Po zlaté době českých akcií se množí nejistoty
Český investor to vůbec nemá jednoduché. Téměř se dá říct, že kdo ho nelituje, je hrubián. V polovině devadesátých let mladý investor v Česku zažil velký propad tuzemských akcií a jeho první těžce vydělané polistopadové peníze zmizely ve vzduchoprázdnu. Nějaký čas mu trvalo, než se vzpamatoval, přestal věřit akciím i investicím. Uložil tedy peníze do bank. Účet v zahraničí mu zákony zakazovaly, takže šlo o banky české. Investor se oklepal i z bankovní krize, ale jeho důvěra v cokoliv českého byla podlomena. Prodal tedy české koruny, nakoupil americké dolary a investoval je na amerických burzách. Velice dobře tehdy rostly cenné papíry technologických firem. Bylo dobře, že to udělal, neboť si mohl na vlastní kůži prožít propad světových burz v letech 2000 a 2001 a získat další zkušenost. Znovu se zmátořil, po nějakou dobu vydělával peníze, ale to již nevěřil akciím, měnám, bankám, cenným papírům vůbec. To, že český investor nezahořkl a stále se pokouší zhodnotit své prostředky, je dáno buď jeho naivitou, snem o rychlém a bezpracném zbohatnutí, silnou vůlí a býčí povahou, nebo kombinací všech těchto faktorů. Český investor devadesátých let patrně již zjistil - řečeno s prokuristou a ředitelem privat bankingu tuzemské Commerzbank Tomášem Končickým - že ani světové trhy, ani česká burza nejsou něco, s čím by se dalo stoprocentně počítat. „V prvních letech po revoluci chyběla střední vrstva investorů. Od začátku byli v zemi velmi bohatí lidé, kteří rychle přišli k penězům, ale neměli k nim žádný vztah. Pak existovala masa lidí, která měla něco peněz, ale ne dost na nějaké větší investice. V posledních pár letech se vytvořila střední vrstva, což jsou lidé, kteří zaujímají určité pozice ve firmách, mají stabilní vyšší příjem a především znalosti a zkušenosti ze zahraničí. První doba, kdy tady byly dvě neslučitelné skupiny investorů, je definitivně pryč,“ řekl týdeníku EURO Končický. Český investor je nyní již poměrně konzervativní, tedy nedůvěřivý především k akciím. Pokouší se však o něj mrákoty, když zjišťuje, že v letech 2002 až 2004 na pražské burze mohl vydělat přes 160 procent. Například jenom v roce 2004 zdvojnásobit hodnotu majetku uloženou v akcích energetické společnosti ČEZ. Vedoucí analytik společnosti Atlantik FT Jan Schiesser se však domnívá, že konzervatismus již mizí. „Nesouvisí to pouze s růstem trhu, ale také s tím, že do věku ve kterém lidé vydělávají hodně peněz, přichází nová generace, která nebyla vystavena problémům 90. let,“ řekl týdeníku EURO.
Dobré a špatné zprávy z burzy.
Odborníci působící na českém akciovém trhu stále doporučují akcie ke koupi. Loňský růst indexu PX 50 o 56 procent nebo vývoj akcií největší české energetické společnosti nejsou zárukou letošních výnosů. Ale když se investor na ta čísla podívá, může si myslet, že snad v letošním roce na burze prodělat? „Celkově lze i letos očekávat další zhodnocování investic. Růst však nebude tak dramatický, očekáváme patnáct až dvacet procent,“ uvedl Schiesser. Také jeho kolega Tibor Bokor z konkurenční Wood & Co. předpokládá růst přibližně patnáct procent. Loňskou dynamiku pražské burzy podpořilo IPO farmaceutické společnosti Zentiva, něco podobného by bylo potřebné i letos. Developerská firma Orco Property Group ohlásila, že chce začátkem roku v Praze provést duální listing svých akcií. Zatím si tedy nejde pro peníze, pouze osahává terén. Uvažuje však, že v průběhu roku, či na začátku příštího by sekundární emisi nových akcií provést mohla. Uvítal by to nejen nový ředitel pražské burzy Petr Koblic, který se od svého podzimního nástupu za burzu bije jako lev, ale také investoři, kteří chtějí loňské výnosy i letos. Další pozitivní zprávou je snaha o zavedení institutu takzvaných nesponzorovaných emisí. Na burzu by měly přijít renomované zahraniční společnosti, které se výrazně angažují v České republice. O tom, zda se s jejich akciemi bude obchodovat, či nikoli, přitom nerozhodne jejich vedení, ale vedení pražské burzy.
