HLAVNĚ NEPŘEPÍNEJ!

Zatímco všude v Evropě lidé během letošního jara zažívali celkovou nebo alespoň lokální karanténu, ve Švédsku se život nezastavil. Zavřely se pouze školy se staršími žáky, omezeno bylo sdružování více než padesáti lidí, ale obchody, restaurace, sportoviště a další místa zůstala otevřená. Politické špičky nechaly přístup k nákaze na uvážení samotných občanů a jejich osobní zodpovědnosti a vydávaly pouze doporučení. Například aby se lidé starší než sedmdesát let izolovali.

Mezinárodní společenství přijímalo švédský přístup skepticky a s kritikou.

Podstatným faktem je, že Švédsko takto jednalo z velké části z prostých důvodů.

Švédská ústava vznikla před několika stovkami let a neobsahuje žádný akční plán pro pandemii. V době míru proto nemůže vláda vyhlásit výjimečný stav. Švédští politici tak nemohli jít ve šlépějích ostatních zemí a vyhlásit celostátní karanténu, protože podle ústavy nesmějí omezovat svobodu pohybu svých občanů.

Dalším faktorem je též ústavou deklarovaná velká nezávislost veřejných agentur na vládě, což v praxi znamená, že je to Švédská agentura pro veřejné zdraví řízená odborníky, která k řešení pandemie může navrhovat politická opatření a vláda se jimi zpravidla řídí. Svou roli hrají i skutečnosti, jako je třeba malá hustota osídlení země nebo velmi vysoký počet jednočlenných domácností.

Kolektivní imunita?

Do většiny evropských zemí teď přicházejí po letním nádechu a rozvolňování restrikcí obavy z druhé vlny pandemie, ale Švédsku jako by kontroverzně vnímaný mírný přístup, který si vyžádal téměř šest tisíc mrtvých, začal přinášet ovoce. Počty nakažených v této největší skandinávské zemi klesají. Z hlediska počtu nových případů na hlavu se nyní Švédové nacházejí devadesát procent pod svým červnovým vrcholem a poprvé po pěti měsících si vedou lépe než Norsko a Dánsko.

Otec švédského přístupu, státní epidemiolog Anders Tegnell, předpovídá, že nyní během pomyslné druhé vlny na tom Švédsko díky strategii, kterou od počátku zvolilo, bude lépe než ostatní země, přičítá to hlavně udržitelnosti opatření a kritizuje přepínání ostatních zemí mezi uzavíráním a uvolňováním. „Toto nebude krátkodobá záležitost. Nemůže to být vyřešeno jen jedním opatřením. Budeme se s tím muset vypořádávat ještě dlouho a musíme vytvořit systémy, které nám v tom pomohou,“ řekl Tegnell deníku Financial Times.

Švédové si podle něj vytvořili kolektivní imunitu, která nyní z velké části zachraňuje zemi před dalším zhoršením a může i za prudký pokles případů od začátku září. Toto tvrzení ale řada odborníků odmítá s tím, že pro získání kolektivní imunity jsou dosavadní celková čísla případů nakažených stále příliš nízká.

Kolektivní imunita se během šíření nemoci stala výbušným tématem. Je totiž otázkou, jak velké množství životů by dosažení imunity zemi stálo.

Kde dnes bojují?

Donald Trump, prezident země nejvíce zasažené pandemií na počet případů i mrtvých, nedávno pronesl, že „kolektivní mentalita“ (nejspíš měl na mysli právě kolektivní imunitu) může zajistit, že virus zmizí „s vakcínou nebo bez ní“. Přední americký odborník na infekční choroby Anthony Fauci upozorňuje, že kdyby se USA pokusily o takzvanou „imunitu stáda“, byl by počet obětí obrovský.

V USA dosud koronaviru podlehlo skoro 200 tisíc lidí. Od konce července, kdy se denně nakazilo až 60 tisíc lidí, případů ubývá. Ovšem napříč severozápadními a jižními oblastmi USA, tedy v regio nech, které brzy uvolňovaly karanténní opatření, se od konce srpna šíří nové případy.

Ve snaze zmírnit šíření viru se státní a místní úřady v celé zemi pokusily omezit velká shromáždění, uzavřít méně významné podniky a nařídit obyvatelům zůstat doma, což prakticky znamenalo téměř celostátní karanténu a také obří ekonomické propady.

Epicentrem se ale nyní stala Latinská Amerika, která je zodpovědná za 41 procent celkového počtu úmrtí ve světě.

Brazílie, která koncem února byla první jihoamerickou zemí, kde se vyskytl nový koronavirus, je nyní zemí s třetím největším počtem obětí. Pokud jde o počty mrtvých, za USA je druhá Indie, kde vir nabral na obrátkách hlavně v malých městech a vesnicích s omezeným přístupem ke zdravotní péči. Sedmdesát procent starších obyvatel druhé nejlidnatější země světa navíc žije ve vesnicích. Indie ve středu 16. září překročila hranici pěti milionů případů nemoci. Za stejnou hranicí jsou nyní jen Spojené státy s více než šesti a půl miliony. Podle britského deníku The Guardian země potřebovala 167 dní, aby dosáhla jednoho milionu případů, ale další milion přišel za pouhých 21 dní, což znamená rychlejší nástup než v USA a Brazílii. Indie v březnu přešla do jedné z nejstriktnějších karantén na světě, zavřely se podniky a továrny a desítky milionů lidí přišly vmžiku o práci. Nezaměstnanost donutila chudé migranty přesídlit z velkých měst do vesnic a právě to dle odborníků způsobilo rozšíření viru z center do malých městských oblastí.

Druhý zářijový víkend začal s prudkým nárůstem nakažených bojovat Izrael, kde za den přibyly přes čtyři tisíce nemocných, tuto hranici země od února prolomila poprvé. Začátkem září zaznamenal Izrael podle údajů americké Univerzity Johnse Hopkinse nejvyšší míru nových koronavirových infekcí na světě v přepočtu na obyvatele. Země se v důsledku toho vrátila opět do celostátní karantény, která by měla trvat tři týdny a zasáhne tak i oslavy významného židovského Svátku smíření (Jom Kipur), během kterého se uskutečňují velké rodinné sešlosti. Značné množství nových infekcí bylo vysledováno právě v ortodoxních sousedstvích, kde se lidé hromadí v synagogách a vícegenerační rodiny žijí v malých bytech.

Podle Světové zdravotnické organizace je pandemie covidu-19 ve světě teprve na začátku. Podzimní měsíce budou po celém světě zrcadlit úspěch či neúspěch jarních striktních opatření a reflektovat uvolněné letní dny. Ukáže se, zda by přístup hlavního švédského epidemiologa, který je skeptický i k vakcíně proti covidu, měly ostatní světové autority vzít alespoň částečně na milost.

Přední americký odborník na infekční choroby Anthony Fauci upozorňuje, že kdyby se USA pokusily o takzvanou „imunitu stáda“, byl by počet obětí obrovský.

O autorovi| Barbora Doubravová, spolupracovnice redakce