Je lepší kouřit a pít, nebo házet mince do automatů? Puritán by řekl, že ze všech možností je nejlepší koupit si jogurt a běhat v parku. Je ovšem plno lidí, kteří si svůj volný čas představují jinak.
Autor: Jakub Stadler
Jen za oficiální hazard loni Češi utratili skoro 130 miliard korun. Nové technologie přinášejí nové možnosti – teď jde hlavně o videoterminály, jejichž provoz radnice nemohou regulovat.
Už od dob Římanů v politice platí, že je třeba lidem nabídnout chléb a hry. Zákon o hazardu dává obyčejnému člověku možnost, aby si sám vybral. Z neškodného koníčka se však snadno může stát závislost. Lidé z praxe přitom varují, že gamblerství se skrývá před okolím nějakou dobu lépe než alkoholismus nebo drogy.
„Zadluží sebe i rodinu a kvůli rychlému rozvoji technologií nedostane ani nejmenší šanci, aby se včas vzpamatoval,“ varuje Klára Soutenská, která za peníze Evropského sociálního fondu takto postiženým pomáhá.
Mnoho starostů tvrdí, že se na to nehodlají jen dívat. Větší pravomoci k povolování hazardních her by jim na druhé straně mohly přinést miliony korun do obecní pokladny.
Téměř mrtvá novela dlouho připravovaného zákona o podmínkách hazardu v Česku se dnes převaluje v senátních lavicích. Problémy moderních sázek navíc vlastně neřeší. Pro všechny tak zůstává otevřena ulička k prosazení svých zájmů. Mohou po podzimních volbách lobbovat v novém parlamentu.
„Kvůli připravované velké novele herního zákona jsme se jako provozovatelé spojili a prosazujeme svoje zájmy dohromady v Asociaci provozovatelů kurzových sázek. V jednání je několik řešení, která nechceme zatím komentovat,“ říká mediální zástupce společnosti Synot Tip Jiří Hrabovský. Výkonný ředitel Asociace provozovatelů kurzových sázek Marek Herman dodává, že provozovatelé jednají se zástupci státu i samospráv o novém rozdělení pravomocí. Jde přitom nejen o to, kdo bude herny povolovat, ale také o to, jaký díl z poplatků a zisku si rozdělí provozovatelé, stát a samosprávy.
S novelou, která nyní leží v Senátu, není spokojeno ani ministerstvo financí. „Podle našeho názoru jde o nesystémový krok. Situace na loterním trhu vyžaduje nikoli dílčí úpravy v podobě dalších novel, ale zcela nový zákon reflektující vstup nových herních technik a projektů. Navíc má návrh zásadní technické nedostatky, zejména by významně zasáhl do činnosti bank,“ vysvětluje hlavní připomínky ministr financí Eduard Janota. Právě on přitom bez opory v zákonu vyhověl obcím a bez jejich souhlasu zakázal od června provozovat jakékoliv sázkové hry na území obcí.
K boji proti hazardu se přidávají i politici. Sázky se stávají součástí předvolebního boje. „Hazard přináší kriminalitu a rozvraty rodin,“ argumentuje šéf lidovců Cyril Svoboda. Jejich trumfem má být milionový poplatek za každý nový hrací
automat.
Sociální demokraté zase přišli s návrhem, že peníze, které musejí provozovatelé heren odvádět na veřejně prospěšné účely, by už nemohli „ulít“ do vlastních nadací, ale odváděli by je do státem kontrolovaného fondu, který by se pak staral o rozdělení odvedených peněz. Některé obce naopak požadují, aby měly nad hazardem totální kontrolu.
