Ještě než se dostaneme k tomu, jak mise probíhala, dovolím si stručně představit plánovaný průběh letu. Celá 120 metrů vysoká sestava měla po odlepení od rampy v jižním Texasu zamířit směrem na východ, nad Mexický záliv. Přibližně po třech minutách se měla raketa Super Heavy odpojit od lodi Starship, provést zpětný zážeh a ve vzdálenosti pár desítek kilometrů od pobřeží provést simulovaný přistávací zážeh nad hladinou. Loď Starship by zatím zažehla své motory, které by ji navedly na takzvanou transatmosférickou dráhu s nejvyšším bodem ve výšce okolo 250 kilometrů a nejnižším bodem v atmosféře. Po dokončení cca tří čtvrtin oběhu Zeměkoule měla Starship vstoupit do atmosféry u Havaje, a pokud by neshořela, měla dopadnout horizontálně na hladinu – se záchranou rakety ani lodě se u této mise nepočítalo.
Motory se nejspíš poškodily ještě před startem
Ke startu došlo 20. dubna v 15:33 našeho času. Už v tu chvíli si přitom Starship připsala na své konto hned několik rekordů. Stala se nejvyšší (120 metrů), nejtěžší (zhruba pět tisíc tun) a z hlediska tahu i nejsilnější raketou v dějinách lidstva.
Start samotný nebyl úplně hladký. Nosič se naklonil do strany a zřejmě došlo ke kontaktu motorů Raptor s rampou, což zřejmě vedlo k jejich poškození. V průběhu letu docházelo k výpadkům dalších pohonných jednotek (na raketě Super Heavy je jich celkem 33), takže sestava začala přicházet o tah a schopnost stabilního letu.
Je potřeba zdůraznit, že i když tato 120 metrů vysoká raketa po ztrátě stability nekontrolovaně rotovala ve všech osách a působily na ni ohromné síly, nedošlo k rozlámání konstrukce, což je důkazem mimořádné odolnosti. K separaci lodi od rakety vůbec nedošlo a čtyři minuty po startu byla sestava zničena palubním destrukčním systémem. Důležité nicméně je, že SpaceX z celého letu nasbírala ohromné množství dat – i přes bezpočet počítačových simulací a předletových testů jsou totiž reálná letová data k nezaplacení, neboť mohou posloužit jako základ pro vylepšené počítačové modely, s jejichž pomocí bude možné vyladit budoucí prototypy k vyšší spolehlivosti. Řečeno jinak, SpaceX tedy ze zdánlivě kompletního neúspěchu vytěžila mnohem více, než se může na první pohled zdát.
Exploze nemusí znamenat nic, ale…
Po technické stránce nemusí aktuální havárie při prvním testovacím letu znamenat vůbec nic, dopad na další harmonogram by neměl být nijak velký. Ve výrobě jsou již další exempláře raket Super Heavy i lodí Starship. Problém však může být ve startovní rampě.
V zájmu zjednodušení konstrukce totiž SpaceX pod startovním stolem nevybudovala tradiční příkop pro odvod spalin. Při předešlých statických zážezích zpod rakety odlétávaly kusy betonu, ale po prvním startu beton zmizel úplně a pod startovním stolem se vytvořil slušný kráter.
Bližší informace zatím k dispozici nejsou, a tak můžeme jen spekulovat, jaký vliv to mělo na statiku startovního stolu i obslužné věže. Pokud by byla jejich stabilita ohrožena, mohlo by to přinést do celého programu výrazné zpoždění. Na Floridě navíc vzniká další startovní rampa pro Super Heavy / Starship, která má odvod spalin řešený úplně stejně.
Na konkrétní spekulace je zatím brzy, ale pokud by bylo potřeba přepracovat konstrukci rampy, přineslo by to značné zpoždění, které by se mohlo projevit i v termínu návratu lidí na Měsíc. Právě upravenou loď Starship si NASA vybrala jako pilotovaný lunární lander pro misi Artemis III.
