Ministerstvo průmyslu a obchodu spřádá plány na vytvoření holdingu, aby zachránilo českou petrochemii
Stále více se množí katastrofické zvěsti o tom, že Rusko má v úmyslu zastavit dodávky ropy ropovodem Družba a že polský PKN Orlen uvažuje o prodeji svého většinového podílu v českých rafineriích. Pokud by se o ně nenašel žádný zájemce, mohlo by to vést k jejich uzavření, což už se stalo v případě pardubického Parama. Pak by byla Česká republika plně závislá na dovozu paliv, a tak by nebyl žádný důvod dovážet surovou ropu.
Na produktech z rafinerií jsou závislé i petrochemické podniky, především Unipetrol RPA (bývalý Chemopetrol Litvínov) a Synthos Kralupy a Butadien Kralupy (bývalý Kaučuk), a na petrochemických produktech pak plastikářský a automobilový průmysl.
Mero plus Čepro Ministerstvo průmyslu a obchodu proto spřádá plány na vytvoření holdingu, aby zachránilo českou petrochemii. Už přede dvěma roky proto založila pracovní skupinu, která měla řešit strategii státního podniku Čepro.
Za ministra Kocourka se však mnoho neudělalo. Práce se urychlily po nástupu ministra Martina Kuby, který se netají názorem, že prodej holdingu Unipetrol polské skupině PKN Orlen nebyl právě šťastným řešením.
O rafinerie v Litvínově a Kralupech se dělí tři vlastníci. Shell má nejmenší podíl, Unipetrol ovládaný polským koncernem PKN Orlen má víc než polovinu a italské ENI třetinu. „Každý z těchto podílů může být na prodej,“ upozorňuje ministr průmyslu Martin Kuba.
PKN Orlen však tvrdí, že o stažení z České republiky zatím neuvažuje. Ale úvahám o možném stažení PKN Orlen z Česka nahrávají i loňské výsledky Unipetrolu. Ten za loňský rok vykázal ztrátu ve výši téměř 3,5 miliardy korun.
Ani Shell ČR podle ředitele Petra Pražského „v tuto chvíli“ o prodeji svého téměř 17procentního podílu v České rafinérské neuvažuje.
Přesto před Vánocemi MPO zveřejnilo návrh řešení: plán na propojení státem vlastněných společností Mero a Čepro. Vznikl by tak státní ropný holding, který od vlády dostane úkol koupit aspoň menšinový podíl v rafineriích. „Naší prioritou je zachování petrochemického průmyslu v Česku,“ zdůraznil Kuba. Ministr chce ke spolupráci přizvat i dodavatele ropy. Ti by ve vznikajícím ropném koncernu mohli získat až třetinový podíl a byli by tím více motivováni k zajištění dlouhodobých dodávek ropy do Česka.
V úvahu připadají hlavně současní dodavatelé, tedy ruské ropné společnosti LukOil, Gazprom Něfť či Rosněfť, ázerbájdžánský SOCAR nebo kazachstánský KazMunajGaz.
S dodavatelem ropy v zádech by se spojené Mero plus Čepro mohlo začít ucházet o podíl v České rafinérské, která provozuje rafinerie v Litvínově a Kralupech nad Vltavou.
Koupená přednost v r opovodu První krok k cíli představuje transakce, kdy se státem vlastněný provozovatel ropovodů Mero ČR, na podzim dohodl s koncernem Shell, že od něj odkoupí pětiprocentní podíl v ropovodu TAL. Ten vede z italského Terstu do Bavorska a jeho význam při dovozu ropy do České republiky roste.
I když Česko nyní využívá až devět procent kapacity ropovodu TAL, bude prý pětiprocentní podíl stačit. Rozhodující podle ředitele firmy Mero Jaroslava Pantůčka bylo získat pozici akcionáře. Ti totiž mají na užívání ropovodu přednostní právo. To se může hodit, uvážíme-li, že v některých měsících roku je linka z Terstu plně vytížena. Státem vlastněné Mero usilovalo o podíl v ropovodu z Terstu do Ingolstadtu pět let.
Proti závěru loňského roku se nynější představy o záchraně české petrochemie poněkud pozměnily.
„Poslední rozhodnutí je, že pracovní skupina rozšíří své působení napříč celým oborem petrochemie. Její náplní bude globální pohled na celý obor. Je nutno zvážit všechny možné varianty vývoje a připravit ekonomické propočty všech možných variant,“ vysvětlil pro magazín Pro-Energy Jan Duspěva, generální ředitel Čepra a člen pracovní skupiny. Pro deník E15 pak dodal, že se ukazuje, že ve stávající ekonomické situaci nejlépe odolávají silné komplexní celky.
Podle Duspěvy se nyní řeší, zda má ekonomický smysl, aby takto vzniklý státní kolos vstupoval majetkově do rafinerií, když v celém regionu je nadbytek rafinerských kapacit a rafinerie dokážou sotva přežít.
Vedoucím pracovní skupiny je náměstek ministra průmyslu Pavel Šolc. Ten vysvětluje změnu zadání takto: „Původní zadání bylo takové, že se mají najít možnosti, jak spojit Čepro s nějakou rafinerií, českou či zahraniční, aby mělo odbyt pro své produkty. Teď jsme se ale dostali někam jinam. Chceme udržet celý rafinerskopetrochemický průmysl.“ Co bude s r ourami Pracovní skupina nebude řešit jen propojení tuzemských petrochemických podniků.
Česká republika by si měla zachovat diverzifikaci dodávek ropy, vedle IKL i ropovodem Družba, o němž Rusové mluví už dlouho jako o neperspektivním propojení. Navíc loni byly dodávky Družbou poměrně dlouho velmi nízké. Ropovod TAL tak byl přetížený, zatímco tradiční Družbu, která vede z Ruska, se nedařilo naplnit.
„Rusové by rádi vyváželi produkty místo ropy. Je to logický plán. Ale cesta k tomu je složitá, je nutno vybudovat infrastrukturu, rafinerie… Je to běh na dlouhou trať,“ domnívá se Jan Duspěva.
Podle Jaroslava Pantůčka z Mera Rusko bylo vždy exportní zemí, ale mělo poměrně málo přepravních kapacit. „V prosinci 2011 ale dokončili obrovský nový ropovod, který je odbočkou Družby a vede Ruskem podél hranice s Běloruskem do Baltského moře, do přístavu Usť-Luga. Je schopen dodávat ropu přes Balt tankery do Polska i Německa bez kontroly jiných zemí. Dále Rusko dokončilo východosibiřský ropovod do Číny. Nyní má proto už více exportních možností a může si vybírat podle cenových podmínek. Družba už nemusí být tak využívána jako v minulosti, protože zde se Transněfť musí dělit o zisk z tranzitu, zatímco u nových ropovodů ne,“ uvedl Pantůček pro magazín Pro-Energy.
Podle Šolce stav, kdy by k nám přestala proudit ropa, nesmíme dopustit. „Neproudila-li by k nám ropa, odešly by od nás postupně chemičky, které jsou navázané na dodávky z rafinerií a neměly by důvod být právě tady. Za deset let by se tu zrušily nejen rafinerie, ale i významná část petrochemického průmyslu,“ varuje Šolc.
