Banky by sice měly spolupracovat, bude to ale obtížné, říkají experti
Jaké změny přinese praxi nedávná protikrizová novela insolvenčního zákona? Jsou tuzemské banky připraveny na dopady krize a kdy mohou začít problémy očekávat? Lze odhadnout, jak velké tyto potíže budou? I tato témata zazněla na konci května na diskusním setkání s názvem Restrukturalizace a insolvence, které v hotelu Mandarin Oriental Prague pořádal týdeník EURO. V panelové diskusi zasedli Josef Kotrba, řídící partner pro trhy společnosti Deloitte Česká republika, Vít Berka z advokátní kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout, Zdeněk Kubát z Penta Investments, člen vládní skupiny NERV a partner společnosti Boston Venture Central Europe Miroslav Zámečník a Zdeněk Čáp z Equity Solutions.
Šikana daní za transparentnost
Josef Kotrba se domnívá, že až do loňského podzimu byla mentální připravenost bank i problémových podniků na krizi na nízké úrovni. „Teprve v současné době začíná lidem docházet, že je třeba reagovat včas a aktivně hledat znaky problémů dřív, než se dostanou do insolvenčního řízení.“ Podle něj je zřejmé, že je hlavní vlna insolvencí a problémů se splácením ze strany dlužníků ještě před námi. Většina firem, které se nyní potýkají s problémy, nejsou oběťmi současné krize a spouštěcí mechanismy jejich potíží jsou dle Kotrby staršího data. Banky mohou očekávat nárůst počtu problémových klientů na přelomu letošního léta a podzimu. Pokud jde o dlužníky, řídící partner Deloitte má z praxe četné zkušenosti s tím, že standardní reakcí je primární popírání problémů. A to i tehdy, kdy jde o stav blížící se insolvenci. „Nechápu, čeho tím lidé chtějí dosáhnout. V okamžiku, kdy ztratí kredibilitu, už téměř není možné se insolvenčnímu řešení vyhnout,“ dodává. Východiskem nesnadné situace může být realistický plán s nástinem plánovaných kroků a časovým horizontem, který dlužník předloží své bance. „Bude ze mě nejdřív zhrozená, ale když jsem schopen takový dokument předložit a pak se jím řídím, mohu si kredibilitu koupit zpět.“ Jak Josef Kotrba dodává, perfektní klienti se v bankovních portfoliích vyskytují jen zřídka, a kdyby se banky spoléhaly pouze na ně, přestaly by existovat.
Advokát Vít Berka se vyjádřil mimo jiné k takzvaným šikanózním návrhům na zahájení insolvenčního řízení, které mohou některé společnosti využívat v rámci konkurenčního boje na trhu. Jedná se podle něj o nutnou daň za transparentnost zákona, u níž lze jen obtížně najít přijatelné řešení. „Insolvenční zákon sice odpovědnost navrhovatele zná, tyto návrhy ale často podávají ad hoc společnosti s ručením omezeným, jejichž základní kapitál je 200 tisíc korun. Efektivně sankci vynutit potom není možné,“ říká. Účinným lékem zde podle něho nejsou ani tak právní předpisy jako spíš zlepšení podnikatelské kultury. Novela přinesla i to, že dlužník, který je „pouze“ předlužen a nenachází se v platební neschopnosti, na sebe nebude nucen podat insolvenční návrh. Jde o typicky protikrizové opatření s časovým omezením, které však bude podle Berky mít spíše psychologický efekt. „Předlužení není vidět a dlužníci ani nemají tendenci na sebe tyto návrhy podávat. Jde spíš o proklamaci, která se do značné míry mine účinkem,“ předvídá.
Z Polska na Západ
Zdeněk Kubát, investiční ředitel Penta Investments, shrnul průběh restrukturalizace společnosti Aero Vodochody, kterou finanční skupina koupila v roce 2007. V jejím rámci bylo kromě jiného nutné redefinovat obchodní strategii. Zatímco dříve byla zbrojovka finálním výrobcem letadel, nyní je začleněna do systému dodavatelů jiných světových výrobců. Součástí restrukturalizace bylo také personální zeštíhlení, které se dotklo přibližně 250 lidí. V současné době je ale společnost podle Kubáta v opačné situaci a hledá nové zaměstnance. „První rok našeho působení ve firmě skončil se zhruba 240 miliony zisku. Loňský rok už byl hospodářský výsledek 400 milionů,“ uvedl Kubát. Nyní je na řadě akviziční činnost. Aero Vodochody je účastníkem privatizačního tendru na prodej polského výrobce vrtulníků PZL Świdnik, který by měl vrcholit v červenci. Jak Zdeněk Kubát, tak i šéf investiční skupiny Penta Marek Dospiva odhadují své šance spíš optimisticky. V případě úspěchu v Polsku hodlají své akviziční aktivity nasměrovat do západní Evropy.
Člen vládní skupiny NERV a partner Boston Venture Central Europe Miroslav Zámečník upozornil také na to, že do insolvenčního řízení vstoupí v mnohem větší míře než dosud přehraniční prvek. Na druhou stranu nelze podle něj počítat s tím, že by spolu subjekty z jednotlivých zemí při řešení problémů příliš kooperovaly. Příkladem mohou být relativně nedávné potíže belgicko-nizozemsko-lucemburské banky Fortis. „Stačil jeden víkend a každý se staral sám o sebe. Integrace dosáhla vysokého stupně, ale teď, když přijde na lámání chleba, se to bude dělat podle národních režimů. A ty samozřejmě respektují národní zájmy,“ naznačil.
Nátura na dlužníky Zdeněk Čáp, řídící partner Equity Solutions a bývalý šéf České konsolidační agentury, hovořil mimo jiné o pravděpodobných dopadech finanční krize na bankovní sektor. Podle něj jsou managementy tuzemských bank na blížící se potíže poměrně připraveny. Kapitál na krytí případných problémů podle něho v českých bankách je. Jde ale o to, aby v tuzemsku také zůstal. „Když se podíváte na čísla za první čtvrtletí, tak zjistíte, že jsou dobrá. Nikomu samozřejmě nevidíme pod pokličku a nevíme, co kde je. Subjektivně si ale myslím, že by české banky být postiženy neměly.“ V současné době si banky mezi sebou také začaly přetahovat zaměstnance, kteří mají s vymáháním problematických pohledávek zkušenosti. „Je to specifická dovednost a ne moc příjemná práce. Ti lidé musí mít základní znalost korporátních produktů i dostatečnou míru asertivity pro jednání s problémovými dlužníky,“ popsal.
