Získat místo na oběd či večeři je zde o víkendech téměř nemožné. A to má podnik v Čakovičkách za sebou teprve pár týdnů provozu.
Takhle vypadá pravá hospoda z časů prarodičů. Hned jak jsem do restaurace Na Pekárně vstoupil, před očima se mi zjevil dědečkův džbánek a nedělní „kaisermišunk“, pro který jsem do podobné hospůdky chodíval. Dva lokály s malými okny, neokázalý nábytek vonící novotou, historická pípa nostalgie, červenobílé kostkované textilní doplňky. Mělce klenutý strop v jedné místnosti, dřevěný trámový v druhé, dobová svítidla s prolamovanými širmy. Nenápadný výzor, který dovoluje soustředit se na lístek a vychutnat si očekávání úrovně zdejších krmí. Nabídka je na první pohled až skromná, vrchní či šéfkuchař ji však při zastavení u stolu doplní tak, aby si každý přišel na své. Tedy v případě, kdy atak hladových návštěvníků nezlikviduje během poledne vše, co mělo vystačit na celý den. I to se tu stává.
Opačná polévka
„Doslova nás vyjedli. Mám jen kachnu, segedín a polévky, z rybiček by byl losos na zelenině,“ dostává se mi prvotní informace místo jídelníčku. Všechny původní plány tak berou za své a na řadu přichází improvizace. Startérem bude játrová paštička s brusinkovou omáčkou a houstičkou – zdrobněliny jsou na lístku doma.
Nastala hodina mezi psem a vlkem, je po obědech a večerní nářez se teprve čeká. Tím spíše se první chod objevuje vzápětí po objednávce. Chuťově vyvážená paštika příjemné konzistence, takže se jí dá pečivo i namazat, je vnímavě okořeněná s lehce provokativním závěrem. Úvod do tajů pekárenské kuchyně se tedy povedl. Třebaže nejsem hladov, nedočkavě vyhlížím číšníka se slepičí polévkou, druhým dílem zvoleného sexteta jídel.
Ani „grunt“, jak se polévce říkalo, na sebe nenechá dlouho čekat. Zdobí ho zlatá, drobnými flitry tuku posetá hladina hustě protkaná tenkými nudlemi – tvarově až příliš dokonalými, aby byly domácí, zdá se mi. Mezi nimi se míhá téměř stejné množství svítivých hádků karotky. Po první lžíci ovšem přicházejí první přešlapy. Polévka je jednak studená a jednak je chuť seskládána jakoby opačně. Výraz drůbežiny se ztrácí pod přívalem sladkého dominujícího projevu mrkve, která nedovolí „dietnímu“ masu zaujmout. Vlastně jde o karotkový vývar lehce podpořený ze zákulisí stopovou příchutí slepice.
Naštěstí kuchař někde objevil poslední porci jater. Připravená na minutku, po anglicku, jen s bílým chlebem a jemnou, vychytanou tatarkou znovu otevřela stavidla obžerství. Tužší, ne však tvrdá, čisté nasládlé „krvavé“ chuti a povzbuzená omáčkou vrátila mé animo znovu do hry.
S houskovým ji nedám
Na řadě je kachna. Poctivá porce zlatavě vypečeného ptáka trůnící na soklu z červeného zelí voní už na dálku. S drobnými zrnky kmínu na křupavé kůži láká k bezodkladné konzumaci. Jezírko šťávy je dostatečné, aby doprovodilo chuť knedlíků, a zelí je hromada. Co do velikosti porce pro drvoštěpa. Námitky nelze mít ani k chuti. Kačena je propečená, kůže křupe, sádlo se propracovalo masem a dalo mu vazkost i chuť. Maso samo je měkké, snadno se dělí po vláknech od kosti, není vysušené, zkrátka chutná tak, jak má. Umně uchystané zelí, sládnoucí, ale s přídechem adstringentní kyselosti v závěru, podporuje jak kachnu, tak přílohu. Knedlík vonící moukou a bramborem vše spojuje a navozuje onen zemitý rys téhle kdysi sváteční krmě.
Trochu jsem zažehral na šéfovu informaci, že nemá karlovarský knedlík, a proto stopnul svíčkovou – „s houskovým vám ji nedám, nezlobte se, pane!“ – a utíkám se k segedínu, jemuž nikdy neodolám. Má svůj půvab, jenže také odhaluje zvláštní aspekt hospody Na Pekárně a jí podobných podniků. Ona tahle ryze domácí kuchyně vyvolává asociace na kuchyni maminek, a tím i na jakýsi návyk na to které jídlo, zakódovaný v každém z nás. No a moje představa segedínského guláše se zakládá na větších kostkách prorostlejšího masa, až obludné dávce zelí a „litrech“ pikantní šťávy. Ten zdejší je jiný, v chuti podobný, avšak jiného provedení. Maso na drobné kostičky, podle mých měřítek málo zelí a ani šťávy není přehršle. K celé porci přílohy to vyjde taktak, když šetříte. Přesto nutno podotknout, že s báječně kyprým, přesto stále pevným knedlíkem se guláš postaral o vcelku příjemnou kapitolu v knize dobrot, jež Na Pekárně servírují.
