Pod tlakem veřejnosti schválili něco, co si ve skutečnosti sami nepřejí. Politici napříč stranami se přesto evidentně nevzdávají myšlenky, že by se přímé volbě prezidenta v příštím roce mohlo zamezit. Respektive ji minimálně odsunout tak, aby příště ještě volili hlavu státu zákonodárci z obou komor Parlamentu. Navíc doufají, že toho docílí způsobem, který by je ze zhacení přímé volby co nejvíce vyvinil. Tak, aby hlavní díl odpovědnosti a kritika veřejnosti padla na někoho jiného, v tomto případě na Ústavní soud. Jeho předseda Pavel Rychetský přitom změnu ústavy ve prospěch přímé volby prezidenta už před časem tvrdě zkritizoval v diskusním pořadu České televize.
Podle informací týdeníku Euro se pro politiky může stát „únikovou cestou“ prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta. Norma, která určuje pravidla, podle nichž by lidé měli hlavu státu volit. Zákon sice nedávno prošel v prvním čtení ve sněmovně, jeho definitivní podoba je ale značně nejistá. > Představitelé politických stran ve sněmovně a Senátu dopředu avizují, že ve druhém a třetím čtení v dolní komoře Parlamentu a v komoře horní budou chtít do zákona prosazovat řadu změn. Zákon je podle jejich off record vyjádření napsaný narychlo, špatně a zavdává příčiny, aby se především nezávislí kandidáti, ale i samotní zákonodárci, mohli cítit v některých věcech diskriminovaní. Byť to zatím od nikoho nezaznívá oficiálně a přímo, diskutuje se v politických kuloárech, že prováděcí zákon (nebo některou jeho část) někdo napadne u Ústavního soudu. Ten přitom už v minulosti ukázal, že nemá problém se postavit proti většinovému přání politiků ze všech stran. Například když na podzim roku 2009 zrušil předčasné volby, na kterých se tehdy celá politická scéna dohodla.
Napřímo až za pět let?
Bez prováděcího zákona by se samozřejmě nemohla přímá volba na začátku příštího roku konat. Politici by se tak museli buď urychleně dohodnout na nové podobě prováděcího zákona a bleskurychle ho prohlasovat třeba ve stavu legislativní nouze. To by ovšem velmi pravděpodobně znamenalo, že by se země po odchodu Václava Klause ocitla na čas bez prezidenta a jeho pravomoci by převzali předsedové sněmovny a Senátu. Anebo jak o tom někteří politici rovněž hovoří, by přijetím jednoduché novely odložili platnost ústavního zákona o přímé volbě. V praxi by tak mohli prezidenta opět volit zákonodárci a přímá volba by se uskutečnila až za dalších pět let.
Od předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského to byl málokdy vídaný krok. Krátce poté, co zákonodárci schválili přímou volbu, zkritizoval jejich postup nebývale ostře v televizi. Navíc o vystoupení v Otázkách Václava Moravce k tomuto tématu dle informací týdeníku Euro velmi stál sám. Kromě prohlášení, že on by na místě zákonodárců pro přímou volbu „v této podobě v žádném případě nehlasoval“ bývalý ministr a poslanec za ČSSD Rychetský napadl především absenci v té době chystaného prováděcího zákona. A zpochybnil i věci, které se posléze do návrhu prováděcího zákona od ministerstva vnitra dostaly a v normě jsou doposud.
Třeba poměrně vágní ustanovení o tom, že pokud za sebou nebude mít kandidát na prezidenta deset senátorů či dvacet poslanců, bude muset v poměrně krátkém čase sehnat 50 tisíc podpisů. Z nich bude ministerstvo vnitra namátkově kontrolovat 8500 podpisů a chybovost nesmí překročit tři procenta. Pokud by vnitro zjistilo chyby u více jak tří procent podepsaných, udělalo by na stejně početném vzorku podporovatelů druhý test a na jeho základě bude odečítat hlasy. Tím se jakémukoli kandidátovi může stát, že po odečtech nebude mít potřebných 50 tisíc podpisů, a ocitne se tak ze hry venku.
