Exkluzivní značky shánějí investory na burze a mezi private equity fondy
Italský módní návrhář Giorgio Armani otevřel v Tokiu obchodní věž v prestižním distriktu Ginza. „Pokud se v budoucnu objeví řekněme milovník módy, miliardář, který by se ke mně chtěl přidat, trochu se předvést a přinesl nějaké peníze a zajistil určité bezpečí, proč ne? Nebo nějaká velká skupina, se kterou mám již kontakty, a která by měla zájem konsolidovat tento vztah prostřednictví nové smlouvy, to se také může stát,“ vzkázal Armani při zahajovací party v Tokiu všem potenciálním investorům. Nevyloučil z nich módní skupiny, ale ani kosmetické společnosti. Armani není zdaleka jediným symbolem módního luxusního průmyslu, který hledá někoho, kdo zajistí kapitál. I další luxusní značky se obracejí na burzy či private equity fondy, které jim poskytnou prostředky na další expanzi. Hlavně do zemí, jako je Čína, Indie a Rusko. Ekonomové očekávají, že v příštím roce by se na burzách mohly objevit akcie značek Prada, Roberto Cavalli, Salvatore Ferragamo a Valentino. A tento seznam zřejmě není zdaleka kompletní. Dá se však předpokládat, že současná negativní nálada na finančních trzích odsune „luxusní IPO“ až na konec roku 2008.
Obuvník a burza.
Během moskevské konference o luxusu oznámil chystaný vstup na burzu Salvatore Ferragamo, který proslul především výrobou obuvi pro hollywoodské hvězdy. Mezi majitele bot z dílny Ferragamo patřily například Greta Garbo či Audrey Hepburn. „Stále finalizujeme mandáty,“ konstatoval Michaele Norsa, ředitel společnosti Salvatore Ferragamo, jejíž čtyřicet procent tržeb pochází z prodeje luxusní obuvi. S visačkou Ferragamo se ale prodávají také oděvy, parfémy, klenoty a od příštího roku navíc i luxusní hodinky. Vedení společnosti zveřejnilo, že akcie začnou nabízet v první polovině příštího roku. Ve stejnou dobu jako Ferragamo by se prý mohly začít obchodovat také papíry Prada. Vlastníci značky se k tomuto kroku odhodlávají již několik let. Když na konci loňského roku Patrizio Bertelli, výkonný ředitel italského výrobce exkluzivních oděvů, oznámil, že otázka vstupu na burzu je stále aktuální, mnoho investorů bylo k jeho prohlášení skeptických. Bertelli totiž hovořil v posledních pěti letech o IPO přibližně čtyřikrát a pokaždé bylo datum odsunuto. Změna byla vždy zdůvodněna nepříznivými podmínkami na akciovém trhu. Poslední Bertelliho prohlášení následovalo krátce poté, co pětiprocentní podíl v Pradě získala Banca Intesa. Za majetkovou účast zaplatila 67,4 milionu liber. Bertelli a jeho žena Miuccia Prada, která je kreativní ředitelkou, konstatovali, že IPO v letošním roce „zajistí nejlepší příležitost pro růst a rozvoj Prady v příštích letech“. Analytici věří, že Banca Intesa bude tlačit na majitele, aby IPO skutečně provedli. Pro finanční dům je to totiž jediná cesta, jak zajistit zisk pro svou investici. Ani letos se ale potenciální investoři módní značky na burze nedočkají. Dalším avizovaným termínem je polovina příštího roku. Šéf značky Salvatore Ferragamo Michaele Norsa tvrdí, že jeho úmyslem nebylo kotovat akcie ve stejnou dobu jako Prada. Domnívá se nicméně, že tento krok může být pozitivní pro burzy a pro luxusní průmysl. Norsa upřesnil, že veřejnosti nabídne dvacetipěti až třicetiprocentní podíl firmy. Pokud se IPO Salvatore Ferragamo a Prady podaří, rozšíří se investorům nabídka akcií z luxusního sektoru, který zatím zastupuje například britský prestižní oděvní dům Burberry. Vlastník značky, skupina GUS, provedla IPO v roce 2002. Tehdy majitelé při úpisu akcií získali 280 milionů eur.
Fondy a svět luxusu.