Žádoucí patinu dodá čas
Dilema mezi lívanci a povidlovými taštičkami vyznělo nakonec pro druhý moučník. Dva nadité půlměsíce těsta, z nichž vytéká temný potůček do směsi másla, cukru a ořechové drti, jsou tradiční kuchařské cukrařině velice blízko. Vláčné těsto, bohatě vyparáděné chutěmi té báječné „patlaniny“, která vznikne propojením všech vstupů v čele s aristokratickými ořechy, se na jazyku rozplývá vskutku báječně. Sladce, tučně, švestkově… Vůbec si při jejich konzumaci navíc nevzpomenete na tisíckrát omílaná upozornění na čerstvost surovin, ta je prostě samozřejmostí, o níž se nemluví. Dojdou taštičky, připraví se čerstvé těsto a jede se další porce.
Restaurace Na Pekárně nese všechny rysy hospod dávné minulosti. S poměrně úzkým lístkem průběžně doplňovaným o právě uvařená jídla, slušně ošetřeným pivem i s kondelíkovsky žoviálními výstupy kuchaře mezi hosty. To je samo o sobě veselé, příjemné a potěšující, pokud to neznamená pětatřicetiminutové čekání na moučník (nemohu však říci, že právě tohle byla příčina zpoždění dezertu). Atmosféra časem ještě získá, stoly dostanou žádoucí patinu, lavice vyblýskají stovky zadků na ně usednuvších, odér novosti omítek i mobiliáře přerazí libé vůně z kuchyně. Potom bude vše akorát. I s ne vždy dokonalými jídly a občasnou „prodlouženou“ při servisu. Zkrátka všemi těmi drobnostmi, které k české hospodě patří a spoluvytvářejí její charizma. Za „Pekárnu“ proto budiž Václavu Fričovi a jeho týmu dík.
Plusy
+ dobře nastavený charakter vesnické hospody
+ sympatická snaha o autenticitu původní české kuchyně a nekompromisní Fričovy postoje ve složení receptur
+ přívětivá atmosféra pohody bez stresových situací
+ na gram vyvážený poměr mezi cenou a kvalitou
Minusy
- občas delší čekání jako daň aktuální přípravě jídel
- cesta na toaletu přes otevřený dvůr, nepříjemná hlavně v zimě
Na Pekárně
Kojetická 36, Čakovičky, 250 63 pošta Mratín, tel. 315 602 615
e-mail: info@napekarne.com
http://www.napekarne.com
Otevírací doba restaurace: St–Ne 11.00–22.00
Kuchyně: česká klasická
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie, Itálie
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku
Kuřecí sendvič 99 Kč
Uzený pstruh s vajíčkem na topince 85 Kč
Slepičí polévka s masem a nudlemi 27 Kč
Pečená kachna s červeným zelím a bramborovým knedlíkem 130 Kč
Segedínský guláš 110 Kč
Hovězí svíčková s karlovarským knedlíkem 125 Kč
Řízek s bramborovou kaší 115 Kč
Bramborové noky s kysaným zelím a uzeným masem 95 Kč
Caesar salát s parmezánem 75 Kč
Tatarský biftek s topinkami 160 Kč
Nakládaný hermelín s papričkou 58 Kč
Domácí utopenec 50 Kč
Klobása s hořčicí, křenem a chlebem 45 Kč
Kuřecí sendvič 99 Kč
Povidlové taštičky s ořechy a máslem 55 Kč
Výběr z nápojového lístku
pivo
Pilsner Urquell 0,5 l 28 Kč
Gambrinus 10° 0,5 l 20 Kč
Gambrinus 10° 0,3 l 16 Kč
Řezané 10° 0,5 l 20 Kč
Kozel černý lahev 0,5 l 20 Kč
Radegast Birrel 0,33 l 20 Kč
víno
Prosecco Brut 0,75 l 280 Kč
Monmarthe Champagne 0,75 l 800 Kč
Müller Thurgau 0,1 l 20 Kč
Chardonnay Exclusiv 0,75 l 295 Kč
Veltlínské zelené Exclusiv 0,75 l 280 Kč
Zweigeltrebe 0,1 l 20 Kč
Zweigeltrebe Exclusiv 0,75 l 275 Kč