Nezávislé kandidáty musí rovněž strašit možnost, že když budou chtít velké strany potenciálně „nebezpečného“ protivníka vyřadit ze hry, pošlou dostatek vlastních lidí, aby na petiční archy uvedli falešné údaje. Takovému kandidátovi by pak nezbývalo nic jiného než stížnosti k soudům. A to by mohlo celou přímou volbu dramaticky protáhnout a zkomplikovat. „Ano, a ten vyřazený kandidát se může soudit, napřed u Nejvyššího správního soudu, pak u nás. Patrně by měla mít jeho žaloba odkladný účinek, než se prověří, jak to skutečně je. Může se tak stát, že nebudeme prezidentské volby mít za rok, ale až poté, co případné soudní procesy skončí, a to může trvat opravdu dlouho,“ řekl kromě jiného Rychetský. „Řekl bych, že systémově to je skutečně chyba,“ dodal na adresu prováděcího zákona.
Hrozba lidu
V politických kuloárech se v jednu dobu debatovalo o tom, že by se přímé volbě dalo ještě zamezit právě prodlužováním přijetí prováděcího zákona. Tak, že by volbu nebylo prakticky možné včas zorganizovat. Z obav před hněvem veřejnosti ale tato varianta zjevně padla. Namísto ní se objevily úvahy, že by nekvalitně připravený prováděcí zákon mohl smést Ústavní soud, a tím by zloba lidu za neuskutečnění přímé volby mohla padnout především na něj.
Takto konkrétně to chce z politiků napříč stranami pojmenovat málokdo. > Faktem ale je, že po prvních průzkumech, které ukazují, že zejména velké strany, z jejichž středu by prezident nejspíše vzešel ve volbě nepřímé, nemají ve všelidovém hlasování příliš nadějí na úspěch. Žebříčkům vévodí Jan Fischer následovaný Janem Švejnarem. U toho ale není ani zdaleka jisté, zda by socialistům na kandidaturu vůbec kývl, a riskoval tak ztrátu zaměstnání na univerzitě v USA.
Komunisté zase zavedením přímé volby přijdou o okamžiky, kdy měli pro ostatní jejich hlasy největší cenu. Byť tento motiv odmítají, zůstává faktem, že jako jediní pro zavedení přímé volby ruce nezvedli.
Navzdory deklaracím tak řada špiček prakticky ze všech stran připouští, že ke scénáři s napadením prováděcího zákona může dojít. Ať už by se podle ústavy muselo najít 41 poslanců, nebo 17 senátorů. Ti by se pravděpodobně museli rekrutovat z vícero stran a jejich straničtí šéfové by se od nich minimálně naoko distancovali, aby na jejich partaje nepadla vina za zamezení přímé volbě. Anebo by návrh k rukou soudců doputoval přes Nejvyšší správní soud od některého z nezávislých kandidátů, jak naznačil Rychetský.
„Jsme schopni se bavit o tom, že bychom se k nějaké stížnosti na prováděcí zákon mohli připojit,“ řekl týdeníku Euro šéf šestadvacetičlenného klubu poslanců KSČM Pavel Kováčik. Co konkrétně by ale chtěli napadat, neuvedl. „Dosud je bezpředmětné bavit se o výhradách, protože neskončil legislativní proces,“ podotkl.
„Zákon zatím není na světě, neznáme ho, nevíme, proti čemu by taková ústavní stížnost směřovala. Samozřejmě nemohu mluvit za každého jednoho zákonodárce ČSSD nebo každého jednoho z 25 tisíc členů strany. Vyloučit nemůžete u nikoho nic, ale je to spekulace. Není to tak, že by teď někdo seděl v Lidovém domě a sepisoval ústavní stížnost na prováděcí zákon,“ konstatoval druhý muž ČSSD Michal Hašek. Zároveň ale naznačil, že socialisté budou chtít do návrhu prosadit změny a rovnou přehazuje případnou vinu za komplikace na premiéra a šéfa ODS Petra Nečase. „Jsme ve fázi, kdy zákon bude procházet druhým a třetím čtením ve sněmovně. Pokud by tam zůstávaly sporné věci, může zasáhnout Senát. To vše vyžaduje dohodu více stran, nejen vládní koalice. Doufám, že si to premiér Nečas uvědomuje, protože on dnes jako lídr vládní koalice nese hlavní odpovědnost za to, jak celý proces dopadne,“ míní Hašek. „Nechceme, aby byl prováděcí zákon doválcován 114 hlasy vládní koalice, ten tady bude pro další léta. Není tedy možné, aby někdo chtěl zvítězit 100 : 0,“ dodal.
