Dějiny fotografie jsou většinou vyprávěny jako heroický příběh postupné emancipace fotografického média coby plnohodnotné umělecké formy. Úspěch fotografie na tomto poli je totální. Za díla některých současných fotografů se platí částky, které jsou srovnatelné s cenami obrazů či soch, a fotografické výstavy hostí i ta nejkonzervativnější muzea. Fakt, že nejnavštěvovanější českou výstavou loňského roku byla retrospektiva Helmuta Newtona, rovněž mluví sám za sebe.
Tvůrci výstavy Česká fotografie 1840-1950 se příběh fotografie rozhodli odvyprávět z jiného úhlu pohledu. Ambici být uměním chápou jen jako jednu z mnoha společenských rolí, které na sebe fotografie v různých dobách brala a dodnes namnoze bere. Jednotlivé oddíly výstavy se věnují například portrétu, využití ve vědě, různým formám dokumentu nebo fotografii jako nástroji mystifikace a manipulace. V jednadvaceti kapitolách je celkem k vidění okolo šesti set snímků.
Fotografie, přesněji řečeno daguerrotypie, byla veřejnosti poprvé představena v létě roku 1839 v Paříži. Publikum v Čechách a na Moravě se s tímto technickým zázrakem mohlo seznámit hned na začátku čtyřicátých let 19. století. Daguerrotypie však nebyla o mnoho lacinější než malované miniatury. První fotografové-portrétisté tak byli nuceni za prací neustále cestovat z místa na místo. Unikátní autoportrét jednoho z těchto potulných daguerrotypistů je použit na plakátu výstavy.
Záležitostí širších vrstev se fotografie stala až s vynálezem levnějších postupů, pracujících na rozdíl od daguerrotypie již na principu negativ - pozitiv. Od šedesátých let 19. století fungovaly fotografické ateliéry skoro v každém městě Rakouska-Uherska. Jenom v Praze jich v roce 1862 bylo evidováno přes padesát. Široké popularitě se těšily zejména podobizny a topografické snímky památných míst a významných událostí. Ideálem byla popisnost a objektivita. Manipulace se světlem či snaha o expresivitu by byly prohřeškem proti samé podstatě fotografie.
Další zlom přinesl vynález příručních fotoaparátů, se kterými mohli pracovat i amatéři. Klub fotografů-amatérů byl v Praze ustanoven symbolicky v den padesátého výročí představení daguerrotypie v srpnu 1889. Amatérské snímky pořízené vojáky na frontách první světové války patří na výstavě k těm nejpůsobivějším. Jejich vyznění ještě umocňuje, že jsou vystaveny vedle oficiálních propagandistických pohlednic, líčících válku jako romantické dobrodružství.
Hlavním přínosem výstavy je, že se věnuje dosud přehlíženému úseku dějin fotografie před rokem 1918. To nicméně neznamená, že by v expozici chyběly snímky z meziválečného období, jež je tradičně považováno za vrcholný okamžik české fotografie. Ani fotografická avantgarda však není představována jen jako ryze umělecké hnutí. Jednotlivé oddíly se zabývají například reklamní a propagandistickou fotografií, vztahem mezi fotografií a filmem nebo spoluprací mezi avantgardními fotografy a funkcionalistickými architekty. Na výstavě jsou zastoupena všechna velká jména meziválečné fotografie: Drtikol, Sudek, Funke, Rössler, Štýrský a další. Velká část snímků je přitom vystavována poprvé, neboť pocházejí ze zahraničních soukromých sbírek.
Jediným žánrem, který autoři výstavy zcela a bez jakéhokoliv vysvětlení opomněli, je pornografie. Ačkoli jde bezpochyby o jedno z nejstarších využití fotografie. První skandál s nemravnými snímky se v Praze odehrál již v roce 1856. Spíše než obavy o veřejnou morálku v případě nynější výstavy patrně sehrálo roli, že nejstarší erotické snímky jsou většinou zahraničními importy a že českému fotografickému aktu byla před třemi lety věnována samostatná výstava.
Naše zkušenost s moderními médii nám nikdy neumožní zažít bezprostřední okouzlení fotografií, jaké pociťovali lidé v předminulém století. Cestu ke starým fotografiím nám však, možná poněkud paradoxně, může usnadnit právě současná fotografie. Byť se východiska Cindy Sherman či Bernarda a Hilly Becherových nepochybně liší od názorů, které zastávali fotografové na konci 19. století, lze ve snímcích těch i oněch nalézt až překvapivě mnoho společného. Tím, že se výstava nesnaží o chronologický přehled dějin fotografie, ale všímá si spíše charakteristických témat a žánrů, tento aktualizovaný pohled ještě usnadňuje.
Výstava Česká fotografie 1840-1950 s podtitulem Příběh moderního média je mimořádnou událostí. V pomyslném klání o nejvýznamnější výstavní událost roku tak Galerie Rudolfinum nasadila hned svou první letošní výstavou laťku hodně vysoko.
Česká fotografie 1840-1950, Příběh moderního média
Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
do 28. září, otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
vstupné: 100 Kč, snížené 50 Kč
internet: www.galerierudolfinum.cz
