K požadavkům ze Seattlu se dnes hlásí i významná média
Na letošním pražském Fóru 2000 se s úsměvem na tváři představil jako obyvatel Terminátorova státu - Kalifornie. Všem bylo jasné, že ho vítězství Arnolda Schwarzeneggera v tamních volbách rozhodně netěší. Joshua Karliner, zakladatel nevládní organizace Corporate Watch, je tvrdým kritikem nadnárodních společností i amerického systému úzkých vztahů mezi byznysem a politikou. To potvrdil i v rozhovoru pro týdeník EURO.
EURO: Jste velmi kritický k chování firem. Považujete je za své nepřátele? KARLINER: Neřekl bych, že jsou nepřátelé. Nevedeme válku. Ale snažíme se měnit svět pozitivním směrem. Korporace stojí za mnoha nejpalčivějšími problémy světa. Pokud se podíváte na životní prostředí, globální oteplování, škody způsobené rybolovem či znečišťování toxickými látkami, nadnárodní společnosti jsou v centru těchto problémů. Jejich chování se musí změnit, chceme-li tyto problémy vyřešit.
EURO: Je možné o těchto věcech s představiteli korporací jednat? KARLINER: Můžete vést dialog, můžete s nimi mluvit až do chvíle, kdy – jak říkáme v Americe - se krávy vrátí domů. Ale naše zkušenosti ukazují, že i když se korporace rozhodnou, že se budou chovat zodpovědněji, neznamená to ještě, že v této své vůli vytrvají a že se budou věnovat celé šíři problémů. Ve věku globalizace musíme mít mechanismy, které v celosvětovém měřítku přinutí firmy, aby jednaly zodpovědně. Musejí existovat postihy – legální, finanční, jiné - pro případ, že se firmy budou nadále podílet na vytváření vážných problémů.
EURO: Nechovají se však dnes korporace odpovědněji než třeba před deseti či dvaceti lety? KARLINER: Ne, je to přesně naopak. Po otevření trhů a po deregulaci v mnoha zemích se uvolnila řada restrikcí, které v minulosti jejich činnost omezovaly. To znamená, že firmy jsou stále méně tlačeny k odpovědnému jednání. Také jsou dnes mocnější, zatímco vlády jsou slabší.
EURO: Korporace však přinejmenším vyjadřují vůli něco dělat, dobrovolně se hlásí k zodpovědnému jednání, poukazují na své úspěchy v oblasti životního prostředí či sociálních záležitostech. Opravdu si myslíte, že toto jsou pouhé řeči? KARLINER: Velká část z toho jsou skutečně řeči. Význačná část je pak spojena se snahou očistit se na veřejnosti. Korporace se zajímají o svou image, často kvůli tomu, aby zabránily kritice kvůli důsledkům, jež má jejich činnost v oblasti životního prostředí či lidských práv. Značný podíl jejich rozpočtu na tyto aktivity tvoří investice do reklamy. Jejich akce přitom mívají příliš malý záběr. Tak třeba chemická společnost, která má na svědomí znečišťování prostředí, začne vysazovat stromy a dělá kolem toho velkou publicitu. Tím však neřeší hlavní problém. Pomoci může to, že společnost bude právně odpovědná za důsledky svého jednání.
EURO: Říkáte, že společnosti jsou dnes mocné a ovlivňují rozhodování politiků. Kdo podle vás donutí korporace, aby se chovaly jinak? KARLINER: Lidé se musejí aktivizovat při prosazování změn. A také to už dělají. Může to být složité. Podíváte-li se ale na hnutí proti korporacemi řízené globalizaci, je složené z mnoha rozdílných skupin, které se zabývají tímto tématem z odlišných úhlů.
EURO: Nedá se však říci, že by reprezentovaly většinu populace. KARLINER: Kdo reprezentuje většinu světové populace? Reprezentují významnou část, zastupují mnoho různých zemí.