30 korun za prezidenta
Zatímco místopředseda ODS Alexandr Vondra spekulace o napadení u Ústavního soudu stroze odmítl slovy „nepředpokládám to“, jiný vysoce postavený politik ODS týdeníku Euro celou výše popsanou konstrukci s úsměvem odkýval. A odpůrce přímé volby senátor Jaroslav Kubera šel ještě dál.
„Všichni by chtěli nepřímou volbu, ale všichni jsou podělaní to říct nahlas. Přitom lidi mají jiné starosti než způsob volby prezidenta,“ uvedl svérázný senátor z Teplic. Podle něj Senát prováděcí zákon poslancům „určitě vrátí a nemá na to určenou lhůtu“, což celý proces minimálně pozdrží. Sám Kubera navíc bude navrhovat do prováděcího zákona změny. „Podpisy by měly být na kartičkách A6 a podpis každého podporovatele by měl být ověřený na Czech Pointu. Když všichni tak tvrdí, že chtějí volit přímo, těch 30 korun jistě rádi zaplatí. Případně by to pak mohl lidem proplácet zpětně stát, když jeho představitelé o přímou volbu také tolik stojí,“ prohlásil Kubera. Z jeho slov bylo patrné, že se vyžívá ve smyslu pro absurditu, ale návrh minimálně podá.
V Senátu přitom přímá volba prošla velmi těsnou většinou a odpůrce měla napříč stranami. Kubera proto odhaduje, že by se 17 hlasů pro podání k Ústavnímu soudu našlo. „Určitě by se i někteří senátoři z ODS k ústavní stížnosti mohli přidat. Ostatně ani já bych s tím neměl větší problém.“ Nelíbí se mu třeba to, že zatímco „obyčejní“ lidé mohou podepsat archy několika kandidátů, zákonodárci mohou nominovat jen jednoho. „Mám tedy menší práva než občan, když jsem senátor?“ poukazuje na další sporný bod v prováděcím zákonu.
Bláznivá konstrukce
A nezávislí kandidáti? „Samozřejmě že je návrh zákona diskriminační vůči kandidátům, kteří nemají zázemí v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu. V tuto chvíli o ústavní stížnosti neuvažuji, ostatně zákon teprve prošel prvním čtením. Na druhé straně se tím ale naši právníci velice intenzivně zabývají, protože tlak veřejnosti je takový, že řada lidí už by se chtěla podepsat, ale my nejsme schopni odvodit, zda se ten podpisový arch bude odvíjet od petičního zákona nebo od jakého jiného. Hodně předbíháme, ale samozřejmě že kdybychom cítili, že je s našimi podpisy zacházeno nějakým způsobem, tak bychom se samozřejmě bránili,“ poznamenala kandidátka Jana Bobošíková.
Dosavadní lídr prezidentských průzkumů Jan Fischer ústavní stížnost za žádných okolností podávat nehodlá. Naopak zvěsti o možném zamezení přímé volby touto cestou ho zjevně pobuřují. „Celá konstrukce mi připadá bláznivá. Pokud si s ní někdo zahrává, hazarduje s posledními zbytky důvěry občanů v politiku, politické strany a ústavní instituce,“ uvedl s tím, že aby se možným problémům vyhnul, „požádá“ lidi, kteří se budou chtít podepsat na jeho nominační arch, „aby umožnili ověřit zapsané údaje dle svých průkazů totožnosti“.
Rychlonovela versus legislativní nouze
Politici už dnes promýšlejí varianty pro případ, že by stížnost k Ústavnímu soudu skutečně někdo podal a uspěl. Kdyby totiž nadále platila schválená změna ústavy, prezident by musel být volen přímo, ale fakticky by to nešlo. Země by se tak po konci mandátu Václava Klause ocitla bez prezidenta.
„Minimálně by to znamenalo časový odsun. V takovém případě by to bylo na svolání kulatého stolu všech parlamentních stran a všeobecnou debatu nad způsobem řešení. Včetně využití takových institutů, jako je například stav legislativní nouze. Protože rozladění ve společnosti, které by šlo proti celé politické scéně, by bylo ohromné. Odsun věci o dalších pět let by podle mne znamenal porážku české politiky jako celku,“ říká jeden z lídrů ČSSD Hašek.
