Zaběhlé zvyklosti se mění těžko. Tím spíš když se s nimi pojí určité jistoty. Jednou takovou jistotou je, že když si lidé budou na důchod spořit v rámci běžného penzijního připojištění, respektive transformovaných penzijních fondů, vždy skončí v plusu. To zní na první pohled výhodně, na ten druhý už však o poznání méně. Tím spíš vzhledem k aktuální inflaci, která se v souhrnu za celý loňský rok vyšplhala na hodnotu 15,1 procenta a která dle mnohých analytiků neklesne na jednociferná čísla ani letos.
V takovýchto chvílích ztrácejí peníze na hodnotě relativně rychle, a proto by cílem každého racionálně se chovajícího spotřebitele mělo být vložit své úspory tam, kde se v rámci přijatelné míry rizika dočkají nejlepšího možného zhodnocení. A toho lze prostřednictvím ,penzijka‘ dosáhnout jen stěží, říká spoluzakladatelka české investiční platformy Fondee Eva Hlavsová.
Spoříte si na penzi v rámci třetího důchodového pilíře?
„Tradiční penzijní připojištění sice nabízí možnost garance kladného výnosu, to ale vede k extrémně nízkému zhodnocení. Roční zhodnocení ve výši jednoho procenta překročilo za posledních 10 let jen několik transformovaných fondů,“ potvrzuje s tím, že v současné době si takto na důchod spoří na 3,1 milionu Čechů, kteří si měsíčně odkládají stranou zhruba tisícovku.
„Souhlasím, že staré penzijko je pro většinu střadatelů tak trochu krádež za bílého dne,“ přidává se Vojtěch Mejzlík, investiční specialista ze společnosti Sirius Finance. „Pokud člověk nemá opravdu těsně před důchodem, přesněji řečeno před šedesátkou, mít prostředky v transformovaném fondu nedává smysl,“ říká otevřeně a dodává, že výhoda garantované nuly, tedy nulový propad při poklesech trhu, je zaplacená příliš velkou daní.
Třetí pilíř dozná od nového roku změn
Všichni ti, jejichž vklad v rámci transformovaných penzijních fondů přesahuje alespoň tři stovky měsíčně, mají nárok na státní příspěvek ve výši 90 korun a daňové úlevy. Pakliže dokážou uspořit tisíc korun a víc, dosáhnou dokonce až na 230korunový příspěvek. To by se však začátkem příštího roku mělo změnit. Podle vládních představitelů by na státní ,spoluúčast‘ dosáhli pouze lidé, kteří si v rámci takzvaného třetího pilíře dají stranou minimálně pětistovku. Za ni by na oplátku obdrželi sto korun. Nejvyšší hodnota příspěvku pak bude činit 340 korun a nárokovat si ji budou moci ti, kdo měsíčně nastřádají 1700 korun a více.
Stejná pravidla budou platit i pro druhou část třetího pilíře, tedy doplňkové penzijní spoření. To bývá o něco výnosnější, ovšem ani v tomto případě současnou inflaci zdaleka neporazí. Za posledních sedm let se dle Hlavsové průměrný roční výnos vyhoupl přes hranici pěti procent (která je v kontextu loňského zdražování sama o sobě nedostatečná) jen v jednom jediném případě. Navíc platí, že na rozdíl od předchozí varianty zde střadatel nemá jistotu, že neskončí v minusu. Tuto garanci totiž stát u doplňkového penzijního spoření nedává.
„Problémem většiny strategií doplňkového penzijního spoření je, že je stále příliš konzervativní. Zajímavé pro investory snad budou jen dynamické fondy, kde se dá očekávat dlouhodobě výkonnost někde na úrovni pěti procent, nulový vstupní poplatek a státní podpora k tomu. Investovat si například tisícovku touto formou mi smysl dává, i když stále bych to vnímal jako konzervativnější část portfolia a musím počítat s tím, že jsou to prostředky opravdu až na důchod,“ poznamenává Mejzlík.
Jak tedy nastalou situaci řešit? Hlavsová v tomto ohledu radí nespoléhat se na stát a vzít situaci do vlastních rukou. Jedním z efektivních nástrojů podle ní mohou být takzvané burzovně obchodované fondy (ETF) spravované specializovanými finančními institucemi. Hodnota těchto fondů kopíruje vývoj indexů, jako je například S&P 500, přičemž jejich průměrné roční zhodnocení za poslední tři dekády bylo téměř desetiprocentní a v uplynulých 10 letech se vyšplhalo dokonce až na procent patnáct.
