Byla plná obrázků „kvalitních potravin“, jak si je představujeme u nás, a taky milých nápisů: česká kvalita od českých řezníků, česká kvalita od českých pekařů, česká kvalita od českých farmářů… Ještě že se mezi rozpékaným chlebem a klobásami bez masa nesmála vlídná tvář Ládi Hrušky, protože i ten je pro mnohé Čechy zárukou české kvality. Téměř půlmilionu si jich koupilo první sbírku jeho travičských návodů, takže teď prodává dvojku. To jen pro informaci.
Ani v Česku samozřejmě nemusíte do hypermarketu, abyste se aspoň trochu slušněji najedli. Už před několika lety u nás vypukla velká potravinová revoluce proti hypermarketům, které nám často prodávají, co by západně od našich hranic nedali ani zvířatům, z nichž pak dělají své klobásy, šunky a salámy.
Nechci se teď přít, do jaké míry za to může naše bídná kupní síla a obecná neochota utrácet za jídlo, již si tak neradi přiznáváme, a nakolik patří do vězení nákupčí hypermarketů. Pravda obvykle bývá někde mezi, jak ví i politici. Třeba chudák David Rath si před časem přišel k přátelům pro víno a druhý den hnil ve vazbě!
Průměrná kvalita za prémiovou cenu
Navíc pro spotřebitele je mnohem důležitější důsledek této revoluce, jejíž protagonisté se nám snaží namluvit, že kvalita něco stojí. Takže nám teď naši farmáři, pekaři a řezníci s radostí, snad protože zažíváme obrození a při něm se na cenu nehledí, neboť se všichni máme rádi, prodávají průměrnou kvalitu, ovšem za prémiové ceny. Z průměru se nejednou stal Tuzex. A nic mezi, jak už to bývá.
Dva hovězí steaky v Itálii nás s manželkou stály 12 euro, kilo kvalitního hovězího vyšlo na 29 euro, i při kejklích kluků z ČNB s kurzem necelých 800 korun. Jděte například do masny Naše maso a najdete tam kilo českého hovězího i za 1250 korun, to vše při nižších tuzemských nákladech (za pronájmy, práci i některé energie). Vepřové zde stojí i přes 400 korun. Přesto odsud, stejně jako i z jiných podobných obchodů, všichni odcházejí s úsměvem. Láska k Česku prostě hřeje.
Bláznivým cenám nejen přeštíků se nedávno vysmál i středočeský farmář, za nímž jsem nedávno byl kvůli článku. Takhle se to dělá, když chce farmář jezdit ve ferrari a prodejce v maserati, a ne když chcete provozovat normální řeznictví.
Stopa vepřového
Přitom je to velká ironie: smyslem revoluce proti mnohdy předražené a dovozené hypermarketové nekvalitě měla být česká a nepředražená kvalita – nebo aspoň něco na ten způsob. Většině Čechů by stačilo, kdyby v buřtu našli místo kuřecích odřezků aspoň stopu vepřového. Místo toho vás teď dvě vepřové panenky vyjdou na 250 korun.
Pro Česko, podobně jako pro jiné méně vyspělé trhy, to bývá typické: odpovědí na masovou nekvalitu není dostupná kvalita střední třídy, ale rovnou Tuzex: v něm vám ovšem místo ferrari prodají za prémiovou cenu průměr. Václav Klaus se před časem zamyslel a kromě spousty jiných moudrých věcí řekl, že Česko už je běžnou západoevropskou zemí. Jak moc, to jsem si znovu uvědomil v Itálii.
Tentokrát jsem pro změnu stál u WC v outletu nad Janovem, kde firma jeho provozovatele vyvěsila mapku s přehledem všech jeho evropských outletů. Je to jak smutný výlet do roku 1989: všechny obchody jsou pouze na území někdejšího Západu, zatímco kompletní postkomunistické teritorium zůstává zcela prázdné. Říkejme mu třeba Angola.
Čtěte další komentáře autora: