Amfetaminy byly známé již nějakou dobu, ale methylamfetamin v Evropě pořádně rozšířil až koncern Temmler na konci 30. let. „Zprvu se dal pořídit i bez předpisu. Brzy jej brali herci, strojvedoucí i sekretářky. Našel si cestu do cukráren: Pralinky Hildebrand vždy potěší, zněl tehdy reklamní slogan. Ženy je nakupovaly po doporučení, že po dvou třech pralinkách zvládnou všechny domácí práce raz dva - a ještě _ ztratí přebytečná kila,“ píše německý autor Norman Ohler v knize Totální rauš: drogy v třetí říši, která vyšla loni (u nás vydalo nakladatelství Torst).
Pancéřová čokoláda
Autor prošel všechny možné archivy a zjistil, že nacistická říše byla totálním chaosem, který by se zhroutil, nebýt konstantní konzumace drog. Za rozšířením pervitinu stál tehdejší ředitel Ústavu obecné a obranné fyziologie Otto Ranke. Během pokusů, při nichž se rychle stal sám závislým, konstatoval, že pervitin nejen umožňuje pracovat 50 hodin beze spánku, ale snižuje též zábrany, zbavuje strachu a usnadňuje vojákům boj. Vojenské velení záhy vydává „dekret o stimulantech“, který doporučuje vojákům „tabletu denně nebo dvě na noc krátce za sebou, v případě potřeby další dvě nebo tři v následujících třech hodinách“.
Heinrich Boll, jenž si na počátku války psal rodičům o více pervitinu, aby vydržel noční hlídky, už se nemusel strachovat, pervitinu byl najednou dostatek - Temmler v roce 1940 produkoval přes deset milionů třímiligramových pilulek za měsíc. Rommelova pancéřová divize dobývala Ardeny a Paříž na pervitinu, bez jejich nasazení by se blesková válka buď nekonala, nebo by nebyla blesková, neboť se při ní nepočítalo s nočním odpočinkem. Brzy nato ochutnal mocné účinky drogy, jíž tankisté říkali „pancéřová čokoláda“a piloti luftwaffe „Goringův koktejl“, také Adolf Hitler, z něhož učinil osobní lékař Theodor Morell v podstatě narkomana.
Psychóza v ponorce
Ohler chtěl psát původně fikci, ale brzy seznal, že skutečnost ukrývající se v archivech ji daleko překonává. V knize se tak dočteme o kokainových žvýkačkách, které se testovaly na dělnících v Sachsenhausenu, kteří „chodili a chodili, dokud nepadli k zemi v bezvědomí“. Nejděsivější jsou poznatky o pokusech, při nichž piloti pod vlivem těchto žvýkaček řídili několik dní v kuse jednoposádkové ponorky přes Lamanšský průliv. „Mladí námořníci uzamčení v kovové trubici prožívali psychotické epizody a často se ztráceli, takže fakt, že se udrží vzhůru až sedm dní, jim byl celkem k ničemu. Bylo to surreálné,“ říká Ohler.
Jak se podniká na kokainu? Přečtěte si o tom
Mezitím si Hitler, který injekce údajně zbožňoval, vypěstoval silnou závislost. Na konci války mu Morell píchal dvě dávky oxykodonu (příbuzný opia) a dvě dávky silného kokainu denně. Totéž ordinoval i Mussolinimu. V únoru 1945, když spojenci bombardovali i německé farmaceutické koncerny a přísun kokainu i pervitinu vyschl, Hitlera postihla nevolnost.
„Říká se, že trpěl Parkinsonovou nemocí. Podle mě měl hlavně abstinenční příznaky. Muselo to být hrozné, prohrával válku a zároveň mu docházely drogy,“ citoval Ohlera list Guardian.
An fei ta ming
Návykovost pervitinu sice byla B odborné veřejnosti jasná brzy, přesto se různé amfetaminy B v USA běžně předepisovaly do 70. let, a v Německu dokonce do roku 1986. Droga mezitím dobyla popkulturu. Oblíbil si ji Kerouac i mladí Beatles, Rolling Stones zpívají o „maminčině pomocníčku“ (Mother's Little Helper), amfetaminy pojmenovaly album skupiny Velvet Underground (White Light/White Heat), The Purple Hearts si dali jméno podle fialových srdíček předepisovaných v 60. letech.
Ještě během války v Perském zálivu amfetaminy běžně polykala polovina amerických pilotů, preparát stál za incidentem, při němž pilot americké F-16 zabil několik kanadských pěšáků na zemi. Droga se stala osudovou i většině drogově závislých v České republice. Koneckonců v čínštině znamená věta „an fei ta ming“ nejen název přípravku, ale také otázku: „Není to osud?
O tématu drog dále čtěte:
Zlaté drogové časy. Trh s omamnými látkami tvoří procento globálního HDP