Čím dříve, tím lépe
Co přesně si pod investicí do ETF fondů představit, vysvětluje Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny CFG: „Investovat do ETF znamená investovat do akciového indexu. Zatímco klasické akciové fondy si vytvoří akciové portfolio z určitého množství akcií, ETF fond je vlastně investicí do všech akcií v indexu. To znamená, že touto investicí máte své prostředky rozvrstveny napříč celou burzou.“
Za hlavní plus ETF fondů Pikora považuje fakt, že zde dochází k „ohromné diverzifikaci“ klientova investičního portfolia. To pochopitelně snižuje riziko, neboť pakliže nějaký z titulů padne, fond jako takový to příliš nepocítí. „Má to ale i své nevýhody. Normální fond má možnost přinést nějakou investiční bombu a zhodnotit se třeba o 100 procent. To ETF fond neudělá. ETF fond je vlastně jen průměrnou investicí s nízkým rizikem,“ podotýká dále pro Euro.cz.
Hlavsová na to konto připomíná, že od osmdesátých let neexistovalo na americkém akciovém trhu jediné patnáctileté období, během něhož by střadatelé, totiž investoři prodělali. Tím mimo jiné naráží na jeden z hlavních předpokladů k úspěchu, respektive dosažení kýženého efektu: do ETF je potřeba investovat dlouhodobě, a nikoliv jen na pár let. Platí přitom, že čím dřív člověk začne, tím spíš bude na penzi lépe připraven.
„S přibývajícím věkem člověka se měsíční částka potřebná pro pohodlné stáří zvyšuje. Pokud chci mít na stáří k dispozici alespoň 20 tisíc měsíčně a začnu investovat v 25 letech, musím odkládat 5100 korun měsíčně. Pokud začnu investovat až ve 45 letech, zvýší se tato částka na 17 tisíc. Nejde tedy jen o to investovat, ale začít co nejdříve,“ konstatuje spoluzakladatelka Fondee.
Dle Mejzlíka každopádně zůstává otázkou, zda je lepší do těchto nástrojů investovat skrze nějakou chytrou aplikaci, nebo využít služeb konkrétního fondu. V případě pasivní aplikace jsou poplatky nízké, ale střadatel v rámci ní nemá obvykle možnost jakéhosi „přítele na telefonu“. V tom druhém jsou tyto náklady vyšší, avšak je vždy se o investici s kým poradit.
„Pointa je v tom, že největším nepřítelem investora je právě sám investor. Respektive jeho emoce, psychika a snaha časovat trh a dělání špatných rozhodnutí. Zjednodušeně řečeno, velká část investorů nakupuje v době euforie trhu, tedy když trhy rostou příliš dlouho a aktiva jsou spíše drahá. A prodávají či přestávají investovat v době, kdy trhy padají a je panika. Tedy v době, kdy je možnost ,nakupovat ve slevě‘. A tady je za mě vždy největší kámen úrazu,“ tvrdí investiční specialista Sirius Finance.
„Pokud fond o své klienty pečuje správně, tak to je ten přítel na telefonu, který by člověku v době poklesů měl říct, ať nezmatkujte, a vysvětlit, že jsou na trzích aktuálně slevy. A zároveň by jej měl upozornit, že v době dlouhého růstu není prostor pro euforické dokupování, ale naopak je čas začít být obezřetný,“ doplňuje Mejzlík s tím, že se tak dá získat nazpět třeba i jedno a půl procenta výkonnosti, o které investor spoléhající na pasivní investiční aplikace přijde jen proto, že nemá na blízku žádného poradce. Ten je navíc zároveň schopen pohlídat, že klient s investováním neskončí úplně, protože ho zlomí první větší propad.
Rada nad zlato?
Podle Pikory je před uskutečněním investice do ETF nutné zvážit ještě minimálně jednu věc, a sice kurzové riziko. Málokdo si totiž uvědomuje, že se často jedná o investici v dolarech, která, pokud není vůči kurzovým výkyvům zajištěna, může skončit v minusu, přestože se hodnota inkriminovaného indexu zvyšuje: „Pokud investujete v dolarech a koruna k dolaru posílí o 10 procent, pak pokud vyděláte na ETF sedm procent, výsledkem je celková tříprocentní ztráta.“
Pro ty, jimž by se taková představa zajídala, má Pikora pár dalších tipů, které stojí za zvážení. Jedním z nich je třeba ,bezpečný přístav‘ v podobě zlata. Jeho cena se v době psaní tohoto článku nacházela na úrovni 2025 dolarů (43 500 korun) za troyskou unci, tedy na svém více než ročním maximu.
„Zlato je dlouhodobě osvědčené. Za posledních dvacet let jeho hodnota v korunách vyskočila na čtyřnásobek. Další variantou je, že si nakoupí dluhopisy sám. Málokdo asi dokázal překonat výnos protiinflačního dluhopisu (nové úpisy jsou aktuálně pozastaveny – poznámka redakce). Vedle toho je ale i řada dalších dluhopisů, do kterých může jedinec investovat. Obecně platí pravidlo, že by měl člověk diverzifikovat a nespořit na důchod jen jedním způsobem,“ radí ekonom.