Burzy nejsou jediným místem, kde hledají luxusní firmy peníze. Spekuluje se, že potenciálním investorem značky Giorgio Armani by mohla být společnost L´Oreal, která drží licenci na parfémy Armani. Návrhář ale tvrdí, že je to pouze jedna z možností. Ví, že si bude mezi uchazeči moci vybírat. Zájem o svět luxusu mají také private equity fondy, které přitahuje hlavně rychle rostoucí poptávka po exkluzivním zboží v Číně, Indii, Rusku a na Středním východě. Ze spojení s fondy těží samozřejmě obě strany. Globální konkurence totiž tlačí společnosti k další expanzi, na kterou ale rodinné firmy nemají dostatek prostředků.
Dle časopisu BusinessWeek působí ve Francii na tři tisícovky rodinných podniků, z nichž asi třetina působí v segmentu luxusního zboží. Tyto malé společnosti, které byly desetiletí v rukou potomků zakladatelů, potřebují pro svou další expanzi kapitál. A jak vyplývá z několika nedávno uzavřených obchodů, peníze do nich již začaly proudit. Asim Abdullah, Američan s pákistánskými kořeny, který vydělal miliony dolarů na informačních technologiích, koupil v roce 2005 luxusní značku oděvů Emanuel Ungaro. Christofle, producent luxusního nádobí, prodal pětinový podíl japonské investiční skupině BSL. Módní dům Lavin nyní vlastní čínský majitel.
Do portfolia private equity fondu Apollo patří producent kabelek a zavazadel Samsonite. Výrobce luxusního spodního prádla La Perla náleží do fondu JH Partners ze San Franciska. Podobně našly zdroj kapitálu také značky Cerruti 1815, Pizza Sempione a Limoni. V září letošního roku dokončil akvizici společnosti Valentino Fashion Group britský private equity fond Permira. Objem transakce dosáhl 2,6 miliardy eur. Krátce po podepsání smlouvy oznámil zakladatel společnosti, Valentino Garavani, rezignaci.
Jsou i rizika.
Claudia D´Arpiziová, partnerka milánské společnosti Bain & Co., pro International Herald Tribune uvádí, že společnosti střední velikosti - dosahující ročních tržeb od 100 milionů do 200 milionů eur -, mezi něž patří například Gianfranco Ferré nebo Furla, musí působit alespoň ve třiceti zemích, aby byly úspěšné. „Kouzlo značky už nestačí. V silně konkurenčním prostředí jsou potřebné silné manažerské schopnosti. To se netýká jen ředitelů, ale všech úrovní a všech funkcí,“ domnívá se D´Arpiziová. Nutno dodat, že některá partnerství luxusních společností s fondy nebyla úspěšná. Analytici poukazují na to, že ne všechny značky dokážou přežít, pokud nejsou v rukou zakladatelů. „U exkluzivních značek najdeme aspekty, které jsou spojeny s jejich zakladatelem, jenž zajistil prosperitu společnosti. Jsou nepřenositelné a není možné říci, zda je možné další fungování firmy bez zakladatele,“ konstatuje Stefania Saviolová, profesorka z milánské Bocconi University. Zástupci některých private equity fondů ale oponují, že jsou schopni rozeznat potřeby firmy pro její další působení. Rizik je však více. Manažeři luxusních značek a fondů by měli umět rozpoznat, zda je firma malé či střední velikosti skutečně připravena na další růst. „Strategie velkých skupin nemusí být vždy opakovatelná. Některé značky nejsou schopné globální expanze,“ říká Claudia D´Arpiziová ze společnosti Bain & Co. Ani vstup na burzu ale není bezrizikový, hlavně kvůli současné negativní náladě, kterou vyvolala americká hypoteční krize. Ta se sice luxusního segmentu přímo netýkala, může ale zkomplikovat vstup luxusních firem na burzu. Dle analytiků současná situace znamená nejistotu a přináší krátkodobé turbulence. Důkazem je nedávné nepříliš vydařené IPO společnosti Aeffe, do jejíhož portfolia patří například značky Moschino nebo Alberta Ferretti. Firma začala v červnu prodávat své akcie za nižší cenu, než původně oznámila. Doposud cenné papíry ztratily více než patnáct procent ze své hodnoty. Je tedy možné, že se všechna očekávaná IPO z luxusního sektoru odehrají až na konci příštího roku.