Naopak negativním faktorem, který výrazně omezuje trh, je absence nových emisí, jež pražský trh potřebuje opravdu nutně. Ze systému SPAD, ve kterém se provádí stěžejní část obchodů, totiž pravděpodobně odejde několik emisí. A i kdyby „několik“ znamenalo byť jen dvě, tak je to ze sedmi současných nemalý počet. Největším problémem je však privatizace Českého Telecomu. Po přešlapování mezi prodejem na burze či přímým prodejem zatím vláda směřuje ke druhé variantě. „Pokud kabinet prodá svůj majoritní podíl v Českém Telecomu strategickému či finančnímu investorovi, budou se vykupovat akcie. Soudím, že nový majoritní vlastník získá přibližně polovinu ze 49 procent akcií rozptýlených mezi drobné investory. Pokusí-li se o delisting, bude to negativní zpráva pro burzu. Mohlo by se tedy stát, že trh místo očekávaného růstu bude stagnovat, či dokonce až o deset procent oslabí,“ uvedl Bokor.
Ještě dál jde Schiesser. „V současné době je pro pražskou burzu bezesporu největší hrozbou privatizace Českého Telecomu. Telecom by pravděpodobně letos z burzy neodešel, protože jeho nový vlastník by nestihl stáhnout akcie. Peníze, které jsou v něm investovány, by se však na český trh vrátily jen z malé části. Pokud by došlo na odkup, myslím si, že by investoři byli přinuceni jej využít. První nabídku by možná většina z nich ignorovala, ale zrušení veřejné obchodovatelnosti by je spolehlivě donutilo akcie prodat. Minimálně investory ze zahraničí, kteří neobchodovatelné akcie ani držet nemohou,“ řekl Schiesser.
I v případě, že by tento cenný papír nebyl stažen a obchodovalo by se pouze s nevykoupenými akciemi, likvidita na burze poklesne V letech 2005 a 2006 by to nemělo nějaké výraznější dopady. Pokud by ale majoritní vlastník Komerční banky rozhodl o jejím delistingu a s ohledem na to, že ČEZ je také v budoucnosti na prodej, může se stát, že nebude s čím obchodovat. Prvním kandidátem na odchod je však petrochemický holding Unipetrol, který v privatizaci získal polský PKN Orlen.
Čekání na novinky.
Určitá rizika institucionálního typu tedy na pražské burze existují. Velká nová emise nebo rozšíření těch současných zatím ve výhledu bohužel nejsou. Nálada je pozitivní, jsou peníze, investoři mají chuť nakupovat, výběr se však zužuje. Na varšavské burze bylo v loňském roce druhé největší množství emisí v Evropě a je vidět, jak to kapitálovému trhu pomohlo. Tamní penzijní fondy, hladové po každé nové akcii, dostávají - i díky přístupu státu - poměrně dost potravy. Jinak je tomu v České republice. „Je vidět, jak to v Polsku obrovsky pomáhá kapitálovému trhu. Velice by prospělo, kdyby také česká vláda zkusila překonat svou psychickou bariéru a některé státní podniky třeba částečně privatizovala přes kapitálový trh. Není nutné prodávat majority. Existuje však řada podniků, jejichž akcie by se setkaly s velkým ohlasem,“ řekl týdeníku EURO poradce výkonné rady skupiny ING Jiří Rusnok. A stejný názor mají téměř všichni, kteří na trhu působí. Výraznou příležitostí, které se tuzemští investoři možná někdy dočkají, by byla například privatizace trhem České správy letišť, či jiného státního podniku. „Je prostě nerozumné, že si stát ponechává 67 procent společnosti ČEZ. Klidně může šestnáct procent pustit na burzu, dostane peníze, a firma přitom zůstane v jeho rukou,“ dodal někdejší ministr financí.
