Socialisté utrácejí jako zběsilí a rozebírají vše racionální, co vytvořili jejich předchůdci
První dojem z loňského hospodaření vlády je famózní. Místo stomiliardového de? citu jen necelých třiašedesát miliard. O více než třetinu nižší schodek je dán jednoznačně výrazně vyšším růstem ekonomiky a skutečností, že byly dočerpávány evropské fondy za minulé rozpočtové období EU.
Realitu nejlépe poznáme prostým porovnáním s hospodařením Nečasovy vlády v roce 2012, tedy ve stejné fázi volebního cyklu. Tehdy byl de? cit rozpočtu 105 mi liard korun. Tedy výrazně vyšší než ten loňský, nicméně při poklesu ekonomiky o 1,2 procenta HDP. Jestliže loňský růst dosáhl nějakých 4,5 až 4,7 procenta, je to rozdíl téměř šest procentních bodů. Růst ekonomiky o jeden procentní bod znamená navýšení příjmů státního rozpočtu zhruba o dvanáct miliard korun. Rozdíl v příjmech darovaných růstem českého hospodářství tak činí něco kolem sedmdesáti miliard korun.
BABIŠOBOTKOVA VLÁDA
Pokud by Babiš hospodařil jako Kalousek, musel by být de? cit loňského roku hluboko pod čtyřiceti miliardami a letošní rozpočet mohl být sestavován jako vyrovnaný. A to do toho nepočítáme dramaticky odlišnou nadílku z EU.
A pokud by nám chtěl Babiš se Sobotkou namlouvat, že svou ? skální politikou startují ekonomiku, tak nabídneme ještě jedno srovnání. Kapitálové výdaje, které snad mají nějaký pozitivní multiplikátor, a tedy skutečně kladný vliv na budoucí daňové příjmy, dosahovaly v roce 2012 pouhých 117,5 miliardy, zatímco loni už to bylo úctyhodných 176,24 miliardy.
Jenže zatímco v roce 2012 přijala ČR z fondů EU převážně na investice pouhých 86 mi liard, tak loni to bylo téměř 171 miliard.
Z toho je zřejmé, že vláda již z vlastních zdrojů není schopna krýt téměř žádné investiční výdaje, zatímco ta Nečasova jich byla schopna pokrývat pořád ještě alespoň třetinu. Tato vláda tak místo deklarované podpory růstu státními investicemi projídá daňové příjmy v dávkách a platech státním zaměstnancům a na budoucnost země kašle. To s sebou samozřejmě nese významná rizika pro budoucí ? skální politiku, která bude muset být k sociálním požitkům státních klientů poměrně krutá.
Plnění státního rozpočtu za rok 2015 tak jen velmi názorně dokládá to, co byla jasné hned po sestavení této vládní koalice. Socialisté budou utrácet jako zběsilí a rozeberou vše racionální, co vytvořili jejich předchůdci. A Babiš se svými řečmi o sto miliardách, které získá tím, že zatočí s karuselovými obchody a zloději, je prostě jen věci neznalý tlučhuba. Nejvíce – o jedenáct a půl procenta – loni vzrostly výnosy z daně právnických osob.
Firmy jsou v Česku tradičně daňově disciplinované a růst ekonomiky se jim ve zdaňovaném zisku projevuje naplno, protože většinou ještě nedokončily investice, jejichž odpisy jim začnou krátit daňový základ v příštích letech. Růst výnosů DPH oproti plánovanému rozpočtu o 3,2 procenta částečně rozpouští během roku vznikající pochybnosti o tom, zda ? nanční úřady po personálních čistkách náhodou neztratily významnou část schopnosti vybírat tuto daň. O nějakém zlepšeném výběru ale řeč být vůbec nemůže.
DAŇOVÝ HUMBUK
Navíc opatření uváděná do života v letošním roce s velikým halasem budou mít i podle reál ných očekávání rozpočtu jen velmi omezený dopad. Zásadní zbraň proti únikům v podobě tzv. kontrolních hlášení DPH má letos přinést pouhých šest miliard korun, což je vzhledem k humbuku okolo boje s úniky legrační částka. U elektronické evidence tržeb se počítá s dvěma miliardami a vzhledem k průběhu schvalování zákona se nezdá, že by to letos hodilo jedinou kačku.
Něco aspoň přinese ždímání státních ? rem, které měly na účtech za minulých vlád naspořený ranec. A může se voličům dál něco předstírat. Loni si Babiš vzal z Lesů ČR a z Budvaru dohromady 8,7 miliardy korun a letos to má být dalších zhruba pět a půl miliardy. Historie se prostě a hloupě opakuje.
Kdysi premiér Špidla pravil, že „zdroje jsou“, a propadli jsme se do stamiliardových de? citů, jejichž léčení za světové recese hodně bolelo. Teď Babiš zdroje „našel“ u daňových šizuňků s úplně stejným výsledkem a obyvatelstvo české kotliny si tak může být v současné evropské nestabilitě jisto, že jednou přetrpěnou úspornou kúru bude muset absolvovat minimálně ještě jednou.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
