Nedostatek přírodního sněhu nevadí. Prázdná koryta řek jsou mnohem nebezpečnější.
Je mírně nad nulou a nad svahem se povaluje hustá mlha. Jeden muž železnými pruty zjišťuje výšku sněhu, zatímco v dálce nad ním se ozývá pípání couvající rolby. Přestože je téměř celá Olešnice v Orlických horách pod sněhem, na lyžování to ještě zdaleka nestačí. Jezdit se tu začalo až mezi svátky.
„Mám osm děl, což na vykrytí kopce stačí,“ popisuje pár dní před Vánocemi Radko Hartman, když zapíchne měřicí prut do závěje sněhu a sedá na židli v bufetu pod sjezdovkou. Na vedlejším stole leží otevřená kuchařka Receptury teplých pokrmů, z níž Hartmanova partnerka vybírá jídla, která bude zdejší kuchyně v sezoně nabízet lyžařům.
Hartman je majitelem jednoho ze sedmi skiareálů, kde v loňské zimní sezoně zasahovala Česká inspekce životního prostředí a zjistila pochybení při odběru vody pro zasněžování. „Udělili jsme pokutu dvacet tisíc korun – provozovatel se dopustil přestupku tím, že provedl nepovolené úpravy koryta vodního toku Olešenka,“ vysvětlila Jana Jandová, mluvčí inspektorů. I když Hartman nesouhlasí s tím, že koryto odklonil tak, aby do zásobní jímky na technické zasněžování tekla voda i při slabém toku, penále zaplatil.
Podobné scénáře se opakují téměř po celé republice. Pro většinu areálů – velkých i malých – se blízké potoky staly jediným zdrojem vody pro hladová děla. Když ovšem přes rok nezaprší, jako se stalo třeba loni, a stále vládne sucho, nemají z čeho technický sníh vyrábět. „Přijde doba, kdy se v oblastech kolem sedmi set metrů nebude lyžovat,“ krčí Hartman rameny nad přibývajícími suchými roky.
Opuštěné Pustevny
Na Pustevnách v Beskydech tahle situace nastala už nyní. Lyžařské středisko položené ve výšce jednoho kilometru letošní sezonu úplně odpískalo. Důvod je jednoduchý. Bystřiny vyschly. „Situace je tak kritická, že množství vody není v žádném případě dostatečné ani k zasněžení jediné sjezdovky. Díky klimatickým změnám v posledních letech už totiž také neplatí, že v zimě je na Pustevnách ve výšce nad tisíci metry nad mořem sníh vždycky,“ říká Petr Chrostek, vedoucí lanovky propojující středisko s údolím.
Dnešním největším zádrhelem v provozování lyžařských areálů už dávno není chybějící přírodní sníh, jak tomu bylo před několika lety. Jeho nedostatek vyřešil nákup děl. Nyní se stále zřetelněji ukazuje, že hlavním úkolem bude zajistit pro tuto technologii vodu. S povrchovými toky se přitom jako s jistým zdrojem počítat nedá a podzemní zdroje získávají hodnotu zlata a rychle se mění ve strategickou zásobárnu.
Téměř existenční nutností se proto pro majitele areálů stává výstavba retenčních nádrží, v nichž se během deštivých dnů může zachytit voda. Jenže jejich vznik není nic jednoduchého nebo rychlého. Především pro střediska ležící v národních parcích či chráněných krajinných oblastech. Podle Asociace horských středisek jde o celou polovinu lyžařských tratí. Tam může projektování a schvalování trvat i několik roků.
„K zajištění zasněžených ploch na sjezdovkách využíváme jak vody akumulované v nádržích, tak z horských řek. V současné době - kromě Skiareálu Lipno, který čerpá vodu z Lipenské přehrady - není v České republice areál, který by byl schopen zasněžit své sjezdovky pouze z akumulačních nádrží,“ řekla týdeníku Euro už dřív Zina Plchová, mluvčí SkiResortu Černá hora - Pec spravovaného společností Mega Plus. V současnosti tam mají pouze jednu nádrž na vrcholu Černé hory. V dalších areálech jsou buď součástí platného územního plánu, nebo se do těchto územních plánů začleňují.