Jde to i jinak.
Výhledy pro letošek však nijak pesimistické nejsou. Bokor se domnívá, že do konce roku vzroste vnitřní hodnota Českého Telecomu o dvacet a společnosti ČEZ o sedmnáct procent, Komerční banka a Erste Bank si polepší řádově do deseti procent, Zentiva a Philip Morris o pět procent. „Zentiva je titul, který může překvapit. Po IPO má nulovou zadluženost, což představuje prostor pro další akvizici, která může zvýšit její hodnotu,“ uvedl Bokor.
Jak tedy vážit portfolio, aby potenciální výnos nebyl na úrovni termínovaného vkladu a zároveň se z něj nestala ztráta? Kvůli zmíněnému historickému vývoji se investorské těžiště přesunulo zpět k méně rizikovým instrumentům, jako jsou téměř bezrizikové termínované vklady, fondy peněžního trhu a dluhopisové fondy. Lidé, kteří si původně neuvědomovali rizika vyplývající z investic do zahraničních cenných papírů, se stáhli zpět do konzervativnější ulity. „To se začalo trochu mírnit okolo roku 2003, kdy zahraniční trh pomalu zahájil vzestup, ale dosud zásadní zlo nenastal. Ve srovnání s předchozí dobou investují lidé poměrně velmi konzervativně. Možná v tuto chvíli zbytečně moc,“ domnívá se Končický.
Z naivního českého a odvážného zahraničního investora se tak stali lidé, kteří stále požadují vysoké výnosy, jsou však ochotni jít do menšího rizika. V reakci na tento jev se rozvinul v současné době stále více populární instrument. Lidé chtějí eliminovat svá rizika, ale zároveň se účastnit na výnosech z akciových trhů. Umožňují jim to garantované produkty. Všechny banky se začaly zabývat otázkou, jak omezit rizika plynoucí z investic do akcií. Dřív měli lidé možnost investovat buď do akcií, nebo do akciových fondů. Akciové fondy nejsou tak přehledné, jsou poměrně drahé a těžko uchopitelné. Naopak, nakoupíte-li index některé světové burzy, vidíte přesně, jakým způsobem se investice vyvíjejí. Navíc vstupní poplatky jsou poměrně nízké. „Pokud se to kombinuje se strukturovaným produktem, víte, že jste na burze. Když jde burza nahoru, vyděláváte, zároveň eliminujete riziko propadu. Je to velmi přitažlivá investice. Myslím, že o strukturované produkty bude v budoucnu větší zájem,“ prorokuje Končický. To dokazuje i fakt, že bankovní domy je nabízejí ve stále větší míře, což v minulosti nebylo zvykem. Banky prodávaly především své fondy, které pro ně byly samozřejmě mnohem zajímavější. Až tlak ze strany klientů je donutil ke změně strategie. „Nevěřím úplně tomu, že by se investoři vrátili do roku 1999 a masově by investovali do konkrétních titulů na burze. Myslím si, že budou ještě několik let poměrně konzervativní. Navíc na základě čísel, která přicházejí z Ameriky a Evropy, není nějaký významný důvod pro to, aby burzy významným způsobem rostly. I ti agresivnější investoři proto častěji budou vyhledávat produkty, které v sobě mají obrané bariéry,“ uvedl Končický.
Loňský rok se opakovat nebude.
