Jestli přežije ČSSD, přežije pouze s Janou Maláčovou v čele. Nejvýraznější tvář sociální demokracie a jedna z nejpopulárnějších političek je ve fiskálně konzervativním Česku příkladným zjevením corbynovského či ocasio-cortezovského typu, který usiluje o posílení role státu.
Občas sice bez zřetele ke kvalitě státní moci, nicméně jasně vyprofilovaná a s vědomím, že tato politická pozice v Česku není ještě obsazená a témata včetně genderové a sociální rovnosti či v budoucnu třeba ochrany klimatu budou získávat v bohatnoucí společnosti na významu.
I tato role však vyžaduje velkou dávku populismu. Zatímco před pár měsíci Maláčová prosadila zrušení karenční doby, které je jasnou incentivou ke zneužívání nemocenské a státní rozpočet naprosto zbytečně zatíží jednotkami miliard korun, nyní hodlá „šetřit“ na sociálních dávkách a příspěvcích na bydlení pro nejchudší obyvatele, které činí asi deset miliard korun ročně.
Poslední zhasne. Kdysi hrdá značka „socdem“ je v troskách
Po obojím je poptávka: Zaměstnanci se zase budou moci hodit bez větších obtíží marod a obecné voličstvo bude spokojeno, že jsou „nemakačenka“ vyhozena z úřadu práce a nezneužívají dávky na bydlení.
Potíž je v tom, že ve valné většině se tato „nemakačenka“ dávno topí v exekucích a zaručeně nebudou mít vůbec žádnou motivaci pracovat legálně, protože z vydělané mzdy kvůli splátkám nic neuvidí. Výsledkem tak bude, že se za pár měsíců na úřad práce vrátí s dalšími dluhy v podobě nezaplaceného zdravotního pojištění.
Samozřejmě lze namítnout, že velká část dávek na bydlení plyne do kapes majitelů ubytoven nebo nevyhovujících bytů, kteří vědí, že si mohou dovolit žádat přehnané nájmy, protože stát je prostřednictvím dávek zaplatí. Nicméně to se nezlepší bez státní podpory dostupného nájemního bydlení v obcích či finanční podpory nejpostiženějších lokalit.
Tady je ta pravá úloha „nové levice“ sociálních demokratů, za kterou se však politické body sbírají jen těžko.
