Do východoasijské Kambodži se jezdí celý svět dívat na unikátní pozůstatky nádherného středověkého města Angor. V zemi ale turisté obvykle navštěvují také méně radostná místa. Ta, která byla svědky hrůzovlády Rudých Khmérů a dnes slouží jako šokující mementa lidské zvůle.
Foto: Archiv
Když budete cestovat nádhernou, svěže zelenou krajinou Kambodži, bude vám připomínat jedno velké úrodné rýžoviště. Idylickou atmosféru umocňují lidé, které budete míjet. Věčně usměvaví, přátelští buddhisté, jaké potkáte všude v jihovýchodní Asii.
Na první pohled vůbec není patrné, jaká hrůza tuto zemi a její obyvatele nedávno poznamenala. Brutální diktatura Rudých Khmérů, kteří v některých částech Kambodži řádili ještě v 90. letech, je naštěstí dnes už jen traumatizující vzpomínkou. V Kambodži ale narážíte na její otisky dodnes. Mnozí předáci Rudých Khmérů jsou stále u moci, na ulicích naproti tomu skáčou o jedné noze oběti jejich nášlapných min. Dokumenty a šokující důkazy o genocidě zase ukazují muzea, jejichž inventář obvykle zahrnuje i hory lebek.
Stín minulosti
Území Kambodži bývalo součástí kolonie Francouzská Indočína, po druhé světové válce ale získala země nezávislost. Vedl ji pak populární král Sihanouk, který měl mimo jiné i příznivé vztahy s Československem. V roce 1970 ho ale svrhl proamerický generál Lon Nol, jehož následná autokratická vláda byla doprovázena korupcí a politickými vraždami. I proto se část obyvatel Kambodži přiklonila k rodícím se bojůvkám Rudých Khmérů. Toto levicové hnutí vedl Pol Pot, který byl mimo jiné na studijní stáži v Paříži, kde získal odpor k západnímu světu.
Rudí Khmérové ovládli Kambodžu dobytím metropole Phnompenhu v roce 1975. Pak začalo peklo. Polpotovci po tisících vraždili opozici, inteligenci, buddhisty. Veškeří obyvatelé hlavního města byli vyhnáni na venkov, kde museli otročit v primitivních gulazích. Hospodářství země okamžitě zkolabovalo a nastal hladomor. V přímém důsledku Pol Potovy vlády zahynuly přes dva miliony lidí, což představovalo víc než čtvrtinu tehdejší populace Kambodži.
Zlému snu učinil přítrž až sousední Vietnam, který se bál invaze polpotovců na své území. Preventivním úderem ovládlo dobře vyzbrojené a zkušené vietnamské vojsko v roce 1979 většinu Kambodži. Pol Pot a jeho armáda se ovšem stáhli do východních džunglí, kde vraždili až do 90. let. Pol Pot zemřel nepotrestán v roce 1998. Mnoho předáků jeho armády a tajné policie se dokonce stalo součástí nové vládní garnitury. Kambodža se totiž rozhodla jít cestou národního usmíření, k mnohým zločinům se již rozhodla nevracet.
Mapa vyrobená z kostí
Na některých místech Kambodži ovšem dodnes najdete muzea a pietní místa, která tyto zločiny dokladují. Nejznámějším je muzeum Tuol Sleng přímo v centru metropole Phnompenhu. Jde o jakousi asijskou Osvětim, která slouží jako varovné memento, kam až mohou zajít utopistické komunistické experimenty a lidská zvůle.
Muzeum sídlí v budově někdejší školy. Tu polpotovci ale přeměnili na vězení označené S-21. Návštěvníci dnes mohou vstoupit do zlověstných cel a bývalých tříd, kde byli nelidsky mučeni muži, ženy i děti. Obrazy zachycují drastické výjevy z průběhu mučení. Celosvětové renomé má pak asi nejvíce šokující exponát muzea – nástěnná mapa Kambodži, kterou si Rudí Khmérové udělali z lebek a kostí svých obětí. Měřila víc než tři krát tři metry, na přání pozůstalých byla však z muzea před několika lety odstraněna.
Ponuré interiéry bývalé věznice budou možná českým návštěvníkům připadat povědomé. Přímo v těchto autentických místech byla totiž natočena část filmu Devět kruhů pekla. Československý snímek vzniklý ještě za socialismu v roce 1988 je poměrně ojedinělou a působivou reflexí Pol Potovy hrůzovlády.
Vražedná pole
Ve světové kinematografii je nicméně ještě jeden film, který tento režim věrně vykresluje. Slavný americký snímek Vražedná pole diváka zavádí právě i na pověstná Killing fields. Byla to místa, kde Rudí Khmérové masově popravovali své domnělé nebo skutečné oponenty. I některá tato „vražedná pole“ jsou dnes zpřístupněna veřejnosti. Ze země zde byly vykopány lidské ostatky ve velkých kvantech. Těchto masových hrobů je bohužel po celé Kambodži rozeseta spousta a dodnes jsou objevovány další.
V neposlední řadě patří k smutnému dědictví po Pol Potovi také množství nášlapných min, které se ještě nezdařilo zcela odstranit. Proto je potřeba se v Kambodži pohybovat jen na pevných komunikacích a prověřených cestách. Mimochodem, Pol Potovi vojáci okupovali dlouho právě i oblasti kolem dnešní turistické atrakce číslo jedna, tedy kolem chrámového komplexu Angor Wat.
Jakkoliv místa, která dokladují polpotovskou genocidu, patří ke smutným cílům, jejich návštěva má své opodstatnění. Nejen kvůli ponaučení. Také proto, že v těchto expozicích budete mít ideální příležitost přispět alespoň finanční pomocí na pozůstalé i na obnovu Kambodži.
