R i z i k o v ý k a p i t á l
Právě v těchto dnech se podle informací týdeníku EURO pohybuje po Praze muž, který údajně dospěl k významnému vynálezu a spočítal si, že potřebuje několik stovek milionů dolarů na jeho komerční uplatnění. Počítačovým firmám již zadal úkol, aby ho přes internet spojily s investičními fondy, které takové projekty financují. Pokud by uspěl, byl by to krásný příklad investice rizikového kapitálu.
Kolem rizikového kapitálu panuje v české kotlině mnoho nejasností. Zřejmě nejrozšířenější představou je, že existují jacísi bohatí mecenáši, kteří půjčují jen tak bez mrknutí oka a bez záruky snaživým vynálezcům a podnikatelům na dobré projekty. Skutečnost je však jiná.
Nejde o úvěr
Řeč je o fenoménu, který se v angličtině označuje pojmem venture capital. Čeští autoři - průkopníci Ivan Dvořák a Pavel Procházka*) nabízejí jeho opodstatněný odborný překlad rizikový a rozvojový kapitál, novináři a čtenáři tisku však asi dají v nutné zkratce přednost jen slovům rizikový kapitál. Poučíme-li se z uvedeného a dalších odborných zdrojů, můžeme rizikový kapitál charakterizovat ve stručnosti jako investice do navýšení základního jmění malé či střední firmy za účelem výrazného zhodnocení a pozdějšího prodeje.
Zpravidla jde o investice do společností, které nejsou veřejně obchodovatelné. Nutnou podmínkou bývá určitá spolupráce investora s cílovou společností. Časový horizont investice se obvykle pohybuje mezi třemi až pěti lety. Na rozdíl od úvěrů nejsou klíčové hmotné či finanční záruky, nýbrž přitažlivý podnikatelský záměr a management schopný ho uskutečnit. Rizikový kapitál se nejčastěji shromažďuje v rizikových fondech s najatým managementem, s nímž také jedná příjemce tohoto kapitálu. Riziko je v tom, že slibný projekt nakonec nemusí z řady důvodů vyjít. K pokrytí rizika a zajištění zisku tak fondy zpravidla usilují o roční vnitřní výnos investice mezi 30 a 35 procenty. Investor získává investované prostředky zpět nejčastěji buď zápisem společnosti na burze a následným prodejem svého dílu, anebo odprodejem akcií jiné firmě či existujícímu nebo cizímu managementu.
Jen vysoký výnos
Už jenom požadavek uvedeného výnosového procenta činí z rizikového kapitálu poměrně exkluzivní záležitost. Jednotlivé fondy mají různou strategii a často také pevné dolní i horní limity pro jednu investici. Z fondů operujících na českém trhu anebo šířeji ve střední Evropě lze jmenovat například DBG Eastern Europe (rozvojový) s limitem 100 až 525 milionů korun, Czech Private Equity Fund (startovní a rozvojový) s pěti až padesáti miliony anebo Bancroft Eastern Europe Fund (rozvojový) jen s dolní hranicí 260 milionů. Ve světě převažují rozvojové fondy, to jest investice do již existujících podniků. Kolik přesně rizikových fondů u nás operuje, to nikdo neví. Česká Asociace rizikového kapitálu má osm přímých a dalších osm přidružených členů (poradenské firmy).
Buďme při zemi
Rizikový kapitál i přes občasné neúspěchy je díky své tvrdé kapitalistické podstatě často a oprávněně spojován se zázračným hospodářským růstem jednotlivých podniků. Všeobecný lék například na nynější neduhy české ekonomiky to ale není. Ivan Dvořák, již zmíněný autor a také vedoucí oddělení rizikového a rozvojového financování ČSOB odhaduje, že naše ekonomika by mohla za vhodných okolností absorbovat ročně maximálně asi pět miliard korun těchto investic. „Problém nejsou peníze, ale vhodné projekty a velmi často také schopný management na jejich uskutečnění, tvrdí. Radek Laštovička, investiční manažer Fondu rizikového kapitálu, spravujícího asi 3,2 milionu eur primárně z fondu Phare, nás vnáší do reality slovy: „V roce 1998 jsme měli zhruba 170 nabídek, investovali jsme do čtyř projektů, jeden projekt postoupil do dalšího kola financování.
Rozvoji tohoto druhu financování by možná mohl pomoci stát nějakými doplňkovými zárukami, napadne asi leckoho, protože ve světě se to dělá. Taková možnost skutečně existuje, konkrétně v podobě programu Kapitál spravovaného Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. Loni pro něj bylo určeno 50 a letos 200 milionů korun. „Prostředky se vůbec nečerpají, říká ale překvapivě marketingový ředitel Lubomír Rajdl. „Loni byly asi dva projekty, ale nevyhověly, teď to vypadá na jeden projekt, dodává. Když se ptáme, co se stane s nevyčerpanými penězi, odpovídá, že se vrátí do státního rozpočtu.
Faktem je, že vstup do programu Kapitál vyžaduje splnění řady podmínek jak u příjemce rizikového kapitálu, tak ze strany investora. Fond musí mít mimo jiné manažerskou společnost se sídlem v České republice, což se zřejmě fondům operujícím ve středoevropském regionu vždy nevyplácí. „Je to úřad, konstatuje lakonicky Ivan Dvořák.
