Když minulý týden přišel kamarád ve svou obvyklou podvečerní hodinu do našeho oblíbeného hostince, sotva pozdravil. Zato se usilovně rozhlížel po věšácích a koukal pod stoly. Na dotaz: „Co hledáš, Péťo?" pravil, že nějaký prachy. Když ten Andrej našel 170 miliard, tak se musejí válet všude kolem. Nenašel nic. Ten náš premiér v demisi je prostě jinej koník. Ten, hrome, umí makat. A hledat. A kdo hledá, najde.
Má to ale s těmi miliardami, co našel a hodlá použít na báječné cestování penzistů a studentů skoro zadarmo, trochu složitější. Ony inkriminované nevyčerpané výdaje minulých období představují investice, které byly sice naplánované, ale nakonec se ty domečky nepostavily vůbec nebo jen zčásti a na nákupy se nepovedlo vypsat tendr, takže tak nějak nepřišla faktura, na jejíž zaplacení by si stát musel půjčit.
Kdysi tento systém vznikl jako nápad, jak možností převádět si nevyčerpané výdaje do dalších let přesvědčit resorty, aby se za každou cenu nesnažily utratit vše, co mají v rozpočtu přiklepnuto. Teď to díky neschopnosti vlády cokoli postavit drobet nabobtnalo. A naší vládě v demisi se z toho trochu zamotala hlava a s těmi naslibovanými desítkami miliard se jí to nějak vymklo z rukou.
V praxi je to s těmi nalezenými miliardami podobné, jako když se rozhodnete, že postavíte dům, zajistíte hypotéku, ale protože se vám nějak nepovedlo vyřídit stavební povolení, tak jste si nic nepostavil.
Čtěte také:
Slevy na železnici? Wir schaffen das nicht
Druhý rok si vzpomenete na vyřízenou hypotéku a získáte nutkavý pocit, že by ty peníze neměly zahálet, ale daly by se dobře prochlastat nebo prohýřit s fajn holkami v zábavních podnicích v ulici Ve Smečkách. A když už jsme se jednou rozhodli těm korunkám utrhnout drápky, tak není proč váhat. Nejsem si nicméně úplně jist, že toto je ten správný způsob, kterak stát řídit jako firmu.
Každopádně je škoda, že Péťa nic nenašel. I když on je to hodnej kluk a holky by určitě vynechal. Jeho žena Helenka by ho totiž za to asi zbila. Škoda, že za chorobné lhaní zřejmě pořádně netloukla našeho Andreje už jeho maminka. Mohla nás této trochu pokleslé zábavy ušetřit.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
ČLÁNKY DO MAILU