Z té stavby dodnes sálá podivná atmosféra. Rezonuje o to víc, že budova už několikátým rokem hnije. Sklobetonový kolos, kterému družstevníci přezdívali AB, se dodnes tyčí na okraji Slušovic jako připomínka poslední slávy zdejšího agrokombinátu. I díky obrovským ziskům - zatímco v roce 1981 činily 70,9 milionu tehdejších československých korun, o pět let později už čtyřikrát víc - mohl František Čuba „svému“ architektu Šebestiánu Zelinovi poručit, aby nová administrativní centrála působila monstrózně.
„Seděli jsme tam ale asi jen půl roku, pak přišla revoluce“ vybavuje si Milan Frnka.
Před rokem 1989 dělal Čubovi náměstka.
Od léta 2014 pak oslovoval bývalé kolegy z JZD, kteří teď mají své firmy, aby přispěli na volební kampaň. A v říjnu téhož roku se stal asistentem novopečeného senátora.
Frnka byl jedním z prvních, kdo se dozvěděl, že František Čuba (SPO) ke konci února rezignuje na svůj mandát v horní komoře parlamentu. Senátor se přitom na posledním jednání ukázal v srpnu 2016.
A s trochou nadsázky by se dalo konstatovat, že nebude náhodou, že Čuba rezignoval ihned poté, co se jej týdeník Euro vydal na Zlínsko hledat.
Opuštěná budova AB, s níž si nikdo neví rady, tak přesně kopíruje osud svého strůjce. Stále tu je a vzbuzuje údiv kolemjdoucích, jak mohlo něco takového v malém městečku u Zlína vůbec vzniknout.
Na druhé straně představuje už ale jen vyprázdněný a nemotorný skanzen.
Jako francouzský král
V poslední době se František Čuba vyhýbal nejen Praze, ale málo jej vídali ijeho bývalí kolegové či přátelé v regionu. Jedním z nich je zlínský fotograf Jan Regal. Ten stojí za většinou propagačních a reklamních plakátů. JZD Agrokombinát Slušovice se letáky prezentoval nejen v socialistickém Československu, ale i na zahraničních výstavách. Plné police obchodního domu Kvatro, špičkově vybavený rallyový Agroteam na vlastním letišti či spoře oděné modelky u košů plných ovoce a zeleniny. To všechno jsou Regalovy snímky.
„V posledních letech jsme si s panem Čubou jen občas telefonovali“popisuje fotograf. „Nejvíc vždycky mluvil o tom kanálu,“ naráží Regal na téma, k němuž se bývalý šéf slušovického JZD upnul. Čuba totiž spolu s prezidentem Milošem Zemanem patří mezi nejhlasitější zastánce propojení vodních cest Odra-Dunaj-Labe.
Moravský agronom se inspiroval u francouzského krále Ludvíka XIV. Alespoň tak to prezentuje Milan Frnka. „Kanál du Midi? Znáte?“ ptá se, zatímco si vidličkou porcuje čokoládový dort. Jde o dílo z druhé poloviny 17. století, které propojilo Atlantik se Středozemním mořem. Lekci z historie dává Frnka ve zlínské kavárně sídlící v červených budovách bývalých závodů Tomáše Bati.
O šest podlaží výš má František Čuba svou senátorskou kancelář. Ale dostat se do ní není vůbec snadné. Do výtahu nemůže každý. Recepční dovnitř pouští jen ty, kdo jsou dopředu pozvaní. A pokud by měl někdo náhodou pocit, že je to proto, aby nikdo nezjistil, že Čuba nechodí ani do své kanceláře? Frnka vytahuje telefon a ukazuje společné selfie se senátorem.
Pořídil jej prý minulé pondělí za pracovním stolem.
„Pan docent má negativní zkušenost s novináři už od socialismu, tehdy o něm psali jako o podnikateli“ snaží se Frnka hájit Čubovo skrývání. A tahle nevraživost se v posledních letech a měsících rozšířila i na ty, kdo jej kritizují za velmi slabou aktivitu a dlouhodobou nepřítomnost v Senátu. „Je to vrcholně trapné,“hodnotí výzvy k odstoupení. „Kvůli jeho věku i kvůli tomu, co dokázal,“ brání Frnka svého přítele a zaměstnavatele.
