V Česku již nerozhoduje o zahraniční politice ministr zahraničních věcí
Klidně a spokojeně se může tvářit ministr Cyril Svoboda. Přežil, je v Grossově kabinetu. To je ale asi tak všechno, z čeho může mít radost.
Z jedné strany – z jeho vlastní lidové – mu dýchá za krk předseda Miroslav Kalousek. Nebýt jeho, ve vládě by nebyl. Někteří politici o Svobodovi mluví jako o ministrovi z Kalouskovy milosti.
Po krku mu jde i duo (poslanec Jan) Kavan – (předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír) Laštůvka. S Grossovým posvěcením sepsali zahraničněpolitickou pasáž vládního programového prohlášení Svobodovi „na míru“ tak, aby vyloženě nešlo splnit. V parlamentních lavicích teď čekají na jeho první chybu.
Pak je tu sám premiér, který oznámil, že se rozhodl pořídit si na Úřad vlády zcela nového superporadce přes zahraniční politiku (stane se jím kontroverzní bývalý diplomat Ivan Bušniak).
Co bude takový Grossův superporadce dělat? Kromě toho samozřejmě, že bude nezkušenému premiérovi radit, kam vycestovat, s kým se setkat, co kde říct a co kde neříct… Bude podle všeho vytvářet alternativní „myšlenkový zahraničněpolitický trust“ a osazenstvo Černínského paláce ho rozhodně nebude mít v lásce. Budou Bušniaka zákonitě vnímat jako konkurenci, jako Grossova pohůnka. A opačně: premiér si nikdy nebude moci být zcela jist, že se jeho superporadce za jeho zády nepaktuje s lidmi ze „zamini“, protože by přece jen někdy v budoucnosti rád vyjel jako velvyslanec na některou z českých ambasád. Zkrátka, ze superporadce koukají jenom potíže.
Jako by to všechno nestačilo, ministr Svoboda bude muset čas od času prosit o „milost“ i Václava Klause. Prezident republiky musí totiž schvalovat všechny ministerstvem a vládou navržené kandidáty na velvyslance. A to je silná páka… Když se chtěl svého času bývalý prezident Václav Havel pomstít někdejšímu ministrovi Janu Kavanovi, prostě mu takový seznam diplomatů ke schválení několik měsíců blokoval, nechal ho ležet bez podpisu v šuplíku.
V takové situaci se jen těžko provádí samostatná, originální a sebevědomá zahraniční politika. Ministr by si musel najít silného spojence, aby to dokázal. Američany? Svoboda jim samozřejmě vyhovuje víc než Kavan, o tom není sporu. Na druhé straně ani Svoboda nemůže očekávat, že by Bílý dům v krizovém okamžiku otevřeně vystoupil na jeho podporu. Drobné zákulisní intriky, pozvednuté obočí na recepci, to jistě. Tam to ale končí. Pokud se ale Gross s Kalouskem rozhodnou Svobodu přece jen odvolat, nikdo jim v tom nezabrání. Tím spíš, jestli v listopadových amerických volbách zvítězí demokrat Kerry.
Z informací týdeníku EURO vyplývá spíše to, že Gross a spol. se více než Američanů bojí toho, že Svoboda se proti nim spikne s Vladimírem Špidlou. Expremiér prý z Bruselu plánuje pomstu zrádcům a později snad i návrat do české politiky. Premiérovi blízcí dokonce označují blok „Svoboda – Špidla“ za Grossovu Achillovu patu.
Ne že by něco takového bylo zcela vyloučené. Ovšem vzhledem k tomu, že vyjednávací a intrikánské schopnosti bývalého premiéra Špidly jsou prakticky nulové, zdá se, že Cyril Svoboda si bude muset vystačit sám.
Ministru zahraničí se ale přece jenom jedna úniková možnost nabízí. Přesněji řečeno, přímo podbízí. Jmenuje se Hynek Kmoníček. Kavanovi a Laštůvkovi emisaři roztrušují už několik týdnů po kuloárech, že pokud se Svoboda dobrovolně zbaví svého náměstka Jana Winklera a dosadí na jeho místo současného českého velvyslance při OSN Kmoníčka, bude mít pokoj. Kmoníček se domluví s každým, tvrdí jeho zastánci. Dohodne za tebe, Cyrile, navýšení rozpočtu s Kalouskem. Zařídí, aby Laštůvka povolil zrušení několika nepotřebných ambasád. A nakonec zaskočí na Hrad a domluví vyslání Jana Winklera do Bruselu.
„Kluci, co spolu (zatím) nemluví“, budou mít zanedlouho možnost všechno v klidu a ústraní probrat. Ministr Svoboda totiž vyrazí na konci tohoto měsíce do New Yorku na zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů. Kmoníček se o něj bude celou dobu starat, kdyby Svoboda chtěl, mohl by dokonce i bydlet v jeho luxusní pětipatrové rezidenci. A pro Winklera platí to samé, přiletí do New Yorku sedm dní před Svobodou, také na týden. Pro něj by mohl být nocleh u Kmoníčka ještě zábavnější. Sám totiž s oblibou vzpomíná na to, jak na stejném místě jednou náhodou narazil na Kavana v pyžamu.
Osobní spory se ale naštěstí do reálné zahraniční politiky České republiky ještě příliš nepromítly. Česko stále figuruje na seznamu amerických spojenců ve válce proti Saddámovu Iráku. Prozatím má ve své Bezpečnostní strategii uvedeno, že v případě potřeby poskytne spojencům místo pro instalaci součástí systému protiraketové obrany. A má své vojáky v Iráku, Afghánistánu a na Balkáně… O vystoupení z NATO tady snad nikdo neuvažuje.
Něco se ale přece jenom změnilo: už to rozhodně není ministr zahraničních věcí, kdo v Česku rozhoduje o zahraniční politice.