První poznatky
Prozkoumání situace v oblasti rizikového kapitálu v České republice není vůbec snadná záležitost, protože je k dispozici málo informací. Se získáním reprezentativních údajů o stavu v oblasti rizikového kapitálu v ČR měla problémy i poradenská společnost PricewaterhouseCoopers (PwC), která loni na podzim provedla průzkum tohoto sektoru. Dotazníky byly zaslány 61 vybraným firmám financovaným rizikovým kapitálem, z nichž ale 22 bylo financováno prostřednictvím Czech and Slovak American Enterprise Fund (Bushův fond) a jedna Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj, což - jak studie uvádí - nejsou typické případy investic rizikového kapitálu.
Z firem financovaných z Bushova fondu však odpovědělo jen velmi malé procento, takže konečný vzorek byl z hlediska povahy rizikového kapitálu reprezentativní. Tvořilo ho ale jenom 33 společností, které získaly dohromady 3,25 miliardy korun, přičemž pouze jedna třetina investic přesahovala částku 36 milionů korun. PwC proto získané odpovědi doplnila o některé další analýzy. Bez zajímavosti není, že během zpracovávání studie dvě oslovené firmy ukončily činnost. Obdobná studie z roku 1996 pro EU se opírala o vzorek 500 firem z dvanácti zemí.
Málo exitů
Z české studie PwC vyplynulo několik pozoruhodných závěrů. V prvé řadě bylo zjištěno, že téměř všechny investice rizikového kapitálu se uskutečnily až po roce 1995. To odpovídá poznatkům a postřehům lidí z oboru, kteří mimo jiné upozorňují na skutečnost, že u nás zatím nejsou k dispozici takzvané případové studie, to jest podrobně popsané zakončené investice, tedy včetně výstupů investorů z podniků zpět na trh. Výstupy, v odborné hantýrce nazývané exity, se zřejmě začnou uskutečňovat ve větším měřítku teprve v závěru letošního a v dalším roce. Druhý poznatek boří obecnou představu, že rizikový kapitál jde především do technologicky nejpokročilejších oborů. Tak tomu je ve Spojených státech a ve značné míře v Evropské unii, ne ale v České republice, kde se kupříkladu v biotechnologiích neuskutečnil žádný projekt. Vhledem k tomu, že žádný registr rizikových investic neexistuje, může být nakonec skutečnost trochu jiná, ale sotva výrazně. Přehlédnout nelze, že v mezinárodním srovnání je ČR pozoruhodná zejména vysokým podílem stavebnictví, které v Evropské unii naopak není pro rizikový kapitál příliš častým cílem.
Mnoho dalších poznatků PwC však potvrzuje, že hospodářsky vzato je rizikový kapitál i u nás spojen s dynamickými a konkurenceschopnými společnostmi, které slibují s velkou pravděpodobností vysoké zhodnocení vložených prostředků. V zásadě jde o podniky mladé, poměrně malé, s rychlým růstem, s relativně vysokými vlastními investicemi a s velkými přírůstky exportu. Z různých srovnání s EU je ale zároveň vidět, že česká ekonomika je nevyzrálá a trpí vážnými problémy. „Objem investic rizikového kapitálu v nedávné době vzrostl, ale stávající situace je stále příliš vzdálena od ideálního stavu. Například úroveň naší legislativy a prosazovaní účinnosti právních norem způsobuje dodatečná rizika, která v některých případech investici znemožní, říká Helena Čadanová z PwC.
Typický podnik v ČR financovaný uvedeným způsobem má roční obrat kolem 50 milionů korun, což je ale asi osmnáctkrát méně než u obdobné průměrné firmy v Evropské unii. Čeští příjemci rizikového kapitálu dosahovali v roce 1997 přibližně dvakrát většího růstu obratu (24 procent) než stovka nejvýznamnějších společností, ale obdobné tempo v unii bylo výrazně vyšší (35 procent). Růst exportu je srovnatelný (u nás 33, v EU 30 procent). Jednotlivé investice jsou u nás menší než v EU.
Průlom s komplexní službou
Jedním z poměrně dobře zmapovaných příkladů, i když jenom v počáteční fázi, je pražská společnost Techo, která je podle svých vlastních informací největším výrobcem kancelářského nábytku v ČR a poskytovatelem služeb při vybavování interiérů. K vizitkám této firmy patří interiéry v Tančícím domě na pražském Rašínově nábřeží, na nichž se podílela. Dnešní akciová společnost Techo začala v roce 1990 jako malá živnostenská firma K + K vyrábějící jednoduchá reflektorová svítidla, o něž byl tehdy velký zájem. O rok později se firma K + K přeměnila na Techo, s. r. o., a rozšířil se sortiment. Později přibyly dcery na Slovensku a v Rumunsku, nyní společnost zaměstnává kolem 250 lidí.
Z informací, jež týdeník EURO získal, vyplývá, že hlavní konkurenční výhodou společnosti Techo je schopnost vyřešit požadavky zákazníka na interiér komplexně, od architektonického návrhu až po výrobu a instalaci nábytku a interiérových doplňků. Firma hodně investuje a spolupracuje s předními evropskými architekty a designéry. Její růstová strategie spočívá ve snaze zopakovat úspěch z ČR, Slovenska a Rumunska i v dalších zemích.
Pro dosažení uvedeného cíle se společnost Techo spojila s českým Fondem rizikového kapitálu (FRK) a s fondem Czech and Slovak Investment Corporation (CSIC), který spravuje mezinárodní investiční banka Flemings. Loni v prosinci byly v rámci první etapy financování vydány a upsány nové akcie za 72 milionů korun. CSIC převzala akcie za 60 a FRK za dvanáct milionů korun.
*) Ivan Dvořák, Pavel Procházka: Rizikový a rozvojový kapitál. Management Press, Praha 1998.
