Šplhat po zádech obětí povodní k dosažení svých politických cílů...
Šplhat po zádech obětí povodní k dosažení svých politických cílů není zrovna dvakrát košer. Takzvaný povodňový balíček však není ničím jiným. Naprostá většina daňových změn stála před vládou tak jako tak. Důsledky povodní zvýšení daní v zásadě neřeší a ani nemůže. Lidé potřebují peníze hned a daňové přilepšení bude zvolna nabíhat více než rok. Kromě toho jednorázový výdaj není třeba řešit reformou daňového systému, protože ta se dělá pro poněkud delší období, než je nezbytné k odstranění povodňových škod. Těch 25 miliard, které stát zaplatí, navíc není suma, která při promítnutí do státního dluhu vyráží dech. K půjčkám nakonec stejně dojde právě vzhledem k časovému rozdílu mezi výnosy daní a potřebou čerpání povodňové pomoci. Na druhou stranu: vzhledem k tomu, že je třeba do daní opravdu sáhnout, tak s odhlédnutím od etického problému s trochu goebbelsovskou argumentací, nakonec toho vládě není třeba mnoho vytknout. Můžeme si říci, že úpravy DPH je možné dělat v různých variantách, a ta zvolená není asi ta nejlepší. Šťastnější než posuny sazeb by asi byl přesun některých významných položek ze snížené sazby do standardní. Například by tak nemuselo stoupnout zdanění stavebních prací, na které doplatí právě zatopení majitelé nemovitostí. Patrně by tak bylo možné dosáhnout i většího výnosu DPH, který by umožnil razantněji snížit daň z příjmu právnických osob. Tříprocentní úleva nebude mít na ekonomickou aktivitu významný vliv. Přitom právě v době, kdy je zřejmé, že recese potrvá delší dobu, by takový prorůstový impuls hospodářské politice vlády rozhodně slušel. O komické milionářské dani asi škoda ztrácet písmena. Jen by asi bylo dobré uvědomit sociální demokraty, že jejich představy o extrémně nízkých daních českých boháčů jsou projevem nedostatečného ekonomického přehledu. Milionář v českém provedení zdaněný sazbou 32, nově 35 procent, efektivně zaplatí 27,2 procenta. Ten, kdo bere v Německu 30 tisíc eur z nich státu odvede daň ve výši pouhých 24 procent. Pokud místo kursu vezmeme v úvahu paritu kupní síly, bude srovnání korektnější, a Čech potom bude platit daň skutečně nižší. Ale jen do dokončení německé sociálně demokratické daňové reformy. Potom na tom bude Němec opět lépe. Také by nemělo veřejnosti ujít, že podstatná část státní pomoci zatopeným se státu vrátí ve formě daní. Jestliže škody činí přes sto miliard korun a lidé za státní pomoc, plnění pojišťoven a ze svých úspor utratí nad obvyklou úroveň nějakých 50 miliard korun, přijde si erár na daních nejméně na pět miliard. Sečteno a podtrženo povodně nejsou závažný fiskální problém. Tím je dlouhodobě nekvalifikovaná fiskální politika vlády.