„Tyto nádrže stačí - s ohledem na svůj objem - pouze k částečnému zasněžení ploch areálu. K jejich napouštění dochází především v podzimních měsících, které jsou většinou vydatné na srážky, dále pak při oblevách v zimním období,“ pokračuje Plchová.
Své o tom ví i Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek ČR. Nádrže považuje za jedno z nejlepších řešení, které je ohleduplné k přírodě. Umožňuje provozovatelům mít v zásobě připravenou vodu, když přijdou mrazy a zasněžovat se dá nejlépe.
Sucho vládne všude
Potíž ale nastává v okamžiku, kdy se nepodaří nádrž naplnit. Stačí jediný pohled do mapy sucha a zjistíte, že už nyní trpí většina republiky nedostatkem vody. Podle odborníků nyní v Česku panuje socioekonomické sucho. Tak se označuje stav, kdy chybějící voda ohrožuje produktivitu a stabilitu celého systému.
Z toho důvodu se kompletně proměňuje i byznys v horských střediscích. Například se ukázalo, že pokud jsou svahy přes léto dobře hnojeny a obhospodařovány, zůstávají pak poměrně zarovnané a nespotřebují tolik technického sněhu jako sjezdovky ležící po konci zimní sezony ladem. Provozovatelé ušetří nejen na samotné vodě, ale i na elektřině, kterou děla potřebují. Za hodinu provozu „sežere“ jedno takové dělo v průměru dvacet kilowatthodin energie. A zatímco nezarostlý nebo chudý svah potřebuje zhruba třicet centimetrů technického sněhu, na zarostlém se může začít lyžovat už při poloviční dávce.
| Hlídači vody |
|---|
Česká inspekce životního prostředí se kontrolou odběru vody pro umělé zasněžování začala systematicky zabývat v roce 2015. Například během minulé zimní sezony (1. října 2017 až 17. května 2018) provedli inspektoři 46 kontrol ve 36 skiareálech. V sedmi případech zjistili pochybení provozovatelů - nejčastěji to byl odběr většího množství povrchových nebo podzemních vod, než měli povoleno vodoprávním úřadem. |
Podle Libora Knota jsou dobrým zlepšovákem i rolby vybavené satelitním systémem, které začaly jezdit ve SkiResortu Černá hora - Pec a ve Skiareálu Špindlerův Mlýn. Monitorují skutečnou výšku sněhové pokrývky. „Děla pak stříkají jen tam, kde je skutečně nedostatek sněhu,“ popisuje Knot. A provozovatelé proto čekají úsporu nejen v odběru vody, ale i v naftě pro rolby.
Dalším částečným řešením mohou být moderní tyčová sněžná děla. Spotřebují méně energie i vody.
Libor Knot však dodává, že zajištění provozu areálů a dostatek vody není jen výzvou pro jejich majitele. „Je to věc celé obce a okolí - na lyžování a zahájení sezony předvídatelným způsobem jsou závislí všichni podnikatelé, od hospodského po kadeřníka,“ tvrdí Knot.
Betlém i lyžování na vodu
To platí i v Olešnici v Orlických horách u areálu Radka Hartmana. Řada domů tady funguje jako penziony. Před svátky prázdná restaurace Lovecký zámeček se už třese na lyžařské rodiny, které tu každý večer nechají několik stokorun za dobrý jelení guláš a několik půllitrů dobrušského či trutnovského piva.
Zdejší život je zkrátka pořád značně závislý na hraniční řece Olešence. Zatímco před sto lety tady energie z vody poháněla stroje na výrobu sukna pro švadleny, dnes oživuje místní lyžařské středisko. Pojítkem mezi minulostí a současností je Utzův mechanický betlém. Ten Zdejší rodák Josef Utz vyřezával a montoval ve 30. a 40. letech minulého století. I když dnes jej pohání elektřina ze zásuvky, původně bral v jeho rodinné dílně energii z řeky.
Jestli Olešenka zvládne i požadavky dnešních podnikatelů, jasné není.
Přečtěte si:
Naděje (a strach) v Alpách. Lyžování bude čím dál hůře dostupné
Norsko, Švýcarsko, Lanžhot. Vědci sledují globální změnu klimatu i v Česku
V prach se obrátíš. Startovní čárou pro řešení sucha je záchrana půdy
Ekolog Josef Fanta: Přestali jsme uvažovat selským rozumem
