VÝLETNÍCI NA VLTAVĚ Vltava v Praze je přímo poseta plavidly různého druhu, různé velikosti i různého vzhledu. Do kategorie těch nejexotičtějších patří čínská džunka Esperanza, se kterou její majitel Petr Žáček brázdí hladinu Vltavy s malou přestávkou už od roku 1993.
VÝLETNÍCI NA VLTAVĚ Vltava v Praze je přímo poseta plavidly různého druhu, různé velikosti i různého vzhledu. Do kategorie těch nejexotičtějších patří čínská džunka Esperanza, se kterou její majitel Petr Žáček brázdí hladinu Vltavy s malou přestávkou už od roku 1993. Petr Žáček emigroval z tehdejšího Československa v roce 1987. Chvíli se zkusil v Německu živit různými nádenickými pracemi, ale stále více ho to táhlo na vodu. V roce 1990 si tedy vzal velmi nevýhodný úvěr a koupil si na splátky Esperanzu. „Začal jsem v Itálii jezdit s potapěči a na vyhlídkové pobřežní jízdy s vodním lyžováním nebo průjezdem jeskyněmi,“ vzpomíná dnes. Život v Itálii byl velmi zajímavý, spočítal si však, že se tam neuživí. Proto se rozhodl pro návrat do Prahy. VLTAVA JE JEHO OSUDEM Na jaře 1993 začala Esperanza vozit zákazníky na Vltavě. Podle Žáčka to byly roky, kdy v P raze ještě tolik lodí nebylo a těch malých ještě méně. „Kotvili jsme na Občanské plovárně, kde jsme měli své stálé místo a významný zdroj obživy,“ vypráví Žáček. Na plovárně se totiž prakticky každý den konaly diskotéky a jejich účastníci často využívali služeb Esperanzy. Během dalších let se však poměry v Praze výrazně změnily, Občanská plovárna skončila a Žáček přišel o kotviště. Rozhodl se proto zkusit ještě jednou štěstí na moři. Za dost velkých finančních ztrát se však v roce 2001 vrátil opět do Prahy, s rozhodnutím zůstat zde již natrvalo. „Když jsem si spočetl, co dneska stojí přístav, co stojí moře a pojišťovací poplatky, tak to není možné utáhnout,“ tvrdí. VLASTNIT LOĎ JE DRAHÉ Mít vlastní loď je podle Žáčka velmi drahé. Proto se i ti, kteří na to mají, uchylují například k tomu, že si loď raději zapůjčí, než by se o ni museli celý rok starat. „Říká se, že pokud loď stojí milion, musí se do ní každý rok třetina této částky investovat,“ konstatuje Žáček. Esperanza vozí turisty přibližně od května do konce září. „Žijeme prakticky půl roku na lodi, všechny opravy si, pokud to jde, děláme sami,“ přibližuje svůj život majitel Esperanzy. V zimě pracuje v Německu a provádí opravy lodi. STÁLÁ KLIENTELA**
Pokud jde o zákazníky, kteří využívají služeb Esperanzy, tvrdí Žáček, že jsou to většinou lidé, kteří se na tuto zvláštní loď opakovaně vrací. Případně se o jejích výhodách doslechli od známých a chtějí je posoudit na vlastní kůži. „Vozíme cizince i Čechy,“ informuje Žáček. Podle jeho slov se mu už podařilo splatit celý úvěr, za který si loď pořídil, a tak nyní vydělává na provoz a údržbu. „Není to ale tak, že bych si mohl za deset let koupit další loď,“ říká. Nejčastěji lze Esperanzu zahlédnout při jejích vyjížďkách do centra Prahy, občas však zamíří i na Slapy či do Mělníka. Ve srovnání s konkurencí může tato malá loď nabídnout zejména soukromí. Největším problémem, který její posádku trápí, je to, že v letošním sezoně neměla loď své stálé kotviště. „Ještě loni jsme kotvili u Čertovky, kde se letos staví, ale věříme, že se tam vrátíme,“ dodal Žáček.
