Saldo běžného účtu platební bilance má bezprostřední návaznost na bilanci celkové investiční pozice země. Při nulovém saldu běžného účtu se investiční pozice země nemění. Proto vyrovnanost běžného účtu je často považována za vnější rovnováhu země.
Reinvestovaný zisk.
Běžný účet však v sobě zahrnuje položku reinvestovaný zisk, která z hlediska hodnocení vnější nerovnováhy a z ní plynoucích tlaků na devizový trh vytváří určité zkreslení. Reinvestované zisky představují hodnotu zadržených zisků v podnicích se zahraniční účastí, které nebyly ve formě dividend převedeny do zahraniční, ale reinvestovány v hostitelské zemi. Z hlediska poptávky a nabídky na devizovém trhu by se saldo běžného účtu mělo upravit o reinvestované zisky, protože tyto prostředky neopouští zemi, a nezatěžují tak vnější rovnováhu (neovlivňují situaci na devizovém trhu). ČNB na tento fakt „uměle“ navyšující deficit běžného účtu již začala trh upozorňovat. Nicméně je vhodné veřejnosti vysvětlit, proč a na základě jakých makroekonomických souvislostí k tomuto zkreslení vlastně dochází.
Z hlediska posuzování makroekonomické rovnováhy je třeba vědět, že reinvestované zisky nejsou součástí národních úspor, ale jde o úspory nerezidentů, což je vnější zdroj financování investic. Proto je správné reinvestované zisky chápat jako odliv prvotních důchodů, který snižuje národní disponibilní důchod, a tedy i národní úspory. Reinvestované zisky tak zvětšují mezeru mezi národními úsporami a investicemi a tedy generují deficit běžného účtu. Vzhledem k tomu, že v roce 1993 se sjednotila metodika platební bilance Mezinárodního měnového fondu se systémem národních účtů (SNA 1993), musí bilance výnosů na běžném účtu platební bilance zachycovat veškeré prvotní důchody nerezidentů v domácí ekonomice (včetně těch, které nepředstavují skutečný odliv důchodů, jako je reinvestovaný zisk). Tento zdánlivý paradox z pohledu definice vnější rovnováhy a vývoje devizového trhu je tedy logický z pohledu rozlišení hrubého domácího a národního produktu, jenž se liší právě saldem prvotních důchodů v podobě mezd, zisků, dividend a úroků. Reinvestované zisky tak nezakládají problém vnější nerovnováhy z pohledu devizového trhu, ale zakládají problém z pohledu prvotního rozdělování důchodu a souladu národních úspor a investic. To je zachyceno systémem národního účetnictví, v němž se nepracuje s položkou „domácích“ úspor, ale naopak úspor „národních“, které jsou odvozeny z hrubého národní disponibilního důchodu, respektive hrubého národního důchodu. Dodejme, že dle údajů čtvrtletních národních účtů je problém odlivu prvotních důchodů již velmi významný, protože rozdíl mezi hrubým domácím a národním produktem v roce 2002 dosáhl výrazných 5,4 procenta HDP.
Další záludnost.
Reinvestovaný zisk však není jedinou položkou, která představuje určité zkreslení mezi „vykazovanou“ vnější nerovnováhou ekonomiky a vývojem na devizovém trhu. Zkreslení může představovat i položka dividendy. Pokud zahraniční investice vytvoří zisk, který se investor nerozhodne opět investovat jako navýšení původní přímé investice, je tento zisk vykázán jako dividenda. Avšak tato dividenda nemusí odplynout z hostitelské země zpět do domácí země, ale akcionáři se například pod vlivem kladného úrokového diferenciálu mohou rozhodnout tuto dividendu uložit na účty u bank v hostitelské zemi, či nakoupit obligace anebo akcie jiné společnosti. Pokud bude dividenda uložena na účtech u bank, bude tato transakce zaznamenána v platební bilanci jako příliv ostatního kapitálu. Bude-li dividenda investována do nákupu cenných papírů (obligací a akcií), půjde o příliv portfolio kapitálu. Ani jeden případ však na devizovém trhu nebude představovat dodatečnou nabídku deviz, čímž vzniká stejné zkreslení mezi výši deficitu běžného účtu platební bilance a skutečnou vnější nerovnováhou země. Nicméně ve srovnání s případem reinvestovaných zisků je nutné podotknout, že jde o situace, které jsou podmíněny určitými makroekonomickými podmínkami (úrokový diferenciál, očekávané zhodnocení měny …) a ochotou investorů zpět investovat dividendy do hostitelské ekonomiky. V případě reinvestovaných zisků jde o zkreslení, které nevychází ze žádných makroekonomických podmínek či očekávání, ale pouze z definice záznamu položek platební bilance.
Tato diskuse naznačuje, že existuje různé pojetí vnějších rovnovah a je jen na analytikovi či instituci, jak a se kterým pojetím vnější rovnováhy bude pracovat. Avšak tato volnost by nikdy neměla vést k tomu, že analýzy budou pro trh matoucí. Naopak s ohledem na velkou škálu možností určení vnější rovnováhy by instituce zodpovědná za „hlídání“ a zveřejňování dat o vnější rovnováze vždy měla přesně interpretovat stav a vazby platební bilance a z nich plynoucí skutečné dopady nejen na měnový kurs, ale i na míru úspor a investic země.
