Menší vila Tugendhat ve svahu
Rodinný domek v Brnkách opakuje dobovou otázku: Když to není funkcionalismus, jak vlastně nazvat to, co dnes stavíme?
„Klienti tomu většinou říkají funkcionalismus; s meziválečným funkcionalismem to sice už nemá moc společného, ale ono se to tak lidem lépe popisuje,“ říká o stylu svých staveb architekt Luděk Rýzner. Rodinný domek v Brnkách na okraji Prahy by se pak v tomto duchu dal asi nejsnáze charakterizovat jako taková menší vila Tugendhat, vyvěšená trochu víc do svahu.
Buďme ale ještě obecnější - dům v Brnkách jsme vybrali jako charakteristickou ukázku jednoho z vůdčích stylů kvalitní architektury naší doby. O jménu stylu se odborníci ani příliš nepřou, ale variant je spousta.
Takže co si to vlastně stavíme?
Nejcharakterističtějším znakem domu v Brnkách, podobně jako v případě slavné brněnské vily od Ludwiga Miese van der Roheho, je důraz na propojení interiéru a exteriéru. Směrem do údolí se dům obrací velkoplošnými okny a ze všech pokojů se dá vyjít rovnou na terasu. „Na pozemku bylo nádherně vždy, má úžasný výhled, ale zdá se mi, že teprve teď si mohu zcela vychutnat celou jeho krásu ve všech ročních obdobích. Propojení dům - příroda předčilo mé očekávání,“ připouští majitel, který si nepřál uvést své jméno.
Architekt Rýzner místo slova funkcionalismus pro označení svých staveb raději používá takových obratů, jako je snaha po tvarové jednoduchosti a celkové lehkosti a transparentnosti. Velký důraz, jak je patrné i na případu rodinného domu v Brnkách, také klade na práci s materiály, zejména na kombinování skla, dřeva, betonu a kovu.
Asi nejlépe se na Rýznerovy domy hodí označení křehká moderna (crisp moderna), které před časem zavedl architekt Michal Kohout. V loni vydané ročence české architektury za roky 2001-2002 tento termín charakterizoval jako „vlnu stavění vycházející z moderní tradice, pracující obvykle s motivem transparence, přímočarého až surového detailu“. Od funkcionalismu, respektive neofunkcionalismu se podle Kohouta tento směr liší důrazem na užívání montovaných technologií namísto standardních stavebně-řemeslných postupů.
Zatímco v devadesátých letech byl dominantním proudem v české architektuře postmodernismus často degenerovaný do podoby takzvaného podnikatelského baroka, v posledních letech se naopak zdá, že sílí tendence čerpající z modernistické tradice. Je přitom celkem jedno, zda budeme hovořit spíše o neofunkcionalismu, křehké moderně, či minimalismu, neboť jen málokterou českou stavbu lze označit za stylově zcela vyhraněnou.
Zdaleka ne všichni ale tento trend vítají. Nejostřeji se asi vyjádřil jeden z porotců letošní soutěž Grand Prix Obce architektů Holanďan Wilfried van Winden. „Je to poněkud nudné, příliš decentní a ne právě dobrodružné. Je možné to vyjádřit tak, že moderní styl se vyvinul od avantgardy 20. let minulého století v úzkoprsou retrogardu současnosti. Otevřte svou mysl novému! Celkově tu chybí barokní, estetický, emocionální a antropologický přístup,“ citoval van Windena časopis Architekt.
Rýznerův dům v Brnkách je mimo jiné typickým reprezentantem ještě jednoho trendu. Jeho architektonické studio OK Plan Architekt se sídlem v Humpolci je jedním z mála mimopražských ateliérů, které se těší respektu odborné veřejnosti. Největší ohlas měl patrně takzvaný dům s poslechovou místností - luxusní vila v Humpolci, v roce 2002 nominovaná na titul Stavba roku. Firma se nespecializuje jen na rodinné domy. „Snažíme se mít co nejširší záběr, protože nechceme zapadnout do vyjetých kolejí. Teď jsme například vyhráli tendr na řešení interiéru pro jednu administračku v Bratislavě,“ říká Rýzner.
Sídlo v Humpolci firmu nikterak neomezuje a zakázky v Praze pro ni nejsou nijak neobvyklé. „Když práci chcete, tak za ní jednoduše jdete,“ zdůrazňuje Rýzner. „Investorům, když už si nás vyberou, je pak úplně jednou, kdo a kde to projektuje. Hodně věcí se dá taky řešit po internetu. Každému klientovi dáváme heslo a na chráněné části webu si pak může prohlížet projekty a jak postupujeme.“
Podstatné je, že tím se do nepříliš živých vod špičkové (často míněno „pražské“) architektury dostávají nové impulzy.
Pět let fungování OK Planu reflektuje výstava OK´05, která probíhá od 9. září do 1. října v Galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze. Na jaře si výstavu již mohli prohlédnout diváci v Brně. Zahajoval ji uznávaný kritik a teoretik Rostislav Švácha. Svou předmluvu k výstavě zakončil větou: „Kladu si jen otázku, kdy se z takového humpoleckého zázraku stane univerzální kulturní fenomén; kdy dobří venkovští architekti převálcují Prahu i Brno.“
Luděk Rýzner (35) se narodil v roce 1969 v Humpolci. Vystudoval Střední stavební školu v Havlíčkově Brodě a architekturu na ČVUT v Praze. Po studiích pracoval v jihlavském ateliéru Penta. V roce 1999 založil vlastní firmu OK Plan Architekt. Mezi jeho realizace patří výrobní areál firmy Hranipex, Health Club Blue Orange v Praze-Letňanech, servisní středisko zemědělské techniky v Jiřicích, několik rodinných domů v Humpolci a další. Od 9. září do 1. října jsou práce ateliéru OK Plan k vidění na výstavě OK’05 v Galerii Jaroslava Fragnera.
Vysoko nad roklí Dům se nachází v rekreační oblasti nad Drahaňskou roklí. „Nápad umístit dům do svahu vznikl proto, že rovná část pozemku je poměrně malá a přišlo nám škoda ji zastavět,“ poznamenává architekt Rýzner.
Objekt je dvoupodlažní. Ve vstupním patře je umístěn obývací pokoj s kuchyňským koutem a krbovou stěnou, ložnice, šatna, záchod a koupelna a provozní zázemí domu. V suterénu jsou dva dětské pokoje a další koupelna. Spodní krytá terasa je rovněž vybavena krbem. Venkovním schodištěm je spojena s obývacím pokojem nad ní a dá se z ní jít i přímo do zahrady. Parkování je zajištěno pomocí venkovních parkovacích stání pro dvě auta. Uvnitř i navenek se výrazně uplatňuje zejména pohledový beton, voděvzdorná finská překližka, černá barva, nerez a sklo. Interiéry jsou zařízeny na míru vyrobeným nábytkem a typovými židlemi a pohovkami od firem Vitra, Mascani a dalších. Svítidla jsou od firem Luce Plan a Deltalight. Na pozemek není zaveden plyn, voda ani kanalizace. K vytápění domu je využíván propanbutan ze zakopané velkoobjemové nádrže. Voda se čerpá z 94 metrů hlubokého vrtu a odpad je sváděn do jímky na vyvážení. Teplá užitková voda je ohřívána za pomoci solární energie. Telekomunikační spojení se světem zajišťuje moderní mikrovlnná technologie.