EURO: Mnohdy jsou vnímány spíše jako radikální, či dokonce extrémní skupiny. KARLINER: Možná, ale když se podíváte na to, jak dnes vypadá politická debata hlavního proudu, zjistíte, že mnohé z toho, co říkali lidé v Seattlu (protestující proti Světové obchodní organizaci v roce 1999), se dnes objevuje v komentářích The New York Times – velmi prestižního listu ve Spojených státech. Tyto komentáře vyjadřují postoj, který je velmi podobný tomu, co prosazuje sociální hnutí v posledních desetiletích. To, co bylo před deseti lety považováno za okrajové, se dnes stává součástí hlavního proudu. S podobnými návrhy na řešení negativních aspektů globalizace v současnosti přicházejí vlády rozvojových zemí, politici, poslanci a také média.
EURO: Nestává se, že se nevládní organizace někdy prostě chtějí ukázat, a tak se ani nezaměřují na podstatné věci, ale na to, aby si jich všimla média? Pokud třeba odpůrci nukleární energie obsadí jadernou elektrárnu, bezpochyby si zajistí pozornost médií. To ovšem ještě neznamená, že svou akcí něčeho docílí. KARLINER: Je to součást strategie, jak docílit změny a ochránit životní prostředí. Je samozřejmě důležité, aby o tom média psala.
EURO: Ale v tom případě je to stejné jako to, co kritizujete u korporací – že jsou posedlí svou image. Dělají-li korporace něco pozitivního, tak to podobně jako nevládní organizace chtějí publikovat. KARLINER: Já říkám to, že public relations společností mají obvykle velký předstih před jejich konkrétní činností. Korporace udělá malou věc a pak kolem toho vytvoří reklamní kampaň.
EURO: Myslíte si, že vámi prosazované změny by zachovaly tržní hospodářství? Dřívější protestní hnutí radikálních socialistů či komunistů vedla k nějaké formě diktatury. Globální pravidla by zřejmě přinesla také hodně byrokracie, hodně tlaku ze strany různých institucí. Nebyl by to začátek nějaké formy diktatury? KARLINER: Ne. Pokud to budete dělat špatně a budete ignorovat historii, mohlo by se to asi stát. Ale je otázka, co vše by se mohlo stát, a já nemám křišťálovou kouli. Už dnes ovšem existují globální pravidla a také globální ústava. Už byla napsána a jsou jí pravidla Světové obchodní organizace. Naneštěstí tvůrci těchto globálních pravidel pominuli univerzální hodnoty spojené se životním prostředím, lidskými právy, transparentností a demokracií. Nejenže je pominuli, ale oni je vlastně přímo podřídili pravidlům obchodu. Takto byla formována Světová obchodní organizace. Problémem tedy není to, zda budou, či nebudou globální pravidla, ale to, že globální pravidla ignorují demokratické hodnoty. Takže nakonec můžeme skončit u větší diktatury korporací.
EURO: Vedete takovou revoltu proti establishmentu. Zdá se, že Kalifornie zažila jiný druh revolty, jejímž vítězem však byl někdo úplně jiný, než byste si přáli. Nepovede revolta spíše k úspěchu lidí, jako je Arnold Schwarzenegger, než k prosazení vašich cílů? KARLINER (hlasitě se směje): To je prostě demokracie.
EURO: Ano, ale nesvědčí to o tom, že byste měli velkou podporu. KARLINER: Záleží na úhlu pohledu. Jsou zde průzkumy veřejného mínění, které říkají, že 80 až 90 procent Američanů si myslí, že korporace mají přílišnou moc. Stejný počet občanů Spojených států se považuje za příznivce životního prostředí. Lidé mají podle těchto průzkumů vytříbené názory na tyto záležitosti. To, jak se to odráží v médiích a politice, je ovšem jiná otázka. Média jsou kontrolována velmi malým počtem korporací. Koncentrace vlastnictví v médiích je mnohem větší, než tomu bylo před dvaceti, třiceti lety. I proto se ve volebním procesu ony názorové postoje voličů vytrácejí.
EURO: Říkáte, že korporace pomáhají ve volbách politikům, kteří se jim pak odvděčí subvencemi, zakázkami. Kde vidíte cestu z tohoto kruhu? KARLINER: Ve Spojených státech je silné hnutí za reformu volebního financování. Byly přijaty i některé zákony, které by měly změnit pravidla a omezit tok peněz soukromých společností do politiky. Celkově však tento proces zatím nebyl příliš úspěšný. Neznamená to nicméně, že není možné v něm pokračovat. Současný systém totiž korumpuje demokracii.
