Těsně před prahem letošního roku, kdy budeme s vysokou pravděpodobností vystaveni nejtěžším zkouškám světové ekonomické krize, zažila Česká republika největší státní smutek ve své historii. A hned se vyrojily otázky, zda v těchto časech najdeme náhradu za symbol, jakým bývalý prezident Václav Havel byl.
Foto: Profimedia.cz
Jak poznamenal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, zesnulý dramatik by možná řekl, že to jsou paradoxy, když režisérem státního pohřbu byl jeho největší politický sok a nástupce ve funkci Václav Klaus. A možná ještě větším paradoxem je, že právě současná hlava státu zvládla svou roli státníka natolik důstojně – tvrdí to i dlouholetý Klausův kritik, politolog Jiří Pehe – že jí to nejspíš přinese i politické body do budoucna. Otázkou samozřejmě je, co všechno s Havlem odchází.
Komsomolské oslavy a Kim Čong-il
Hned po Havlově smrti o sobě dal vědět Svaz mladých komunistů Československa – Komunistický svaz mládeže neboli komsomolci, kteří se na svém webu rozhodli tuto událost oslavit hesly: „Zrádce českého lidu, sluha kapitalistů, kolaborant“ či „Národe, oslavuj! Zemřel nepřítel lidu Václav Havel!“ Jako příklad pravého hrdiny předložili třeba Gustáva Husáka.
KSČM sice hesla své omladiny ústy stranické mluvčí Věry Žežulkové odsoudila jako neetická a odpudivá, jenže sám předseda komunistů Vojtěch Filip následně jako by chtěl potvrdit, že KSČM je skutečně hluboce zabetonována v Husákových časech. To když poslal do Severní Koreje kondolenční dopis k úmrtí Kim Čong-ila, v němž se například píše: „Vážený soudruhu, s hlubokou lítostí jsem přijal smutnou zprávu, že Kim Čong-il, velký vůdce Vaší země, zesnul. Vážili jsme si jeho obětavé práce pro blaho korejského lidu, pro zajištění bezpečnosti KLDR a pro mírové sjednocení Korejského poloostrova.“
Průzkumy veřejného mínění už měsíce předvídají, že by většinu ve Sněmovně měli sociální demokraté s komunisty. Až přijde na lámání chleba a bude se sestavovat příští vládní koalice, budou podobná extempore komunistů zcela jistě sociálním demokratům předhazována. Přitom právě menšinová vláda s podporou KSČM by byla pro ČSSD zřejmě nejschůdnější variantou vlády. Pokud se nestane zázrak, jakým by byla většina ČSSD například s lidovci a zelenými, pak největší levicové straně coby koaliční partneři zbývají ODS a TOP 09.
Ale zpět k Václavu Havlovi. Česko začalo – hned po státním pohřbu – hledat způsob, jak bývalého prezidenta uctít. S prvním hodně diskutovaným nápadem přišel režisér Fero Fenič. Tedy že by se pražské ruzyňské letiště přejmenovalo na Letiště Václava Havla. Zdůvodnění návrhu bylo jednoduché, Ruzyně je vstupní branou do Česka a Havel byl přeci naším symbolem. Se záměrem hned souhlasili sociální demokraté a Věci veřejné.
Jenže vzápětí přišel s důležitým upozorněním Havlův dlouholetý spolupracovník Vladimír Hanzel. Totiž že bývalý prezident létání přímo nesnášel a navíc mezinárodní letiště je také velkou komerční zónou, což by se k Havlovu jménu nehodilo. Mnohem lepší by tak bylo přejmenovat například některé divadlo či univerzitu.
Havlovi přátelé už se do politiky nevrátí
Ať už se po první polistopadové hlavě státu bude jmenovat kterákoli budova, ulice či náměstí, jedno je téměř jisté. Jeho odkazu bude chtít kde kdo využít i k politickému boji.
Když začneme od skutečných Havlových přátel či souputníků, kteří kdy zabrousili do politiky, pak většina z nich už se zpět nejspíš nikdy nevrátí. Ať už jde o Jana Rumla, Josefa Zielence, Michaela Kocába, Hanu Marvanovou či Svatopluka Karáska.
Z aktivních politiků-havlovců zůstává ministr obrany Alexandr Vondra, který je však současně místopředsedou ODS, z níž – pokud ji definitivně neovládnou kmotři – nejspíš odcházet nebude. Pak je tu ještě šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. Ačkoli se tato strana k Havlovi vždy hlásila, mnohem víc ji charakterizuje pragmatismus jejího faktického šéfa, ministra financí Miroslava Kalouska.
Klaus to jistí?
Jedním z nejdůležitějších politických témat letošního roku bude bezesporu hledání kandidátů na prezidentský post. Havel už před čtyřmi lety navrhoval, že by Klause mohl nahradit jeho někdejší poradce, ekonom Jan Švejnar. O něm jako o svém kandidátovi dlouhodobě uvažuje ČSSD, která by se tak pro mnohé překvapivě mohla stát hlavní stranou nesoucí Havlův odkaz. Švejnar je v naší politice považován za dobrou značku, byť je otázkou, zda se tento ekonom volající po reformách ne nepodobných těm vládním, hodí zrovna k sociální demokracii.
Při hledání zachránce Česka před krizí se v prezidentské volbě téměř jistě bude nabízet expremiér Miloš Zeman a kdo ví, třeba i byznysmen Andrej Babiš.
Z politiky však po roce 2013 nehodlá odejít ani Klaus. Ten na sklonku minulého roku u svých skalních příznivců nic neztratil a pro jistou část veřejnosti se stal přijatelnějším, je tedy jedinou politickou stálicí. Poté co skončí na Hradě, bude mít zhruba rok na přípravu nové strany či na ovládnutí ODS. Pokud se bude držet stylu z konce loňského roku, může se za dva a půl roku stát po dlouhé době znovu premiérem. Zbývá jen drobná otázka, zda zrovna Klaus je tím správným mesiášem.
