Spojené státy se dožily jednoho nepodmíněného trestu odnětí svobody, pár jich bylo rozdáno ve zbytku světa, ale dohromady na tak obrovskou kolektivně způsobenou škodu skoro nic. The Economist tvrdí, že v anglosaských zemích je velmi problematické dokazovat, co se stalo v nižších patrech a na nejvyšší úrovni.
Přitom během poslední bankovní krizi v 80. letech se se „stínáním hlav“ Američané ani zdaleka tak nepárali a rozdali nepodmíněných trestů stovky. A nebylo to ani trochu nespravedlivé. Důkazů o podvodech bylo habaděj, i když je pravdou, že se nejednalo o sofistikované finanční deriváty. Vysvětlení může spočívat v tom, že tehdy se na vyřešení „Savings & Loans Crisis” podílely tisíce lidí, federální vláda po vinících opravdu pásla a uvolnila na to zdroje. Také nešlo o globálně významné instituce, ale o lokální systémově nevýznamné „spořitelny“, které koneckonců do pitomých investic svojí deregulací pobídla sama vláda.
I člověk s vysokou důvěrou v americký systém investigace a justice musí dospět k závěru, že jeden natvrdo odsouzený oproti tehdejším stovkám musí nějak souviset s jinou povahou systému. V 80. letech sice došlo k průšvihu, ale ten aspoň nezasál jádro. Každý konspirační teoretik má široké pole pro úvahy otevřené stejně jako v případě Velké Británie.
Němci pochopili, že bankéři nestojí na vrcholu oblíbenosti a za mizérii průměrného člověka musí i vrchní patro zaplatit. Opírají se o koncept „Untreue“, v češtině v podstatě nedbalostní trestné činy. Trápí managementy svých zemských bank a mají za co, přinejmenším za blbost. Přesto jsou vzhledem k obrovským ztrátám vesměs tresty mírné a podmíněné.
Jaké z toho vyplývá morální ponaučení pro Česko?
1. Je mimořádně obtížné určit hranici mezi nedbalostním trestným činem a obchodím nezdarem v mezinárodních financích.
2. Není možné soudit někoho v Česku za to, že koupil řecké dluhopisy v době, kdy je kupovali jiní, pokud nenajdete důkazy o úplatku.
3. Sice nelze prokázat špatný úmysl v soukromé firmě (ačkoli výsledkem byla vysoká ztráta), ale to není totéž co ztráta způsobená úmyslně manipulovanými veřejnými zakázkami.
4. Český problém s veřejnými zakázkami je úplně jiné povahy: kdo manipuluje, ví, proč to dělá, a to není nedbalost, ale snaha dosáhnout prospěchu (obvykle prokazatelná).
5. Netrestejme obchodní nezdar, což je součást podnikání; trestejme „zisk v nákladech“, pro začátek to České republice mohutně pomůže.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Zdravotní projížďka jarní Bohémií