Obce ve dvojím tlaku „Odhadujeme, že z hazardu mohou mít obce tak procento celkových příjmů. Samozřejmě jde o průměr. Je třeba dívat se také na náklady, které potom musí samospráva vynakládat na odstraňování negativních jevů – třeba důsledku rozpadu rodin, bezdomovectví nebo kriminality,“ líčí výkonný místopředseda Svazu měst a obcí ČR Jaromír Jech. Kde vyhláška provozování výherních hracích přístrojů zakázala, časem opravdu zmizely. „My a ostatní větší města však bojujeme hlavně s tím, že na jejich místo nastoupily videoloterní terminály,“ říká Eva Solánská z radnice Moravské Ostravy. „Z hlediska možné závislosti dětí nebo příslušníků slabších sociálních skupin je to přitom úplně jedno. Pro nás jako obce to ale znamená, že jsme ztratili možnost regulovat umístění těchto heren a navíc z nich nemáme žádné příjmy,“ dodává Solánská. V některých případech zavádění nové generace automatů přináší obcím ztráty. Výherní společnosti totiž stále častěji dobrovolně žádají radnice o povolení hernu zřídit. Důvodem může být snaha o dobré vztahy se samosprávou nebo i očekávání, že se zákon může brzy změnit. Žádost pak musí posoudit rada obce a úředně ji zpracovat, což přináší náklady. Žádné poplatky ani podíl na zisku přitom po majitelích heren obce požadovat nemohou. Pro představu – jen v centrální ostravské městské části si pokladna loni z klasických herních automatů (už po omezení jejich množství) přišla na zhruba třicet milionů korun. Výtěžek se dělí zhruba třetinově mezi povolovací a správní poplatky a podíl na zisku z automatů. Místo k automatu na zahrádku
I v oblasti hazardu ovšem platí, že jiný kraj, jiný mrav. Příkladem může být moravský Mikulov. Město s jedenáctiprocentní nezaměstnaností a malou šancí na nová pracovní místa nemusí gamblerství řešit. I když mikulovská radnice také uvažovala o striktní vyhlášce vyhánějící herny od škol a z centra, nakonec se to ukázalo zbytečné. „Osobně se občas jdu do těch míst podívat a musím říct, že tu nemáme žádné patologick
é jevy, a nevím o žádných těžce závislých,“ pochvaluje si starosta Rostislav Koštial. Lidé v regionu se podle něj dokážou se stresem lépe vyrovnat v rámci rodiny. Místo do herny prý zajdou do kostela, nebo se věnují zahrádce.
„Panu starostovi závidím, my tu řešíme stotisícové dluhy lidí, kteří nevydělávají ani deset tisíc měsíčně – pokud nejsou rovnou na podpoře,“ říká sociální pracovnice ze severočeského Mostu. Představa, že by se třeba obyvatelé chanovského sídliště šli odreagovat od tíživé životní situace na zahrádku, je podle ní jako z béčkového sci-fi filmu. „Možná kdyby tam zrovna dozrávala nějaká zelenina,“ netají se žena svou skepsí. Současně ale dodává, že nemá moc možností, jak rodinám pomoci. „Ani se nedivím, že se někteří upnou k sázení na sport nebo v automatech, mají pocit aspoň malé šance dostat se k penězům,“ říká.
Podle analýzy měst a obcí existují ohniska herní závislosti. Nacházejí se tam, kde je větší sociální napětí, nezaměstnanost, obavy z budoucnosti a nižší přístup ke vzdělání.
Obce oceňují snahu současné vlády
Současná vláda v čele s ministrem financí Eduardem Janotou je mnohem přístupnější k jednání s obcemi než všechny předcházející. „Nevím, jestli nám vyjde kabinet vstříc, ale jsou ochotni jednat. Jeden z návrhů vypracovaných rezortem financí dokonce předpokládá, že by se celá rozhodovací pravomoc o hazardu přesunula ze státu přímo na obce. A to je zásadní posun, i když jde jen o jednu z možností,“ oceňuje místopředseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech.
Podle Svazu měst a obcí se musí brát v potaz dávná úmluva, že společnost bude hry určitým způsobem tolerovat – stejně jako kouření nebo alkohol. „Nechceme nic víc než vyjasnit pravidla této tolerance. Je lepší mít hazard aspoň trochu pod zákonnou kontrolou, jinak zmizí do šedé zóny. Kdo trochu zná historii, ví, jak posílila mafie v Americe v době prohibice. Totální zákazy nic neřeší,“ myslí si Jech.
Rebelové tlačí na pilu
Přes svou relativní vstřícnost musí ministerstvo financí čelit žalobám měst. K Bohumínu se během prázdnin přidala i Bystřice nad Pernštejnem. A to právě kvůli povolení provozu videoloterních terminálů bez souhlasu obce. Bystřice přitom před třemi roky obdobná zařízení zakázala. Rozdíl mezi výherním hracím automatem a videoloterním terminálem není podle bystřických na první pohled žádný. Liší se prý hlavně v množství vsazených peněz.
„Na výherním hracím přístroji prohrajete výplatu za deset až dvanáct hodin, kdežto na terminálu je pryč za tři čtvrtě hodiny,“ tvrdí zastupitel Bystřice nad Pernštejnem Josef Novotný. A právě rostoucí počet videoloterní terminálů teď straší bystřické radní.
Starosta Bystřice nad Pernštejnem Karel Pačíska informoval, že během posledního měsíce přibylo 29 takových terminálů. Kritikou na ministerstvo financí, které terminály provozovatelům povoluje, starosta Pačíska nešetří, stejně jako zastupitel města Josef Novotný, dlouholetý odpůrce hazardu. Svůj názor dokládají znaleckým posudkem, který jasně říká, že jde o hrací automat, a ten vyhláška města zakazuje. Právě v tom se však vzájemně liší právnické názory.
V zemi je teď 40 tisíc videoloterních terminálů, nejvíce v Praze a Brně. Následují i další velké aglomerace, jako jsou Ostrava, Chomutov, Most nebo Plzeň.