Tomu ale oponují šéf poslanců KSČM Kováčik se senátorem za ODS Kuberou. „Pak bych plédoval za to, ať se novelou zákona posune přímá volba do doby, než bude platný prováděcí zákon, a aby země nebyla bez prezidenta, volilo by se naposledy nepřímo,“ řekl Kováčik. „Bleskově by se udělala jednoduchá novela posouvající platnost ústavního zákona o přímé volbě. Volilo by se nepřímo a přímá by byla až ta další volba,“ konstatoval prakticky shodně Kubera.
Soudci stížnosti čekají
V uplynulém týdnu byl Pavel Rychetský v zahraničí na horách a věc už nechtěl více komentovat. Někteří jeho kolegové z Ústavního soudu komentáře odmítali s poukazem na to, že zákon je už nyní v legislativním procesu. Připustili ale, že už o možnosti, že by se prováděcím zákonem v budoucnu museli zabývat, slyšeli.
„Také už jsem slyšela, že o tom politici uvažují. Žádný ústavní soudce se k tomu ale, bohužel, v této fázi nemůže vyjadřovat. Protože pokud by to mělo být předmětem přezkumu Ústavního soudu, tak my k tomu v této fázi nemůžeme absolutně nic říkat,“ uvedla Dagmar Lastovecká. Na dotaz, od koho podobné informace má, ale odpovědět nechtěla. „My nikdy nevíme, jestli zákon někdo napadne. Když ale projde Parlamentem, existuje vždycky možnost, že to někdo napadne. Zatím tady nic takového nemáme, nemáme nic potvrzeného a nic jsme o tom oficiálně neslyšeli.“
„Vůbec nevylučuji, že to sem doputuje. Ono je to tak (pro politiky – pozn. red.) bez námahy,“ konstatovala její kolegyně Ivana Janů.
I proto se zřejmě oslovení ústavní soudci střežili, aby prováděcí zákon jakkoli hodnotili. Při čtení mezi řádky bylo ale z jejich slov patrné, že jim se zákonem vše v pořádku nepřijde. „Obecně mohu poznamenat, že doktor Rychetský je bývalý politik, prošel exekutivní praxí a myslím, že může přinést do věci dobré podněty. Je patrné, že si k tomu udělal zevrubnou analýzu. Já jsem to nečetla, nemohu tedy říct, že má pravdu, ale ani že ji nemá. Myslím si, že pokud má předseda Ústavního soudu k věci nějaké připomínky, tak si nedovolí říkat malichernosti. Tudíž asi opravdu o něco jde,“ podotkla Janů.
„Námitky jsou vážné. Jsou ale vznášeny v situaci, kdy zákon ještě není schválen. Zásadně nekomentuji vznik zákona v době, kdy není vidět konečný tvar. Pro mě je to zatím norma neexistující. Až bude zákon v definitivním tvaru, bude ho čas hodnotit. Dobře, pan Rychetský má pocit, že bylo příhodné hodnotit návrh zákona už nyní, já mám jiný názor, pokud jde o časování kritiky,“ tvrdil další ústavní soudce a někdejší lidovecký ministr a poslanec Miloslav Výborný. „Samozřejmě si také něco myslím o ústavním systému a nešťastném zásahu do něj, ale když už je ta novela ústavy, tak by bylo velmi potměšilé říci: Sice jsme schválili novelu ústavy, ale neschválíme prováděcí zákon. To bych považoval za skutečně nepřijatelné,“ dodal s tím, že věří, že „taková potměšilost a jízlivost snad nehrozí“. Podle Výborného by totiž mohlo dojít k situaci, kdy by v případě shození prováděcího zákona Ústavním soudem politici „posléze určitě řekli, že Ústavní soud je třetí komorou Parlamentu a plete se do politiky“. Rozhodovat o prováděcím zákonu by se ale prý přesto nebál. „Přece tady nejsme od toho, abychom se báli. Jestli máte tyto poznatky, tak je to skutečně ,vynikající‘ nápad. No nic, my už jsme zvyklí na leccos,“ dodal soudce Výborný.