Vhodnou alternativou pro investory, kteří akcie nakupovat nechtějí nebo neumějí, je rovněž kombinace dluhopisů a podílových fondů investujících do akcií. Zpravidla se nedají očekávat závratné výsledky, ale ve srovnání s investicemi do fondů peněžního trhu či termínovaných vkladů je tato kombinace stále zajímavá. „Výnosy u tuzemských a středoevropských akciových podílových fondů v desítkách procent, jak jsme zaznamenali loni, již nelze očekávat. Klesnou k slabě dvojciferným číslům, řádově se budou pohybovat mezi deseti a patnácti procenty,“ uvedl Rusnok. Právě investice do podílových fondů, jejichž podílové listy je možné kdykoli prodat, označují odborníci za další vhodný doplněk pro investora, který si na skutečné akcie nevěří. S očekávanými vysokými zisky, totiž automaticky přichází i vyšší riziko. „Pokud vezmeme v úvahu ještě posílení měn tohoto regionu, je to velmi zajímavé. Nejde totiž jen o samotný výnos konkrétního podílového fondu orientovaného na akcie. Důležité rovněž je, v jaké měně je nominován,“ dodal Rusnok. Hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík doporučuje kombinovat české dluhopisy se zahraničními akciemi. „Domácí akcie rozhodně nezatracuji, ekonomika jako celek i čeští emitenti bluechips jsou ve velmi dobré formě, avšak po dlouhém období růstu bude nutně muset přijít korekce, byť dočasná. Takže to chce ostražitost,“ uvedl Mertlík. Své místo na českém trhu investičních příležitostí začínají získávat i nemovitostní fondy. Nemovitosti, především ty určené k bydlení, byly v posledních letech vyhledávanou alternativou k uložení peněz. Starat se o nemovitost je však poměrně náročné a nákladné, proto se jako vhodný doplněk nabízejí právě realitní fondy. „Je to investice do budoucna velmi zajímavá. Na takovém trhu, jakým je Česká republika, bude výnos vyšší než například v Německu. Zatím takové fondy nejsou v Česku příliš známé a oblíbené, je to však otázka dvou tří let, než se stanou velmi populárními. Výnos těchto fondů by měl činit minimálně pět či šest procent,“ uvažuje Končický. Přinejmenším na dva či tři roky přisuzuje těmto fondům značný potenciál rovněž Mertlík. „Očekávám, že poroste zájem o nemovitosti. Nebude to nic překotného, ale vzhledem k větší poptávce by ceny měly růst. Výnosy by mohly dosahovat až deseti procent, záleží však na výkonnosti jednotlivých manažerů,“ konstatuje Mertlík.
Co nabídnou dluhopisy.
Méně rizikovou oblastí, do které je možné investovat, jsou státní dluhopisy. V případě investic do dluhopisů vydávaných vládami vyspělých států se investoři o své peníze příliš nestrachují. To však neznamená, že by nebylo nutné pozorně vybírat. Například investice do cenných papírů vydaných vládou největší ekonomiky světa by se nemusela vyplatit. „V rámci hlavních dluhopisových trhů mají v letošním roce nejhorší vyhlídky americké státní dluhopisy. Silnější růst domácího produktu bude v Americe provázen také silnějším růstem inflačních tlaků a v návaznosti na to bude centrální banka Spojených států zvyšovat své úrokové sazby,“ řekl týdeníku EURO hlavní analytik finanční společnosti PPF Asset Management Radomír Jáč. Soudí, že v průběhu letošního roku tyto sazby vzrostou přinejmenším o jeden procentní bod. V konečném důsledku budou tyto vlivy znamenat pokles cen dluhopisů. Investoři nakupující dluhopisy ve velkém se tak Americe pravděpodobně vyhnou obloukem a ti menší by si měli vybrat takové fondy, které to udělají. Lepší výkonnost než americké dluhopisy budou pravděpodobně mít jak britské cenné papíry, tak například německé Bundy. Z evropských cenných papírů jsou atraktivní polské státní dluhopisy. V Polsku se očekává zpomalení inflace a ve druhé polovině letošního roku i mírný pokles úroků polské centrální banky. Maďarsko sice bojuje s nerovnováhou veřejných financí a běžného účtu platební bilance, avšak také v něm půjdou centrální úroky dolů. Vzhledem k poklesu inflace a síle forintu bude snížení úroků citelné. V Česku se sice očekává růst úroků České národní banky, to však platí již delší dobu a stále se nic neděje. „Lze předpokládat, že zisk na českých státních dluhopisech nebude letos tak výrazný jako v polském a maďarském případě, i zde by však měla být výkonnost být lepší než u amerických státních dluhopisů,“ dodal Jáč.