Zákony těžkopádně dusají za rozvojem techniky
„Všichni z oboru vědí, že po šesti letech snahy připravit lepší zákon předstihly technologie očekávání i legislativní nápady. Ale také přišla krize a lidé mají méně peněz,“ říká karlovarský prodejce sázek Petr.
„V případě videoterminálů technika skutečně předběhla legislativu. Herní zákon nám nedává moc možností, jak je nepovolit,“ říká Zuzana Chocholová z oddělení komunikace ministerstva vnitra. „Snažíme se s rezortem financí změnit systém a chceme dát obcím nejen možnost rozhodovat o hazardu na svém území, ale také se podílet na výnosu z provozování,“ dodává.
Sázkové firmy by chtěly samozřejmě co největší volnost v podnikání, obce zase kontrolu nad jejich podnikáním (a „uzobnout“ si ze zisku). A stát se na nejvyšší úrovni nerad vzdává svého vlivu. Tento rozpor mezi třemi subjekty s odlišnými zájmy se bude muset vyřešit.
Podle důvěrných informací Profitu jsou dnes připraveny tři varianty nového herního zákona. Úřednická vláda, která až do konce prázdnin nezasedá, chce tuto citlivou oblast pravděpodobně nechat až na kabinet, který vzejde z říjnových voleb. „Je to překvapivě horké téma, ale v době rostoucí nezaměstnanosti a současného výpadku příjmů obcí to musíme řešit asi rychleji,“ říká nezávislý expert připravující podklady pro rozhodování ministerstva práce a sociálních věci. Rozhodnutí ale podle něj musí padnout rychle, hlavně do schválení státního rozpočtu na příští rok.
Důchodci už zareagovali
A kde lidé v době krize při hazardu šetří? Zřetelně nejvíc začali počítat důchodci. Dříve oblíbené setkávání seniorů u her tipu Bingo se propadlo téměř o třetinu. Jinak ale Češi dokážou v hazardu rozfofrovat nečekaně vysoké peníze. Jen loni téměř 130 miliard korun. Psychologové tvrdí, že logika nemá s h
ráčskou vášní moc společného. Pragmatičtí Češi by ale učebnicové poučky mohli v době krize narušit.
Překvapivě totiž začala o svých výdajích uvažovat výrazně i druhá největší skupina sázkařů. V Česku jsou to ti, kteří každý týden tipují na sportovní výsledky. I když pokles se nezdá na první pohled velký, pro sázkové kanceláře jde o jasnou indicii, že ztrácí kmenovou základnu. Z povinně odevzdávaných výsledků sázek a výher přitom vyplývá, že sázení na konkrétní tip se začíná více vyplácet. Matematici usuzují, že herní společnosti se výhodnějšími sázkami snaží udržet své klienty. „Podmínky se nemění, je to prostě výkyv – ve statistice her se musí počítat s odchylkami na obě strany,“ popírá změnu kurzové politiky expert, který pracuje pro jednu z herních společností na domácím trhu.
Přesto čísla vypadají podezřele. Tipaři méně sázejí, ale více vydělávají. Za posledních deset let si v průměru přišli sázkaři na nějakých 15 korun ze vsazené stokoruny, koncem loňského roku index jejich úspěšnosti vzrostl na 24,62 korun. To může přilákat další sázející. „Je to psychologická záležitost. Každá velká výhra podpoří další sázky a pro někoho překvapivě zvlášť v době, kdy mají lidé hlouběji do kapsy,“ říká psycholožka Tamara Tošnerová.
„Nemohu ale říct, že by to mohl být cílený zásah některé sociální skupiny. Navíc, každý musí být odpovědný sám za sebe a za svou rodinu. Nemám ráda teorie démonických spiknutí,“ dodává lékařka.
Mnohem razantněji se k situaci staví Karel Nešpor, primář oddělení závislostí v bohnické psychiatrické léčebně. Ten tvrdí, že závislost na herních automatech může člověk s pomocí léčebny zvládnout během dvou měsíců. Ale musí chtít, jinak je to promarněný čas.
Nešpor je i mezi odbornou veřejností vnímán jako poněkud kontroverzní osobnost, ale alespoň nabízí konkrétní řešení: „Prvním omezením, které by se do zákona mohlo dostat, je zákaz hrát řekněme po třiadvacáté hodině. Nikdo si přece nemůže myslet, že odskočit si do herny třeba ve tři ráno je úplně normální.“ Jinak souhlasí s tím, aby obce vykázaly herny do míst, kde se k nim jen tak jednoduše nedostanou děti. A také doporučuje v těchto místech posílit policejní dohled. Podobná místa totiž přitahují osoby s kriminálními a sociálně-patologickými sklony.
