoho roku utržil za preparát šest miliard dolarů a lékaři přitom předepsali ampule v hodnotě pouze 1,5 miliardy dolarů. Navíc dle studie belgického senátu z roku 2005 se načerno prodá sportovcům 80 procent veškeré roční produkce EPO a v případě růstových hormonů to je dokonce 84 procent.
Bez viny nejsou ani zdravotníci, jak potvrzuje skandál španělského lékaře Eufemiana Fuentese. Loni se prokázalo, že Fuentes vedle prominentních cyklistů jako jsou Jan Ullrich nebo Ivan Basso zásoboval dopingem i řadu fotbalistů, atletů, plavců a tenistů. V letech 2000 až 2006 si údajně vydělal nejméně osm milionů eur.
Nekontrolovatelný růst
Neuralgický bod boje s dopingem představují dopingové kontroly. Pakliže dojde na splnění odhadu šéfa MOV, znamenalo by to, že při celkovém počtu 4500 testů se dostaneme na méně než jedno procento dopujících sportovců. Znamená to, že sportovci v podstatě nedopují, nebo že testovací metody jsou neúčinné? Experti se přiklánějí spíše k druhé variantě. „Nemyslím, že problém dopingu lze dostat pod kontrolu,“ řekl týdeníku Format profesor z Vídeňské univerzity a člen Lékařské komise MOV Norbert Bachl. Souhlasí s ním i bývalá atletka Ines Geipelová: „Naše testovací systémy jsou zaostalé. Laboratoře nerozpoznají ani polovinu používaných dopingových prostředků.“
Metody, jak lze kontroly obcházet, popsal i Heredia. „Existují tablety na játra, blokující vyloučení metabolitů steroidů. Odevzdaná zkouška moči je pak negativní. Také mám enzym, který postupně pomalu rozkládá proteiny. Jelikož EPO má proteinové struktury, tak se tento enzym postará o to, že obě části dopingového testu vykazují zcela odlišné hodnoty. Stále znám dvacet nevypátratelných prostředků. Musíte také dobře znát metody testování a frekvenci kontrol,“ řekl Heredia Spiegelu. Přiznal, že sám často používal postup, kdy v podávané látce pozměnil několik koncových molekul. Látka se pak neshodovala se vzorkem zakázaného prostředku a testem prošla.
Novinka: genová terapie
Od roku 1999 má boj s dopingem na starosti Světová antidopingová agentura (WADA), která se snaží zapojit i farmaceutické společnosti. To se jí alespoň částečně daří - například společnost Roche propojila molekuly nového EPO přípravku CERA tak, aby byly jasně rozpoznatelné od EPO produkovaného lidským tělem. To se stalo osudné na letošní Tour de France cyklistovi Riccardu Riccovi. Vynalézavost výrobců dopingu však samozřejmě nezná mezí – horkou novinkou je terapie s pomocí kmenových buněk, tedy určitý druh genového dopingu. Tu podle reportáže německé televize ARD nabízí za patnáct tisíc eur některé nemocnice. O tom, že by byla klinicky testována, chybějí hodnověrné zprávy.
Situace
Obrat dopingového průmyslu: 15 miliard eur.
Počet uživatelů dopingu: 15,5 milionu lidí.
70 procent uživatelů jsou kulturisté a amatérští sportovci.
(box)
Angel Heredia (33)
Narozen v Mexiko City, někdejší diskař a syn profesora chemie. Devět let zásoboval světovou elitu atletiky z USA, Jamaiky, Baham a Mexika dopingem. K jeho klientům patřila kromě 41 atletů i řada boxerů, fotbalistů a běžců na lyžích. Heredia je korunním svědkem v procesu proti trenérovi amerických sprinterů Trevoru Grahamovi, kterého měl zásobovat steroidy, růstovými hormony a dalším dopingem od roku 1996. Jeho výpovědi usvědčily mezi jinými Marion Jonesovou, pětinásobnou medailistku ze Sydney.