Hlavně nedráždit spekulanty.
Věřit americkému dolaru již dávno není módní, na současných úrovních se však nabízí otázka, zda bude jeho pokles vůči společné evropské měně pokračovat. Jáč předpokládá, že dolar ještě oslabí, ne však v nejbližších měsících. Ze „sousedních“ měn špatně vypadá maďarský forint. „Naopak sdílím konsenzuální pohled, že česká i slovenská koruna budou vůči euru dlouhodobě posilovat. Je však otázkou, nakolik jsou atraktivní na svých aktuálních úrovních vůči euru, zda je nutné s jejich nákupem spěchat právě nyní. Konkrétně u české koruny se dá očekávat částečná korekce nedávného posílení vůči euru, což ji však v delším horizontu může učinit více atraktivní,“ uvádí. Jak bude reagovat ČNB? „Můžeme se dočkat verbálních intervencí centrální banky proti přílišnému posilování koruny, přímé intervence na devizovém trhu by však měly být použity jen v krajním případě. Dráždí totiž spekulanty, kteří v tomto souboji mohou centrální banku krátkodobě přetlačit. Osobně předpokládám, že se koruna zklidní a částečně zkoriguje své nedávné posílení,“ dodává Jáč.
I velcí chtějí retail.
Zklidňovat se začínají velcí investiční dravci, kteří tradičně útočí na vše, co je na prodej. Téměř žádný prodej velké společnosti či balíku pohledávek se dosud neobešel bez účasti alespoň některé z česko-slovenských finančních skupin. Možnost velkých jednorázových nákupů je však nyní v České republice a na Slovensku již poměrně omezená. „V současné době se od kvantity přesouváme ke kvalitě. Velké kvantitativní transakce typu utilit či velkých dominátorů v rámci jednotlivých sektorů již v oblasti bývalého Československa nejsou zajímavé. Investicemi budoucnosti jsou jak na tomto území, tak v Bulharsku, Rumunsku a na Ukrajině obnovitelné zdroje,“ řekl týdeníku EURO ředitel divize investičního bankovnictví Slavia Capital Viktor Levkanič. Stěžejní část nových investic v České republice a na Slovensku se bude stále více přesouvat blíže k obyčejným lidem. „Zajímavé jsou pro nás investice do jakékoli oblasti průmyslu, které jsou blízké konečnému spotřebiteli. Investoři si nyní vybírají cíle, u kterých není žádná distribuční síť, zákazník je tedy blízko,“ dodal Levkanič. Příčinou tohoto posunu je jak absence jednorázových velkých obchodů, tak zvyšující se životní standard a úroveň ekonomiky. Rizikový profil takovýchto obchodů je totiž dlouhodobě nízký. A jak vypadá ideální obchod takovéto firmy? „Je to investice s masivním cash flow, aby byla financovatelná s použitím laciného dlouhodobého kapitálu.V ideálním případě má ještě nějakou myšlenku, něco je projektovatelné, co ji může vykopnout výš. Příkladem může být deregulace cen, nájemného, nebo dlouhodobé ekologické investice, které budou v budoucnosti mít podporu v rámci Evropské unie,“ dodal Levkanič.
