Podtitul: Omezení ze strany státu bývají spíše překážkou rozvoje bankovních aktivit
S dozníváním finanční krize se začíná více času věnovat diskusím o budoucí podobě finančního systému a jeho regulace. V těsném sledu po sobě byly na přelomu roku zveřejněny návrhy Basilejského výboru pro bankovní dohled (autora známých konceptů kapitálové regulace Basel I a II) a Evropské komise. Návrhy reagují na obecné proklamace politiků, že je potřeba upravit nynější systém regulace a dohledu nad finančními trhy tak, aby se předešlo vzniku finančních nestabilit. Jak se totiž ukázalo, propojení finančního systému s reálnou ekonomikou je dnes již natolik silné, že krize finančních trhů se velmi rychle přenáší do reálné ekonomiky.
Zdroje nestability
První problematickou oblastí existující regulace finančních trhů je nepříliš transparentní dělení regulatorního kapitálu (takového, který musejí finanční instituce držet jako „polštář“) do mnoha kategorií podle své kvality. Struktura regulatorního kapitálu by se podle nových návrhů měla zjednodušit. Současně by měla být vytvořena mezinárodně harmonizovaná definice kapitálu pro potřeby regulace. Ta dnes chybí, takže jednotlivé země své požadavky různě upravují.
Dalším zdrojem nestability je „procykličnost“ existujících rizikově vážených kapitálových požadavků. Tím je myšlena skutečnost, že v období hospodářského rozmachu se prosazuje všeobecná tendence podceňovat rizika, takže banky nadměrně zvyšují úvěrovou angažovanost v poměru ke svému kapitálu. Navrhované zavedení stropu na úvěry v poměru ke kapitálu či povinnost vytvářet v dobrých časech vyšší kapitálové rezervy jsou opatření, která by měla tuto procykličnost omezit. Do stejné oblasti spadají i návrhy na stanovení jednotných ukazatelů minimální likvidity, jež by zajistily bankám dostatek rychle zpeněžitelných zdrojů v případě jakýchkoliv nesnází.
Konečně do třetí skupiny opatření bychom mohli zařadit problematiku externích ratingů, kdy nová pravidla budou klást větší důraz na samostatné hodnocení kvality cenných papírů.
Obcházení pravidel
Nelze ale předpokládat, že každá regulace bude mít pozitivní vliv na stabilitu finančního systému. Jak ukazují srovnávací studie, ne vždy je větší regulace žádoucí. První důvod je zřejmý. Banky mají vždy zájem obejít pravidlo, které je pro ně nevýhodné. Zároveň platí, že detailní postupy se obcházejí snadněji než pravidla obecná. Nedávno například informoval deník Financial Times o aktivitě velkých investičních bank, které již nyní vymýšlejí, jak se v budoucnu vyhnout zpřísněnému vymezení regulatorního kapitálu přeměnou nepovoleného druhu kapitálu na povolený.
Mezinárodní srovnání finančních regulací navíc vede k několika znepokojivým závěrům. Za prvé, pokud regulace bude omezovat bankám rozsah aktivit, jimž se mohou věnovat, zvyšuje se pravděpodobnost bankovní krize. Za druhé, posílení práv soukromého sektoru monitorovat bankovní aktivity urychluje rozvoj bankovnictví, zatímco regulatorní omezení ze strany státu jsou spíše překážkou rozvoje. A za třetí, soukromé monitorování také zvyšuje efektivnost bank – snižuje úrokové marže a režijní náklady.
Vyvážený poměr
Tato zjištění by měla sloužit jako vodítko tvůrcům regulací. Měla by vznikat obecná pravidla, která neomezí aktivity bank, ale současně transparentně definují kapitálové požadavky. Na druhé straně současné aféře v Goldman Sachs (viz s. 66) by zřejmě více regulace předejít nepomohlo – na odhalování podvodného jednání jsou lepší soukromé společnosti a soudy. Nalezení ideálního poměru regulace a volnosti bude klíčové nejen pro budoucí vývoj finančního sektoru, ale pro celou světovou ekonomiku.
Graf:
Finsko na špici
Kvalita kapitálu a kapitálová přiměřenost v zemích EU
(v procentech za rok 2008)
Pramen: Evropská centrální banka
