Hledá se miliarda

Odškodnění klientů zkrachovalých brokerů zřejmě zaplatí stát

Garanční fond obchodníků s cennými papíry předložil v květnu ministru financí opakovanou žádost o poskytnutí návratné finanční výpomoci státu, a to z důvodu nedostatku peněz na výplatu zákonem stanovených náhrad zákazníkům zkrachovalých obchodníků s cennými papíry. Fond žádá o návratnou finanční výpomoc, která ve své aktualizované výši činí 1,111 miliard korun a bude sloužit k zajištění výplaty náhrad více než dvaceti tisícům zákazníkům zkrachovalých obchodníků s cennými papíry. Týdeník EURO má příslušný materiál k dispozici.

Místo úvěru dotace.

Na počátku, v roce 2001, byl dobrý úmysl zvýšit důvěryhodnost tuzemského kapitálového trhu a stabilizovat dynamické odvětví obchodů s cennými papíry samostatnou garanční institucí žijící z příspěvků účastníků trhu. Na konci, o šest let později, jsou miliardové neproplacené nároky klientů zkrachovalých brokerů, které se rozhodl zaplatit stát. Tři roky do dalších voleb to odsouvat nevydržíme, vyhodnotili zřejmě situaci, panující v odškodňování klientů zkrachovalých obchodníků s cennými papíry ministr financí Miroslav Kalousek a jeho náměstek pro finanční trhy Milan Šimáček. Řeč je o Garančním fondu obchodníků s cennými papíry, který opakovaně předkládal ministerstvu financí žádosti o půjčky, aby mohl vyplatit peníze, na které má ze zákona nárok třicet tisíc klientů, zákazníkům zkrachovalých obchodníků s cennými papíry KTP Quantum, Private Investors, Bradley, Rosenblatt & Company, Finnex Praha, Profin CB, Komerio BDK, Sati a AIB.
Naposled fond ministerstvo požádal o půjčku 1,11 miliardy korun. Již v minulosti přitom obdržel celkem čtyři úvěry v celkové výši 1,138 miliardy korun, což je přibližně polovina částky, na niž mají klienti ze zákona nárok. Krátce po vzniku fondu totiž zkrachovali dva velcí brokeři - Private Investors a KTP Quantum. A právě tyto případy tvoří zhruba 95 procent veškerých nároků na náhrady z fondu. Fond dosud získal z povinných příspěvků od obchodníků jen deset procent částky, kterou by měl vyplatit. Zbývajících čtyřicet procent závazků, které jsou již nyní splatné - a tedy předmětem výpočtu úroku z prodlení -, však není schopen v dohledné době z vlastních prostředků získat. Fond se sice na základě povinnosti vyplývající ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu pokusil získat finanční prostředky formou úvěru u bank, nepochodil však, a není divu. Fond je již nyní zatížen splátkami závazků vůči státu až do roku 2083 a podle svých představitelů nemá kapacitu splatit větší úvěr než 400 milionů korun. Splátka 1,1 miliardy korun tedy přesahuje jeho aktuální možnosti. „Přestože garanční fond není státní, České republice hrozí žaloby klientů pro neplnění požadavků daných evropským právem, k nimž se ČR zavázala přistoupením k EU. Aby ministerstvo financí snížilo negativní dopady na státní rozpočet, rozhodli jsme se tento dlouhodobě neřešený problém řešit,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra financí Milan Šimáček.

Raději odcházejí.

Do garančního fondu mají v souladu s legislativou EU přispívat sami obchodníci s cennými papíry, kteří podnikají na území členského státu. Tak je tento systém nastaven i v ČR. Příspěvek do fondu je stanoven na dvě procenta z každého uskutečněného obchodu, respektive z celkových hrubých tržeb přijatých za poskytnuté investiční služby. Tato sazba je jednou z nejvyšších v zemích EU. Navíc ministerstvo financí změnilo v roce 2006 způsob výpočtu příspěvku a fond díky tomu loni vybral od obchodníků 95 milionů korun, přičemž v roce 2005 to bylo jen 37 milionů. Jakékoli navýšení příspěvků proti současné situaci by na brokery působilo značně demotivačně a znevýhodnilo by je vůči zahraničním brokerům. Výsledkem dalšího zvyšování by tak pravděpodobně byla jejich snaha přeregistrovat se do jiného členského státu, kde je účast v systému pro odškodnění investorů finančně méně náročná.

Peníze se najdou ještě letos.

Novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která sestává prakticky z jediné věty, „pokud garanční fond nezíská úvěr, může mu být na jeho žádost poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc v potřebné výši ze státního rozpočtu“, je nyní v meziresortním připomínkovém řízení a během léta by ji měla projednat vláda. Na podzim by se měla dostat na pořad schůze Poslanecké sněmovny. „Vzhledem k tomu, že každým měsícem se zvyšuje úrok z prodlení z nevyplacených náhrad zhruba o 3,4 milionu korun, navrhujeme v zájmu urychlení jejich výplaty schválit zákon v prvním čtení,“ zdůvodňuje důvodová zpráva potřebu rychlého přijetí novely. Podle představ ministerstva financí by se mohly peníze na odškodnění klientů najít ještě letos. „Ve schváleném státním rozpočtu na rok 2007 je v kapitole Všeobecná pokladní správa rozpočtována položka Vládní rozpočtová rezerva ve výši 4,13 miliardy korun. Navrhovaná dotace z těchto prostředků, 1,11 miliardy korun, by tak vyčerpala tuto položku ve výši 26,9 procenta,“ píše se v návrhu. Protože požadovaná výše dotace překračuje zmocnění ministra financí, musela by o jejím poskytnutí rozhodnout vláda. Když ji bude moci garanční fond přijmout a stát poskytnout.
Proč se stát tak zasazuje o odškodnění klientů zkrachovalých brokerů? Z mezinárodních závazků vyplývá, že kdyby fond neplnil ty své, vystavovala by se ČR sankci od Evropské komise za nenáležitou transpozici směrnice o programech pro odškodnění investorů, protože nezajistila funkční systém pro odškodnění investorů. Za toto porušení by mohla být ČR sankcionována až do výše sto tisíc eur za každý den do doby odstranění protiprávního stavu, tedy až do výplaty náhrad. Kromě tlaku EU a hrozby individuálních žalob ze strany klientů zkrachovalých obchodníků však existuje ještě jeden důvod, proč se vypořádat s bouřlivou minulostí tuzemského kapitálového trhu. Tím, kdo na přelomu tisíciletí, kdy se krachy největších brokerů odehrály, spoludozíral na transparentnost kapitálového trhu a na zdraví obchodníků s cennými papíry, byl z pozice člena prezidia Komise pro cenné papíry dnešní náměstek ministra financí Milan Šimáček. Pětičlennému prezídiu komise v té době šéfoval František Jakub, současný vedoucí kanceláře Senátu Parlamentu ČR. Tehdejšímu předsedovi KCP byl přitom přímo podřízen sankční odbor, který měl v dvojinstančním řízení rozhodný význam. „Při hlasováních prezídia jsem opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s některými rozhodnutími, které se uvedené problematiky přímo dotýkaly. Byl jsem například pro včasné odnětí licence KTP Quantum nebo jsem přímo požadoval zavedení informační povinnosti obchodníků. Takovýchto případů bych mohl jmenovat bezpočet,“ řekl týdeníku EURO Šimáček.