Kancléř mínil, voliči měnili.
Katastrofa, fiasko, debakl - sype se ze všech stran na hlavu vládní rudozelené koalice kancléře Gerharda Schrödera. Měřeno výsledky hlasování ve trojích zemských a jedněch komunálních volbách, bezesporu oprávněně. Jak v západním Sársku, tak i ve východním Braniborsku ztratili sociální demokraté o první zářijové neděli absolutní většinu: odliv vlastních voličů i rekordní nezájem (účast 69, respektive 54 procent) způsobil, že v Saarbrückenu odchází nejstarší německá strana do opozice a v Postupimi musí hledat spojence v CDU/CSU, případně v postkomunistické PDS. Zelení utrpěli rovněž citelný šrám - zcela propadli a Sársko se stalo první západní zemí, v jejímž parlamentu nebudou mít svého zástupce. V Braniborsku zase vyděsil nástup krajně pravicové DVU; ta se v kampani obešla bez vystoupení kandidátů a obeslala domácnosti dopisy s prázdnými hesly. V Durynsku o týden později série ztrát SPD pokračovala: CDU získala absolutní většinu, sociální demokracie se zřítila až na úroveň poreformních komunistů. A konečně po komunálních volbách v nejlidnatější zemi a baště SPD, Severním Porýní-Vestfálsku, nepovede radnici v řadě měst poprvé po půl století sociální, ale křesťanský demokrat. Sociální barometr. Únava, skepse, deziluze? Možná. Ale roční zrcadlo, jež nastavily kabinetu hlasy z uren, je - podle německých komentátorů - odrazem populismu a nejistoty, lehkomyslnosti, oportunismu a neschopnosti, jichž se vláda dopustila. Němcům, zvyklým na sociální blahobyt a státní péči od kolébky do hrobu, nahnala hrůzu už deklarovaná podoba daňové refo rmy. Zdanit vedlejší příjmy, důchody, nahradit odpisy cestovních nákladů kilometrovým paušálem, dražší benzin? To snad ne! Co na tom, že tyto záměry nakonec vyměkly: i při daňové úlevě 57 miliard (do konce roku 2002) vytáhne stát poplatníkům z peněženek 42 miliard ze škrtnutých odpisů. Plus ekologické feniky za pohonné hmoty. Chlácholit potrefené mohly (zatím) splněné volební sliby: zálohy na mzdy připadly opět všem, zpřísnily se podmínky pro výpověď z práce, důchody neklesly a přípl atky na léky nestouply. Samozřejmě na vrub příjmů rozpočtu, taženého ke dnu státním dluhem i podporami v nezaměstnanosti (jen za prvních sto dní nové vlády přibylo 230 000 lidí bez práce). Drama kolem vylepšení systému takzvaných 630markových zaměstnání a úprava daňových pravidel pro zdánlivou samostatnost otřásly Německem více než výstražné stávky v kovoprůmyslu. Přivýdělek, dosud bez daní pro zaměstnance s dvaadvaceti pr ocenty odvodu od zaměstnavatele, se smrskl povinnými dávkami na sociální a zdravotní pojištění. „Kdyby si spolková vláda chtěla proti sobě poštvat tolik lidí jiným způsobem, musela by zakázat grilování na zahradách a fotbal, shodl se tisk. Biti byli především přičinliví, kteří si přivydělávali. „Tolik dřiny za málo peněz, to snad ne? vztekalo se šest milionů příležitostně pracuj ících Němců. A vzpomínky na „zlaté Kohlovy časy ožily bez ohledu na generace. Třaskavý balíček. Hlavní rána ale teprve přišla. Schröder a spol. totiž pochopili, že dál už cesta nevede, a nový ministr financí Hans Eichel vypracoval razantní úsporný balíček. Signálem změn bylo kancléřovo senzační volání po omezení byrokracie a snížení dávek v nezaměstnanosti a penzí, jež obsahovala jeho (a Blairova) letní iniciativa Evropa: Třetí cesta/Nový střed. Úsporný balíček tyto myšlenky, jež si nezadají s totální přestavbou německého sociálního státu, upřesnil: důchody a příjmy ve státním a veřejném sektoru porostou po dva roky jen o inflaci, příspěvek na bydlení bude věcí zemí a zvýší se ekologická daň. Penzijní řez vyvolal doslova paniku: „Co si počneme, když i tak žijeme od výplaty k výplatě? nechápe dvaasedmdesát milionů přestárlých. Může se tedy zdát, že to byly právě úspory, které zlomily (a podle průzkumů ještě i zlámou) kancléřově SPD ve volbách vaz. Mohlo by však hlasování - ať teď, či jindy - dopadnout jinak pro někoho, kdo chce mít ze státu funkční organismus místo stroje na rozdělování peněz? Zřejmě nikoli - každý by narazil na odpor všech těch, kteří by museli začít přispívat z vlastní kapsy na snížení půldruhabilionového státního dluhu. A byť taktika nebyla silnou stránku Schröderova týmu, o ni tu až t ak nejde - pravidla této hry jsou předem dána. Tak, a ne jinak. Potvrzená ztráta křesel vládní koalice ve Spolkové radě zkomplikuje přijetí jak rozpočtu, tak i kteréhokoli zákona (bude-li CDU proti). V otázce jak dál má přesto kancléř jasno. „Byť byly naše porážky trpké, nemůžeme se zř íci svého kursu konsolidace státních financí, sdělil v nejčtenějším listu Bild. A to i přes rostoucí kritiku z vlastních řad, i přes výstražné protesty, jimiž hrozí odbory. Ztráta v zemských volbách ve druhé polovině 70. let předznamenala konec socialistické éry Helmuta Schmidta a nástup křesťanské pravice. Bude-li se historie opakovat, asi by měla o budoucnosti Německa začít přemýšlet i opozice, s ;jejímž šestnáctiletým dědictvím teď vláda zápolí.
