Američtí republikáni zatím nemají důvěryhodný recept na ekonomické problémy Spojených států
Porazit Baracka Obamu v následujících prezidentských volbách by pro republikány neměl být problém. Víc než kdy jindy v posledních desetiletích platí, že naprosto dominujícím tématem kampaně je a s největší pravděpodobností také zůstane stav americké ekonomiky. A ta na tom od druhé světové války nikdy nebyla tak špatně jako teď. Tři léta snažení demokratického prezidenta, stimulační opatření a rekordní deficity na tom nic nezměnily. O tom je přesvědčená většina Američanů a znovu a znovu o tom vypovídají průzkumy veřejného mínění. Podle toho posledního publikovaného agenturou Rasmussen Reports je o správném směřování země přesvědčených jen 17 procent Američanů, o opaku 76 procent. Z Obamova počínání ve funkci je už rok a půl stabilně nešťastná víc než polovina voličů. Hlavní příčiny nespokojenosti jsou přitom pořád dva: vysoká nezaměstnanost a slabé výkony americké ekonomiky. Bez práce zůstává konstantně devět procent Američanů a centrální banka na začátku listopadu snížila očekávaný letošní růst HDP z původních 2,7 procenta na 1,6 až 1,7 procenta. Není navíc nijak optimistická ani pro příští rok.
Ve světle takových nepříznivých okolností by nemělo být pro republikánské kandidáty nijak těžké rozcupovat amerického prezidenta na cucky a těšit se z převažujících voličských preferencí. Jenže to tak není. Jediný z dosavadních republikánských kandidátů, který ve voličských preferencích s Obamou dokáže držet krok, je Mitt Romney, někdejší guvernér státu Massachusetts. Jejich šance se sice podle průzkumů veřejného mínění každou chvíli mění, všichni ostatní by však nyní v přímém souboji se současným demokratickým šéfem Bílého domu prohráli. Proč? Hlavně proto, že nedokázali přijít s přesvědčivým a srozumitelným receptem, jak pomoci nemocnému americkému hospodářství.
Staronová hvězda
V posledních průzkumech se nicméně do čela uchazečů o republikánskou nominaci dostal Newt Gingrich. V devadesátých letech byl předsedou Sněmovny reprezentantů a sváděl boje o rozpočet už s tehdejším prezidentem Billem Clintonem. Tenkrát souboj prohrál a v posledním desetiletí se pohyboval spíše na okraji politického dění. Teď se vrací do vrcholné politiky s vizí ekonomického růstu a inovací. V jeho interpretaci to znamená mimo jiné razantní reformu systému sociálního zabezpečení, který patří mezi hlavní zátěže rozpočtu. Gingrich počítá se zavedením individuálních účtů spoření na důchod, které by byly alternativou dnešních povinných odvodů sociálního zabezpečení. Takovou možnost by dostali mladí zaměstnanci, zaměstnavatelé by svůj díl odvodů na sociální pojištění platili dál a zajistili penzi pro stávající důchodce. Kritikové namítají, že by samotné platby zaměstnavatelů nestačily stávající náklady na důchody pokrýt. Gingrich oponuje, že by ušetřil převedením kontroly asi 185 různých sociálních programů na jednotlivé státy a na důchody by zbylo víc než dost. Gingrichův program počítá i se zavedením opční 15procentní daně z příjmu fyzických osob. Ten, kdo by se pro ni rozhodl, by se sice vzdal různých daňových úlev, platil by ale od určité výše příjmu méně než teď a výrazně si zjednodušil způsob podání daňového přiznání. Investice a inovace chce do Ameriky Newt Gingrich přivést také snížením daně právnických osob na 12,5 procenta a zrušením daní z kapitálových výnosů.
Umění přesvědčit
Těžko říct, jestli si novou vlnu přízně získal Newt Gingrich právě svými ekonomickými záměry nebo stabilně solidními výkony v televizních debatách.. Jisté je, že má velkou šanci uspět v Iowě, kde se bude na volebních shromážděních jako v prvním americkém státě rozhodovat už 3. ledna. Případné vítězství v tomto veledůležitém klání může výrazně posílit jeho šance na získání nominace v souboji s Mittem Romneym.
Další z předních kandidátů, Afroameričan Herman Cain zaujal svým „Devítkovým plánem“ (9-9-9 Plan – viz rámeček), který počítá s drastickým snížením a srovnáním úrovně daně z příjmu fyzických a právnických osob na devíti procentech. Současně chce ale zavést jednotnou federální daň obratu na veškeré prodávané zboží. A to značně ubírá na přitažlivosti jinak snadno zapamatovatelného plánu. Cainovi sokové ho dokázali v debatách úspěšně napadnout argumentem, že by šlo o novou nepřímou daň ve stylu evropské daně z přidané hodnoty. To je sice trochu zavádějící tvrzení, protože mechanismus výběru daně z obratu je jiný, ale platil na mnoho potenciálních amerických voličů. A co bylo pro Caina horší, i když se to snažil vyvrátit: analýzy ukazují, že by tato federální daň zatížila hlavně nižší a střední příjmové skupiny, které by tak de facto nahrazovaly výpadky z výběru bohatších vrstev způsobené právě snížením i jejich daně z příjmu na devět procent. Cain zůstává vedle Mitta Romneyho zatím pořád jedním z favoritů na nominaci, ale jeho aureola muže byznysu, který dokáže vyřešit problémy národa selským rozumem a citem podnikatele, už hodně pohasla.
