Takřka bez povšimnutí prošlo zjištění Hospodářských novin, že Evropská komise vynaložila v přepočtu zhruba dvě stě milionů korun na WWWforEurope (Welfare, Wealth and Work for Europe). Spolu s respektovaným Rakouským institutem pro ekonomický výzkum WIFO se na jeho práci podílejí i ekonomové z brněnské Mendelovy zemědělské univerzity. Vymýšlejí nový model sociálního státu.
Výběr českého účastníka vychází patrně z toho, že evropský sociální stát potřebuje rozorat jako meze při združstevňování českého venkova v padesátých letech. Lze se však obávat, že právě to není zadáním, které ekonomové dostali. (HN projekt poněkud neobratně označily za obdobu české Národní ekonomické rady vlády, přestože NERV pracuje zadarmo a zabývá se analýzou a tvorbou doporučení pro vládu, což má nějaký konkrétní význam.) Bruselští úředníci platí za cosi, co má být zřejmě jakousi obdobou pomalu zapomenuté lisabonské strategie, podle níž jsme měli v Evropě dohnat a předehnat USA a stát se vedoucí ekonomickou mocností planety.
Tehdy se tak mělo stát díky podpoře inovací, vzdělávání a sociální soudržnosti. Tenhle letitý dokument je pro současného čtenáře dost humorným textem, a tak možná těch dvě stě milionů korun stojí za vytvoření druhého dílu. I když ti, co se před pár dny v Bruselu pohádali o evropský rozpočet na roky 2014 až 2020, si možná budou myslet něco jiného.
Vraťme se však k ekonomickým modelům, které se v různých částech Evropy dost liší, jak objevně konstatují zúčastnění ekonomové. Šéf WIFO Karl Aiginger se vidí v modelu rakouském, který opravdu poměrně dobře funguje. Škoda že jenom v Rakousku a třeba do Itálie je nepřenositelný. Na šéfa německých berňáků nakonec v Řecku házeli kamení, když jim důvěřivě řekl, že objem administrativy řeckých samospráv v Německu zvládne třetina zaměstnanců.
Prostě k růstu si každá země musí pomoci sama. Pokud chce Evropská komise utrácet za ekonomy, měla by si zaplatit analýzu ukazující, jak Brusel členským zemím brání právě v tom, aby si pomohli sami.
Další komentáře Pavla Párala: