Velkoryse pojatá moderní restaurace na poněkud zastrčeném místě má za sebou prvních šest týdnů provozu, obsluha se zapracovala a opakující se položky na menu se ustálily v kvalitě. Interiér na první pohled zaujme tím, že je v něm v souladu s aktuálními světovými trendy otevřená kuchyně. Pro ty, kdo rádi koukají kuchařům pod ruce, se nabízí možnost sedět na místech, která kuchyni lemují.
Stačí si udělat rezervaci a zvolit preferované místo u chefs table. Přestože se otevřené kuchyně začínají objevovat i u nás, zatím nepozoruji, že by je restaurace uměly opravdu využít. Kuchaři většinou nebývají baviči a mají dost práce s tím, aby dokázali připravit objednaná jídla. Pak je třeba se ptát, jestli je sezení u kuchyňského pultu pro hosty atraktivní. Otázku na spokojenost a popis jídla totiž obvykle zvládne i obsluha. Ani tady ještě kuchaři neumějí s hosty příliš pracovat a trochu je vtáhnout do děje, ale třeba se osmělí, stejně jako hosté.
Česky, ale jinak
Na webových stránkách se podnik nevyhnul klišé o tom, že jeho hlavní ingrediencí je láska a kuchyně je jevištěm, na kterém se má odehrávat skvělé gastronomické a vizuální představení. Samotná nabídka ale vůbec klišovitá není. Býček neváhal ukročit od flnediningově vymazlených alcronovských jídel k něčemu výrazně jednoduššímu, ale podobně elegantnímu a promyšlenému. Maximální důraz klade na suroviny a jejich smysluplnou přípravu. Restaurace využívá lokální dodavatele, kjejichž jménům se hrdě hlásí, a pokouší se o moderní interpretaci dobře známých jídel.
Někdy tak moderní, že byste předlohu poznali jen stěží. Třeba takové lečo (259 korun). Paprika, rajčata i vejce v něm najdete, ale tam asi všechna podobnost končí. Základem je tu pevná lehce ogrilovaná zelenina - cuketa, paprika, rajčata a snad i kousek lilku, uprostřed je vejce v osmažené panko strouhance, a to vše obsluha před hostem doplní o tomatovou omáčku. Čekala jsem něco jiného, ale výsledek mě moc mile překvapil. Jen jsem byla ráda, že jsme si lečo dali jako předkrm.
Jako hlavní jídlo by mi porce nejspíš nestačila. Z předkrmů mě bavil i dobře ochucený kozí tvaroh s řepou a jablkem (159 korun) a ještě víc čočka na kyselo (159 korun). Na skus uvařená černá čočka má kté klasické „na kyselo“ ze školních jídelen a kantýn hodně daleko. Nechybí v ní ještě se klepající jen lehce uvařené vejce, které je zastrouhané pražskou šunkou.
Pokud se vám čočka na kyselo příčí, tady ji můžete směle rehabilitovat.
Něco pro všechny
Stejně jako třeba hovězí jazyk s křenovou omáčkou. Jídlo, které mi k srdci nikdy nepřirostlo, si mě tu získalo po ochutnání několika prvních soust. V první řadě mě překvapila ukázková konzistence masa. V druhé pak dokonale chuťově vyladěná křenovka, kterou snad trochu netradičně doplňovalo pár kostiček kyselé okurky a kousky zeleného jablka. I přílohové opečené bramborové noky měly skvělou strukturu a chuť. The Eatery by snadno dokázala přesvědčit cizince, že česká kuchyně nemusí automaticky znamenat jen těžká a nestravitelná jídla.
Poučili se Francouzi, poučili jsme se i my. Zahraniční hosty sem vezměte bez váhání a ukažte jim, že se vůbec nemáme za co stydět.
Napodruhé mě bavilo i kuře z farmy na paprice, které bylo při předchozí návštěvě nepříjemně hořké. Tipuji spálenou papriku. Jsem ráda, že jsem kousku grilovaných prsou a presované spodní části stehna upravené nejprve v sous-vide a následně na grilu, dala ještě šanci. Spolu s červenou a žlutou paprikou, paprikovou omáčkou i „umělecky“ naaranžovaným plátkem těstoviny kuře dobře fungovalo. Těší mě i to, že si tu snadno vybere každý - vegetarián, milovník bůčku i ten, kdo se zrovna snaží pár kilo shodit. To platí i pro nabídku vín, která uspokojí milovníky klasiky i naturální vlny. Těm druhým doporučuji začít večeři lahví Orange Pet Nat On Leaves 2017 od Petra Korába z Boleradic (0,7 litru za 570 korun). Víno neleželo jen na slupkách, ale do rmutu přidal vinař i sušené listy vinné révy. Výsledkem je tmavé příjemně perlivé víno, které sice nenaplňuje představu o tradičních „bublinkách“, ale baví netypickou vůní a především chutí.
Pár otazníků se vznáší nad naceněním některých položek. Nabídka Champagne je na tento typ podniku opravdu velkorysá, ale při nastavených cenách mám důvodné pochybnosti o jeho odbytu.
Ačkoli místní someliér je hvězdou obsluhy, takže ho třeba prodat dokáže. Víc mě to ale trápí třeba u výběru „dezertních“ sýrů od pana Kolmana z Krasolesí a farmy Bláto. Porce za 229 korun neodpovídá zrovna dobrému poměru cena/výkon. The Eatery ale sotva rozehrála své představení, pokud se mám držet jazyka, kterým se sama prezentuje. Tak se jděte podívat, jak jsou kuchaři v otevřené kuchyni sehraní. Třeba si nakonec koupíte abonentku. •
The Eatery • U Uranie 18, Praha 7 - Holešovice
• t: +420 603 945 236 • e: info@theeatery.cz • www.theeatery.cz • otevřeno: Út-Pá: 11.30-15.30, 17.30-23.00, So: 17.30-23.00
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