Novinářská návštěva z týdeníku Euro se nakonec do senátorovy kanceláře přece jen dostane. Ale po Františku Čubovi ani stopa. Na zdech několik velkých pláten s přetisky propagačních plakátů agrokombinátu, na stole zažloutlá ročenka vydaná v roce 1989 ke čtyřicátému výročí založení JZD. V roce 1949 totiž jako první družstvo v okrese vzniklo JZD Březová, které vedl Čubův otec, a stalo se základem budoucího agrokombinátu. „JZD Březová také jako první v okrese rozorávalo v roce 1951 meze svých polí. Do společného ustájení svedlo dobytek v roce 1952,“ chválí publikace nesmyslnou Gottwaldovu kolektivizaci a znárodňování zemědělství.
Frnka by ale raději ukázal něco jiného.
A není to ani stránka, kde Čuba přebírá ocenění od tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka, s nímž měl velké neshody. Novinářské návštěvě chce Frnka předvést barevné propagační snímky s „kečupy na pizzu“, hořčicemi či láhvemi pepsi z tišnovské stáčírny, které podniky agrokombinátu také vyráběly.
Zákusek s kolou
Setkat se s tvůrcem slušovického zázraku v jeho rozlehlé zlínské kanceláři reálné nebude. Proč se tedy nevypravit do samotných Slušovic, epicentra Čubova vesmíru?
„Vté modré budově, hned za kostelem,“ ukazuje jeden z místních, odkud Čuba úřadoval. Ještě předtím, než na konci 80. let postavil Šebestián Zelina svůj sklobetonový „agrochrám“, seděli řídící pracovníci družstva zde, přímo v centru města.
Když člověk vejde dovnitř, vrátí se o čtyřicet let zpátky. Nezměnilo se tu nic. Nevzhledné polstrované křeslo i neforemné stoly vystěhované na schodech pamatují éru agrokombinátu. I když teď několik kanceláří obsadila soukromá firma, nic tu nezměnila. „Myslím, že jeho kancelář byla v patře nad námi,“ hlásí od stolu ukrytého za obstarožním rýsovacím prknem a skříněmi plnými zaprášených šanonů jeden z pracovníků. Výš už se ale člověk nedostane. Je zamčeno.
Ať návštěvník Slušovic udělá krok jakýmkoliv směrem, musí se smířit s tím, že všude nechal Čuba svůj otisk.
Takovým mementem je i z dálky nepřehlédnutelná a podivně tvarovaná restaurace Sud. Stojí na okraji dostihové dráhy.
Mimochodem, v říjnu 2014 tu měl Čuba během závodů jediné veřejné vystoupení před volbami, kam jej navíc přijel podpořit i Miloš Zeman.
Kulatou střechu Sudu tvoří legendární modrý salonek, kam si vedení agrokombinátu před rokem 1989 zvalo své nejdůležitější hosty. Pamětníci vzpomínají, že na stolech nikdy nesměly chybět kolové nápoje a bohatá nabídka sladkých zákusků.
Přesně tuhle kombinaci měl totiž Čuba rád. A platí to prý dodnes. „I když by to dělat neměl, dezert s kolou si občas dává i nyní,“ říká Frnka.
Ostatně zlé jazyky tvrdí, že i Čubova „závislost“ na tmavé limonádě způsobila, že na konci 80. let agrokombinát přehodnotil své plány a v létě 1989 nakonec začal ve svém tišnovském provozu vyrábět produkty PepsiCo. Jako první ze zemí RVHP tu používali plastové obaly.
Kousek od Sudu se tyčí budova Moravské banky. Další důkaz, jak si JZD Agrokombinát Slušovice před rokem 1989 upravoval realitu. Šlo o vnitropodnikový peněžní ústav. „Náš řidič třeba dostal nákladní auto do socialistické péče. Což byl skrytý název pro podnikání. To auto mělo hodnotu sto tisíc korun. Úkoly mu stanovil dispečink, a když udělal práci za tisíc korun, mohl ještě ten den přijít do naší vnitropodnikové banky, kam mu přišla tato částka. On z ní zaplatil pohonné hmoty, náhradní díly či pneumatiky a odvod podniku. Zůstalo mu třeba 400 korun, které si mohl vyzvednout.
Lidé si tak pronajímali skleníky, obchody i restaurace,“ popisoval vroce 2010 Čuba regionálnímu vydání deníku Dnes.