Vděčné téma: daně
Texaský guvernér Rick Perry navrhuje snížit daně, ale hlavní důraz klade na tvorbu pracovních míst a výsledky, kterých v tomhle směru dosáhl. Jenže nepůsobí moc přesvědčivě. Ve státu „Osamělé hvězdy“, jak se Texasu přezdívá, sice opravdu za Perryho vládnutí vzniklo nejvíc pracovních míst. Nejenom kritici, ale i nestranné analýzy ukazují, že to je hlavně kvůli rostoucí populaci. Celkem v období 2000 až 2010 přibylo v druhém nejlidnatějším státě USA na pět milionů lidí, tedy víc než pětina. Jen v letech 2009 až 2010 vzrostl počet obyvatel Texasu o dvě procenta. Z velké části jsou to přitom přistěhovalci ochotní pracovat za nižší mzdy. Jinými slovy: ano, počet pracovních míst roste, ale přibývá také uchazečů o ně. Nezaměstnanost v Texasu je proto s 8,5 procenty jenom mírně pod celostátním devítiprocentním průměrem. Pod oficiální hranicí chudoby žije ve státě, kterému vládne Rick Perry, skoro 17 procent obyvatel, což je nad celonárodním průměrem. To ukazuje, že pracovní místa opravdu za Perryho vládnutí v Texasu přibyla, ale většinou mizerně placená a neprojevilo se to na kvalitě života obyvatel. Guvernér Perry se navíc až neuvěřitelně směšně ztrapnil v televizní debatě věnované právě ekonomice. To když chtěl vypočítat, která tři federální ministerstva by okamžitě zrušil. Vzpomněl si na ministerstva obchodu a školství, ale dlouhé minuty se mu nevybavovalo nic dalšího, zakoktával se a působil jako nekompetentní mluvka. Texaský guvernér evidentně před miliony diváků zapomněl nejen jméno ministerstva energetiky, které měl na mysli, ale také významnou část svého konceptu zeštíhlení federální vlády. Zůstává sice zatím v kampani, ale je nepravděpodobné, že by voliči na něco takového zapomněli a nehrálo to velmi negativní roli při jejich rozhodování.
Reforma na odstřel
Také ostatní republikánští kandidáti přicházejí samozřejmě s vlastními plány na záchranu americké ekonomiky. Jestli zvítězí ve volbách kterýkoli z nich, začne se okamžitě zasazovat o stažení legislativy zavádějící reformu zdravotnictví. Všichni také slibují změnit poměry ve Washingtonu a zeštíhlit federální byrokracii. Všichni se zavazují snižovat daně, byť s různým akcentem na to které a o kolik. Chtějí pochopitelně vyrovnat rozpočet, ale razantní akce v tomhle směru by v současné situaci nutně znamenala okamžité drastické škrty ve federálních programech, které by se citelně dotkly velké části voličů. Republikáni (stejně jako demokraté) nějakými konkrétními sliby na tohle téma proto moc nehýří a mluví hodně obecně. Co je asi nakonec z hlediska nadcházejících voleb nejdůležitější: z pohledu Američanů se republikáni nedokázali zbavit nálepky strany, která chce brát chudým a dávat bohatým. Téměř sedmdesát procent Američanů je podle říjnového průzkumu CBS/NEW York Times přesvědčených, že pro bohaté je výhodná hlavně politika republikánů v Kongresu. Tomu, že by tato strana mohla pomoci střední vrstvě, věří jen devět procent dotázaných. Hlas střední vrstvy je přitom ve volbách rozhodující. Jestli ho bude chtít republikánský kandidát získat, bude asi muset ještě hodně vysvětlovat a přesvědčovat, proč je pro něj dobré zvednout ruku.
Herman Cain: „Devítkový plán“
- snížit a sjednotit federální daně z příjmu fyzických a právnických osob na devět procent
- zavést devítiprocentní federální prodejní daň a zrušit různé existující daně na jednotlivé druhy zboží
- zjednodušit a zprůhlednit daňový systém, což má přinést větší výnosy a efektivitu výběru
- snížení administrativní a byrokratické zátěže pro podnikání, zprůhlednění a zjednodušení pravidel pro import a export, což má mimo jiné přinést silnější a stabilnější dolar
Mitt Romney: „Věř Americe“
- zjednodušit a zprůhlednit daňový systém, celkově snížit daňové zatížení, ve svém programu ale neříká přesně o kolik s výjimkou federální daně z příjmu právnických osob, kterou chce snížit ze 35 na 25 procent
- omezit federální byrokracii a regulaci, a to i v případě finančních trhů
- urychlit přijetí a prosazení dohod o volném obchodu s dalšími státy amerického kontinentu, zpřísnit naopak pravidla pro čínský import
- uvolnit pravidla pro najímaní nových zaměstnanců, snížit moc odborů
- rozšířit těžbu ropy a snížit závislost na dovozu
Rick Perry: „Podpora podnikání“
- snížit daně a zjednodušit jejich výběr
- zrušit zdanění sociálních dávek, dividend, kapitálových výnosů a dědictví
- snížit daň z příjmu fyzických i právnických osob na 20 procent
- zjednodušit regulaci podnikání
- reformovat sociální zabezpečení a zdravotní pojištění pro chudé a seniory dotované státy a federální vládou
- vyvážit federální rozpočet do roku 2020
Newt Gingrich: „Růst a inovace“
- zastavit zvýšení daní navrhované demokraty
- přilákat investice prudkým snížením daně z příjmu právnických osob na 12,5 procenta, zrušením daní z kapitálových výnosů
- zavést opční 15procentní daň pro fyzické osoby, která by zjednodušila přiznání, ale omezila komplikované daňové odpočty
- posílit dolar a uvolnit nová pracovní místa jednodušší a průhlednější regulací, mj. finančního trhu
- zavést novou energetickou politiku a reformu sociálního zabezpečení