(box)
Doping podle Angela Heredii
Sportovci jmenování Herediou v rozhovoru pro týdeník Spiegel
Sportovec Národnost Disciplína Hlavní úspěchy
(včetně odebraných medailí)
Marion Jonesová USA běh 100 a 200 metrů
štafeta 4×100 metrů
5x zlato na MS (1997,1999,2001,2002), 2x stříbro (2001,2002) a 1x bronz (1999);
3x zlato a 2x bronz na OH v Sydney (2000)
Antonio Pettigrew USA štafeta 4×400 metrů
běh 400 metrů zlato na MS (1991,1997,1999); zlato na OH v Sydney (2000)
Jerome Young USA štafeta 4×400 metrů
běh 400 metrů zlato na MS (1997,2001,2003); zlato na OH v Sydney (2000)
Tim Montgomery USA štafeta 4×100 metrů
běh 100 metrů zlato na MS (1999) a bronz (1997); zlato na OH v Sydney (2000) a stříbro v Atlantě (1996)
Duane Rossová USA 110 metrů překážek bronz na MS (1999)
Michelle Collinsová USA běh 200 metrů zlato na halovém MS (2002)
Cottrell J. Hunter USA vrh koulí zlato na MS (1999) a bronz (1997)
Ramon Clay USA běh 200 metrů zlato na mistrovství USA (2002), stříbro na mistrovství USA (2001)
Dennis Mitchell USA štafeta 4×100 metrů
běh 100 metrů 2x zlato a bronz na MS (1991,1993) a bronz (1997); zlato a bronz na OH v Barceloně (1992) a stříbro v Atlantě (1996)
Joshua J. Johnson USA běh 200 metrů
štafeta 4×100 metrů zlato na MS (2003)
Randall Evans USA běh 100 metrů
Maurice Greene USA běh 100 a 200 metrů
štafeta 4×100 metrů 5x zlato na MS (1999,1997,2001); 2x zlato na OH v Sydney (2000) a stříbro a bronz v Aténách (2004)
Justin Gatlin USA běh 100 a 200 metrů
štafeta 4×100 metrů 2x zlato na MS (2005); zlato, stříbro a bronz v Aténách (2004)
Beverly McDonaldová Jamaika běh 200 metrů
štafeta 4×100 metrů zlato na MS (1991), 3x stříbro (1995,1997,1999) a 2x bronz (1999,2001); zlato na OH v Aténách (2004) a stříbro v Sydney (2000)
Brandon Simpson Jamaika
/Bahrajn štafeta 4×400 metrů stříbro na MS (2003) a 2x bronz (2001,2005)
Chandra Sturrupová Bahamy běh 100 metrů
štafeta 4×100 metrů zlato na MS (1999) a 2x bronz (2001,2003); zlato na OH v Sydney (2000) a stříbro v Atlantě (1996)
Pramen: Der Spiegel
Nejužívanější dopingové prostředky
Substance Podíl (%) Možné nežádoucí účinky
Anabolické steriody
a růstové hormony (HGH) 47,9 Akné, poškození jater, cukrovka a rakovina
Stimulanty 16,4 Poruchy spánku, třes, halucinace a angina pectoris
Cannabis (konopí) 11,9 Problémy s koncentrací a u mužů s potencí
Beta-2-Antagonist 8,2 Poruchy srdečního rytmu a látkové výměny
Diuretika 7,4 Křeče svalů a poškození ledvin
Cortison 5,9 Při delším používání oslabuje imunitní systém
EPO a podobné přípravky 0,8 Rakovina, zvyšuje riziko trombóz a infarktu myokardu
Pramen: WADA
Kdo se nechá chytit
Sportovní odvětví Podíl pozitivně testovaných (%)
Cyklistika 3,91
Box 3,16
Vzpírání 3,02
Triatlon 2,52
Lehká atletika 1,30
Plavání 1,23
Fotbal 1,23
Pramen: WADA
Rusko, Čína a Indie = 40 procent dopingu
Hlavní producenti dopingových prostředků
Země / Oblast Podíl (%)
Rusko 20
Čína 10
Indie 10
Jihovýchodní Asie 7
Mexiko 7
Řecko 4
Ostatní 42
Pramen: Donatiho studie (2007)
