Albert Speer jr. stavěl ekologické domy, než přišla nabídka z Pekingu a stal se megalomanem
Málo aut, krátké vzdálenosti pro pěší, kvetoucí centra a ohled na životní prostředí.
To byla hlavní kritéria činnosti architektonické kanceláře Albert Speer & Partner (AS&P: 200 zaměstnanců po světě, pobočka v Šanghaji) od roku 1964 do 90. let minulého století. Potom začal Albert Speer (29. července 1934 až 15. září 2017) dostávat lukrativní zakázky z arabského světa, kde jeho jméno znělo pěkně „protižidovsky“.
Jeho otcem byl totiž nejznámější z těch architektů světa, po nichž nezůstalo zhola nic: Albert Speer starší. O svém zaměstnavateli jednou napsal: „Mohl bych být asi jeho nejbližším přítelem, kdyby byl Hitler schopen přátelství.“
Otcovy vzdušné zámky
Albert mladší vyrůstal s matkou a sourozenci v Hitlerově horském sídle Berghofu ajeho první kamarádi se jmenovali Bormann či Brandt (lékař Karl Brandt organizoval vyvraždění tělesně postižené mládeže). Když měl fuhrer narozeniny, navlékli chlapci kožené kalhoty a vyrazili k Evě Braunové.
„Hitler?Docela prima strýček - z mé dětské perspektivy,“ zavzpomínal v roce 2000. Otec Albert starší kreslil pro vůdce velkolepé vzdušné projekty (hlavní město Germania, pět kilometrů dlouhý bulvár „severojižní osa“ a „světelný dóm“ u příležitosti olympiády Berlín 1936), v roce 1942 se však stal ministrem zbrojení a přišel na nápad zapojit „pracovní otroky“, což mu u norimberského tribunálu vyneslo 20 let vězení.
Speer starší měl k vůdci rozporuplný vztah - na jedné straně jím byl okouzlen a zachovával mu věrnost, na straně druhé jej považoval za asociála neschopného sebereflexe. V berlínském vězení Spandau napsal paměti, vnichž vůdce popsal jako člověka, jenž zůstával vzhůru do pěti i šesti ráno a vstával okolo poledne. Hodiny trávil na večeřích a čajových dýcháncích, plýtval svůj čas i čas kolegů při promítání filmů a vedl nudné monology. Citoval dokonce Evu Braunovou, podle níž byl vůdce „příliš zaneprázdněn na to, aby měl čas na sex“.
Syn otce ve vězení pravidelně navštěvuje, což později označil za „nejdelší půlhodiny v životě“. „Nepojilo mě s ním žádné pouto, byl cosi jako profesor. Později navštívil naši kancelář a užasl nad tím, co děláme.“
Moje návrhy jsou větší
Prudká změna přišla v roce 2000, kdy architekt Evropské centrální banky a mnoha dalších projektů ve Frankfurtu dostal nabídku vybudovat čínské automěsto Čchang-čchun, v němž vznikaly továrny Volkswagenu a Audi. Začalo období obrovských obchodů a přeformulovávání morálních zásad. Pro olympiádu v Pekingu 2008 postavil stadion Ptačí hnízdo pro 90 tisíc lidí a olympijskou zelenou čtvrť. Paralely s prací otce vyskakovaly před očima: čtvrť s nádražím poblíž náměstí Nebeského klidu spojuje bulvár zvaný severojižní osa, který měří na délku osm kilometrů. „Ty moje jsou větší, mnohem větší,“ odpověděl v roce 2007 na dotaz, jak by srovnal své architektonické návrhy s otcovými.
Největší projekt svého druhu od přestavby Paříže na konci 19. století charakterizovaly bulváry a nákupní střediska s gigantickými obrazovkami, které by dobře zapadly i do otcova vzdušného zámku Germanie. Sklony k megalomanii se opět sešly s vlasteneckým zápalem - pouze v j i n é zemi. Speer mladší zůstal do konce života nejvytíženějším německým architektem v zahraničí. Stavěl v Saúdské Arábii, Libyi i Nepálu. Nedlouho před smrtí získal pro svou kancelář zakázku postavit fotbalové stadiony pro mistrovství světa 2022 v Kataru. Megalomanštější projekt aby člověk pohledal. •
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
