Určitě už jste zaregistrovali argument, že současná neuspokojená poptávka po mnoha manuálních, často i nekvalifikovaných pozicích je důkazem toho, že jsme pořád zemí montoven. Že místo aby firmy investovaly do robotů, dožadují se vydávání pracovních povolení, aby vykryly poptávku - technologicky zpozdile - nějakými ukrajinskými migranty, nikoli krásnými novými stroji.
V Linci na náměstí přeci mají v kekabárně místo Turka robotickou ruku, která maso z grilu sama odřezává. Vláda by se měla zabývat tím, proč firmy neinvestují, ne otevírat hranice, tvrdí někteří komentátoři. Nedělám si legraci, mrkněte se tady.
Čeští pop-ekonomové, honící laické čtenáře, znají i viníka, který za to může. U příležitosti pátého výročí zavedení kurzového závazku se přímo nabízí ČNB, která korunu svým zásahem uměle zlevnila, čímž přivedla manažersko-podnikatelskou vrstvu do stavu myšlenkové letargie. Místo přemýšlení o investicích do rutinní práci nahrazujících technologií, spoléhali na to, že ČNB bude intervenovat věčně.
Na první pohled to vypadá nejen radikálně, ale i logicky, ale to je ta šalba prvních dojmů a myšlenkových zkratek. Hledat kauzalitu tam, kde není, a vyvozovat z toho dalekosáhlé soudy, není důkaz bystré mysli.
S úrovní robotizace a technologické sofistikovanosti české ekonomiky, cokoli si už o ní myslíte, nemá současná situace nic moc společného, a s radními z ČNB také ne. Neznám jedinou velkou firmu ve zpracovatelském průmyslu, který by postavila svojí strategii na dočasném opatření ČNB. Na kurz koruny se dá spekulovat ve velkém, proti jeho výkyvům se má zajišťovat, ale fabrikant plánuje modernizační investice řadu let dopředu. K tomu připočtěte objednací lhůty od dodavatelů - ty se také počítají nejméně na rok a půl dopředu (hodně specializované věci v nynější konjunktuře i déle).
Vážně: ani v letech 2014 - 2015 se manažeři neptali, zda mohou počítat s 27 korunami za euro dlouhodobě, na to nesázel nikdo, a nikoho to ani nezajímalo, proč taky. Všechny ale zajímalo, o kolik koruna po skončení kurzového závazku zpevní a jestli má cenu si vzít investiční úvěr v eurech. Většina českých vývozců má inkasa taky v eurech, takže i přirozený hedging.
To, co je bolí, jsou rychle rostoucí náklady v lokální, mírně zpevňující měně, protože přinejmenším mzdy a daně v koruně platit musíte. Kdekdo počítal s tím, že koruna bude zpevňovat o dvě-tři procenta ročně, ale nikdo nepočítal s tím, že mzdy v korunách porostou rychle několik let za sebou. To je to, co leze a poleze do marží. Krátkodobě vám stroje s tříletou dodací lhůtou nepomohou, a personál najímáte, dokud jsou zakázky a máte ze zaměstnávání dodatečné pracovní síly zajišťující nárůst tržeb alespoň nějaký kladný krycí příspěvek.
Kuchaři, personál ve fast foodech, prodavači, pokladní, číšníci, manipulační dělníci a skladníci, uklízeči, hlídači, generické úřední myši, operátoři v zákaznických centrech - samé budoucí oběti automatizace a robotizace. Takové lidi jistě hledají leda tak v nějaké nesofistikované zemi, která zapomíná na produktivitu, robotizaci, kde řetěz od výzkumu ke komercializaci vázne. Jako v Česku, že jo? Jenže ne - tohle je přehled TOP 10 pracovních pozic z portálu o pracovních příležitostech v USA, sponzorovaný tamním ministerstvem práce.
V Americe se tedy nejvíc pracovních pozic vytváří v 6 z 10 případů v profesích, které nevyžadují žádné formální kvalifikační předpoklady, a pro zbytek stačí ekvivalent naší střední školy. Myslíte, že v USA jde o dobře placená místa? Jelikož Ameriku z technologické zaostalosti ještě nikdo neobvinil, pak téměř úplný překryv v hledaných pozicích (u nás máme větší poptávku lidí pro průmysl) svědčí pouze o tom, že v téhle fázi cyklu je po nich na obou stranách Atlantiku vysoká poptávka. Jistěže to nevydrží věčně: last in, first out.
