Nejmladší bratr císaře Hirohita byl univerzitním profesorem. Takahito alias princ Mikasa zemřel ve věku rovných 100 let
Na císařském dvoře byl princ Mikasa (2. prosince 1915 – 27. října 2016) cosi jako modernista. Jako první si pořídil řidičský průkaz a‚vyzýval ke kontrole porodnosti.
Po narození čtvrtého potomka ovšem připustil: „Shledávám stále obtížnějším dodržovat to, co sám kážu.“ Po hrozivé zkušenosti v‚armádě se dal na akademickou dráhu, vystudoval dějiny Asie a‚specializoval se na blízkovýchodní jazyky. V‚prvním zaměstnání na Dívčím křesťanském gymnáziu v‚Tokiu (učil dějepis) pobíral plat ve výši pouhých šesti amerických dolarů za měsíc. Napsal velmi čtenou autobiogra•i, jejíž nejzajímavější pasáže se týkají druhé světové války.
Nelidská okupace Číny
Princ se narodil 2. prosince 1915 jako nejmladší syn císaře Taišó a‚dostal jméno Takahito. Mezi ním a‚budoucím panovníkem Hirohitem byl věkový rozdíl 14 let, a‚když bratr v‚roce 1926 nastoupil na trůn, Takahito byl teprve na základní škole. Později v‚souladu s‚tradicemi vystudoval vojenskou akademii Gakušuin a‚na počátku války se už jako princ Mikasa v‚hodnosti poručíka zúčastnil vojenské okupace Číny. Tato zkušenost, jak se v‚90. letech svěřil v‚životopisné knize, s‚ním silně otřásla: „První šok mi způsobilo už oznámení velícího důstojníka, že nejlépe se dá umění boje s bajonetem vyučovat na živých čínských zajatcích. Otřesným zážitkem bylo též vidět čínské zajatce, jak po mandžuských pláních pochodují k experimentům s jedovatým plynem na lidský organismus.“
Po dalším filmu, na němž japonská letadla shazovala zárodky dýmějového moru na obyvatele města Ningpo, se už neudržel a‚začal královskou rodinu bombardovat dopisy o‚nelidském zacházení s‚Číňany. Při jedné z‚návštěv Tokia dokonce donutil bratra, aby film též zhlédl.
Marně.
Takový normální Japonec
V‚roce 1945 vypovídal Takahito před vyšetřovacím výborem parlamentu a‚při jednom slyšení vyzval veřejně Hirohita, aby přijal odpovědnost za porážku Japonska. „Nikdy jsem neviděl Jeho Výsost tak bledou,“ napsal si do deníku tehdejší ministr sociálních věcí Ašida. Nepřímá výzva k‚odstoupení rozbouřila veřejnost, ale americké okupační velení v‚čele s‚generálem MacArthurem se rozhodlo Hirohita ponechat u‚moci a‚rodinná roztržka tím skončila.
V‚dalších letech princ Mikasa vystoupil (v‚té době v‚hodnosti majora) z‚armády a‚věnoval se studiu archeologie, dějin Blízkého východu a‚semitských jazyků. Jako hostující profesor pobýval v‚Londýně. Také Japonci jej v‚té době mohli potkávat na ulicích hlavního města, nebo dokonce v‚metru. Vystupoval často v‚rozhlase i‚televizi v‚debatách na historická a‚kulturní témata. Jeho životopisná kniha se velmi dobře prodávala.
Poslední roky strávil v‚soukromí po boku princezny Juriko, s‚níž měl od roku 1941 pět dětí (tři z‚nich přežil). Byl strýcem současného panovníka Akihita, v‚linii následnictví na pátém místě po Akihitových synech a‚bratrovi. Loni v‚prosinci se stal prvním členem císařského rodu, jenž se dožil stovky. „Pokořením této hranice se nic nemění. Budu se dál modlit za štěstí lidí na celém světě a děkovat své ženě, jež mi stojí po boku 70 let,“ řekl na oslavě. O‚deset měsíců později zemřel na srdeční zástavu.
O autorovi| Luboš Heger, heger@mf.cz