Nová budova banky, rovněž od architekta Šebestiána Zeliny, ale družstevníkům příliš neposloužila. Vznikla krátce před listopadovou revolucí. Dnes uvnitř funguje jen pár kanceláří. Kdo chce k nim, musí projít velkou halou, kde stojí opuštěné masivní přepážky z leštěného dřeva.
V jedné z rohových místností tu úřaduje i správce budovy Jaroslav Čech. „On s vámi asi mluvit nechce“ spustí žena, která vychází z Čechovy kanceláře. „Na pana Čubu se raději zeptejte pana Veleby,“ loučí se s návrhem, aby novináři spíše kontaktovali předsedu Strany práv občanů, za niž se Čuba dostal do Senátu.
Vozí ho Rosťa
Několik místních nicméně potvrzuje, že zdraví „docenta“ už není zdaleka tak dobré jako třeba v roce 2014 před volbami do Senátu. Pokud Čubu někdo zahlídne, pouze se opatrně prochází za dřevěným plotem a vysokými keři u své vily v Neubuzi.
S tím ostatně souhlasí i Milan Frnka.
František Čuba má za sebou dva náročné lékařské zákroky pod celkovou anestezií. Nejdřív kvůli očím, poté mu operovali střeva.
Že byl rekordním absentérem a v Senátu se ukázal naposledy 24. srpna 2016, ovlivňuje fakt, že obecně velmi nerad cestuje - vlakem prý vůbec - a obzvlášť do Prahy. „Vozí ho Rosta“ komentuje Frnka Čubovy cesty do metropole v autě jeho syna.
Zřejmě i proto lidé ze Strany práv občanů několikrát navrhovali, aby vznikla úprava, podle níž by členové horní parlamentní komory mohli hlasovat i ze svých regionů. Bojovali s tím, že jsou součástí pětičlenného Klubu nezávislých senátorů, a pokud Čuba přijde o funkci, skupina se rozpadne.
A vědí, že do doplňovacích voleb na Zlínsku nemají žádnou další osobnost takového formátu.
Necelá dvouletá éra Františka Čuby jako jakžtakž aktivního senátora ukázala, že nejspíš přecenil své schopnosti. Že síla tvůrce „slušovického zázraku“ může fungovat už jen v rozpadající se realitě opuštěných betonových staveb.
Jeho osobnost po vystoupení z kulis utopického Slunečního města - tak Slušovice nazval mladý fotograf Tomáš Pospěch, který dobové propagační snímky agrokombinátu trefně doplňuje úryvky z knihy ruského spisovatele Nikolaje Nosova o Neználkovi - zkrátka neobstála. '
František Čuba (82) • Po vystudování Vysoké školy zemědělské v Praze nastoupil do JZD Březůvky, od roku 1963 vedl JZD Slušovice. Tam skončil v roce 1990. Byl členem komunistické strany.
• V 90. letech byl obviněn z několika trestných činů a absolvoval řadu soudních řízení, závažné porušení zákonů mu ale nikdo nedokázal.
• 18. října 2014 byl zvolen senátorem za Zlín - aniž by se ukázal na jediném předvolebním mítinku -, rychle se ale zařadil mezi rekordní absentéry. Naposledy se pak na schůzi ukázal 24. srpna 2016, 15. února 2018 informoval o své rezignaci. Tu vysvětlil nepříjemným tlakem na své blízké a přátele.
• Nadále zůstává poradcem prezidenta a svého přítele Miloše Zemana, který jej 28. října 2013 ocenil medailí Za zásluhy. Slušovický zázrak • JZD Agrokombinát Slušovice hospodařil na území 17 obcí ve zlínském okresu v podhorské oblasti.
• Družstvo vzniklo v roce 1952, 7. června 1991 formálně zaniklo založením podniku DAK Mova Slušovice.
• Na začátku roku 1988 JZD vlastnilo téměř devět tisíc hektarů půdy - z toho 5398 pak připadalo na zemědělskou půdu - a evidovalo 6345 pracovníků.
• Slušovice vyráběly zemědělská zařízení, krmné směsi, hnojiva či počítače. Podle dobových propagačních materiálů se obrat družstva na konci 80. let pohyboval kolem sedmi miliard korun a zisk v roce 1988 činil 565,7 milionu Kčs.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
