Projekt Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty nedávno zveřejnil přehled aktivit českých politiků na prokremelských webech šířících proruskou propagandu. Málokoho samozřejmě překvapí, že třeba ruským státem financovaný web Sputnik (jak jinak?) rád sdílí prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Rusko je největším přítelem jeho šéfa Miloše Zemana, takže to má i v popisu práce. Pokud zrovna v análech nehledá neexistující články.
Stejně tak byste nikde jinde nečekali ani Tomia Okamuru nebo komunistické zákonodárce. Všem těm je demokracie cizí, pokud jim jako třeba Okamurovi nepomůže dostat se k veřejným milionům. Nad jeho velkým blafákem se stáními penězi za poslanecké mandáty Úsvitu by bledli i ruští kleptokrati, což je co říct. Na druhou stranu Okamura voličům sliboval konec státního „bordelu“, a tohle rozhodně žádný bordel nebyl. Spíš hodně čistá práce.
Slabostí pro podobné weby ale trpí i poslanci, senátoři nebo hejtmani „normálních“ politických stran. Občas je sdílí i jihomoravský hejtman Michal Hašek, nyní pučista v očistě a stále vlivný element v ČSSD. A stejně tak jeho partajní kolega a poslanec Jaroslav Foldyna, jenž se díky informacím z nich stává mezinárodním proruským expertem.
Proruské weby ale nejsou cizí ani místopředsedovi Senátu Zdeňku Škromachovi, který stále živí prezidentské ambice, nebo totálně neviditelné poslankyni zvolené za ANO Janě Lorencové. U ní to nicméně nepřekvapí: bývala investigativní novinářkou, což je obor založený hlavně na konspiracích. Ostatně zeptejte se třeba Janka Kroupy.
Přečtěte si další komentáře autora:
Zavolej do Liďáku, mají tam nejlevnější byty
Cinkni si průzkum a (ne)vyhraj volby
Proč je Sládek správný prezidentský kandidát
Ohledně ruské náklonnosti ale dávno nejde jen o politiky. Na rostoucí proruské nálady v celé české společnosti upozorňují i české tajné služby, takže je těžko říct, jestli politici jen následují voliče, nebo jestli cestu do pekla naopak dláždíme my sami.
Navíc nejde o nic tajného: protizápadní konspirace a slabost pro Rusko stále častěji uslyšíte i v běžných soukromých hovorech včetně těch rodinných. Abych zůstal doma, i já jsem slyšel zcela vážně míněný názor, že Rusko prostě muselo vtrhnout na Ukrajinu a vzít si zpátky Krym. Na to samozřejmě můžete reagovat jen otázkou, kdy Rusko bude úplně stejně muset vtrhnout i k nám a vzít si znovu zpět i Česko?
Nejen my Češi samozřejmě zažíváme velké zmatení a pocit ohrožení, které nikdy nebývají dobrými průvodci. Čtvrt století po pádu komunismu ekonomicky doháníme místo touženého Západu spíš Slovensko. Mnozí Češi ruší dovolenou i v severní Itálii, protože se díky televizi bojí armády uprchlíků v Brenneru, kde se ve skutečnosti můžete bát maximálně tak zdraženého průjezdu rakousko-italským horským průsmykem.
| Přečtěte si o spojenci Ruska v Poslanecké sněmovně Ruská propaganda proniká do české sněmovny  |
A i to je mimochodem pořád lepší než české dálnice a hlavní silnice, které díky opravám přestaly de facto existovat. Pět hodin (když máte štěstí) se z Prahy do Brna naposled jezdilo v 17. století. Otázka je, proč nás zcela vážně přepadá náchylnost k politicky, společensky i ekonomicky zaostalému Rusku, které navíc podobně jako Ukrajinu v minulosti napadlo i nás, jak si ostatně hrdě každoročně připomínáme?
Samozřejmě chápu, že do půl těla svlečený Vladimir Putin, chytající holýma rukama žraloky, určitě vypadá líp než do půl těla svlečená Hillary Clintonová nebo Donald Trump. Chceme ale i v Česku jíst ruskou mozzarellu a občas jít do vězení, když se nám to nelíbí? I expremiér a exprezident Václav Klaus, který u nás po pádu komunismu zkoušel zakládat západní kapitalismus, později přirovnal EU, původně západoevropský bohatý klub, k Sovětskému svazu. Proč ne, nesmysly dobře prodávají. V EU se ale stále vyrábí BMW, zatímco Rusové dodnes produkují ladu.
