Sobotka sedl na lep poradcům, kteří význam Číny systematicky zkreslují
Chceme začít novou etapu našich vztahů a dohnat handicap, který Česko v EU mělo. Nebudeme proto obhajovat odsun sudetských Němců a požadavky na prolomení Benešových dekretů mlčky přejdeme jako vnitřní záležitost země. Dovede si někdo představit, že by český ministr zahraničí vyřkl taková slova před odletem do Berlína, kde by se na vládní úrovni projednávala smlouva o vstupu Volkswagenu do Škodovky? Přesně takový hluboký úklon ve jménu byznysu ovšem v případě Číny minulý týden předvedl šéfdiplomat Lubomír Zaorálek, kterému půdu pro lekci z appeasementu umetl premiér Bohuslav Sobotka. V době, kdy je téma lidských práv v Číně stejně aktuální a módní jako svého času vyhnanecká problematika.
Jenže zatímco se sousedním Německem čeští politici tvrdě lobbovali za to, aby se investice a obchod ničím nepodmiňovaly, v případě Číny je rovnou předem podmínili velkým tichem. Ještě aby se tak Číňané naštvali. Z hlediska vyjednávací pozice je srážení podpatků směšné. Zatímco německé investice jsme opravdu potřebovali jako sůl, ty čínské pro nás byly a jsou marginální. Okrajové ovšem není snažení nejrůznějších špílmachrů, kteří se nám snaží namluvit, že Číňané obcházejí Evropu s miliardami eur v kapse a blahosklonně upouštějí podle toho, kdo se při pokloně dotkne čelem země.
Ledacos o pozadí nového východního kurzu české politiky naznačil sám Zaorálek. Restart vztahů s Čínou není prý chvilkovým nápadem, ale výsledkem dlouhodobé práce.
Neřekl už, že mezi pracanty patří třeba někdejší neúspěšný manažer aerolinek a zasloužilý člen ČSSD Jaroslav Tvrdík, řečený Luftjarda, toho času premiérův šéfporadce pro Čínu a předseda dozorčí rady Smíšené českočínské komory vzájemné spolupráce. Lobbistické organizace, jejíž polovina členů je napojena na sociální demokracii a druhá na skupinu PPF. Ostatně až do loňska komoru vedl Jan Kohout, který pak půl roku zahříval v Černínském paláci židli pro Zaorálka. Přepustil mu nejen svůj post, ale i poradce Petra Hýla, který se svým projektem China Investment Forum podniká s mocnou podporou Strakovy akademie i Hradu.
Udělat si cestovku pro politiky a podnikatele a přesvědčovat je, že Čína je mocná země, která spasí českou ekonomiku, je docela dobrý byznys model. Číňané chtějí mít v Evropě dobrou image a rádi si za PR služby připlatí. Byť jde o zemičku, která na leckterých glóbech ani nemá celý název. A kde není ke koupi žádná kvalitní a známá značka jako Saab, Volvo nebo Motorola.
Jiná věc ovšem je, když se podnikatelský záměr podaří překlopit do vládní agendy. Zaorálek bude v Pekingu lobbovat za čínské investice do technologického parku v Moravskoslezském kraji. Láká šéf české diplomacie stejně vehementně investory do jiných podobných projektů, které jsou placené z peněz EU a marně hledají peníze jinde? Pořádá snad česká vláda tiskovku před cestou do Norska, které v základním kapitálu přímých zahraničních investic vykazuje dvakrát lepší výsledky než Čína a také u nás dává práci více lidem?
Sobotka se Zaorálkem si myslí, že se tu dělala špatná a nelogická politika, kterou je třeba změnit. Proto ten aktivismus hraničící s devótností. Co je ale špatného na tom, že se nějaké zemi věnuje v otázkách byznysu právě tolik pozornosti, kolik si zaslouží? Prý musíme hlídat své zájmy, protože jsme proexportně orientovaná země. Nelze než souhlasit. Viděl ale někdy premiér tabulky zahraničního obchodu? Zřejmě mu je jeho poradci pro Čínu někam zašantročili. Jinak by si všiml, že náš vývoz do Číny se na celkovém exportu podílí jedním jediným procentem. A u něj ještě dlouho zůstane.
Ne, opravdu není třeba společně s Bohuslavem Sobotkou skuhrat nad tím, že nám ve vztahu s Čínou ujel vlak. Kdyby to byl expres Prosperita, který na českém nádraží zastaví jen jednou, byly by nářky namístě. Dokud ale půjde o lokálku bloumající po Evropě, aby naložila pasažéry s příslibem velkého východního dobrodružství, není kvůli expresnímu odbavení třeba nadbíhat průvodčímu hlubokým klaněním.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA hruskab@mf.cz
