Spatři ho, říkal ministr zdravotnictví
Jaroslav Hašek, zadržen policií při jedné demonstraci, se hájil tím, že nevyzýval svého soudruha slovy „natři ho“ k útoku na úřední osobu, nýbrž že ho voláním „spatři ho“ upozorňoval na společného známého. Podobně David Rath tvrdil, že jeho asistentka v rozhovoru s ředitelem Fakultní nemocnice Brno Janem Burianem sice použila sloveso „odvolat“, ale týkalo se to ředitelovy schůzky s ministrem, nikoliv jeho funkce. Rozjitřený ředitel prý slyšel trávu růst.
Úsměvnost extempore končí v okamžiku, kdy si uvědomíme, že konflikt vznikl kolem smrtelně vážného problému léčby onkologických pacientů. Jiří Vorlíček, který všechno způsobil, má jistě přednostní právo upozorňovat na problémy v této oblasti, když je předsedou České onkologické společnosti. Že je coby přednosta hematoonkologické kliniky zároveň Burianovým podřízeným, je druhotné, a Jan Burian těžko může profesora nějak umravňovat. David Rath má ovšem také právo cítit se dotčeným možnou interpretací Vorlíčkových slov tak, že se za jeho „ministrování“ přístup k onkologické léčbě zhoršil.
Za to, že ne všichni nemocní rakovinou jsou léčeni nejmodernějšími preparáty a postupy, nemůže nová úhradová vyhláška, stejně jako to nevyřeší vytvoření osmnácti léčebných center nebo urychlené podepsání smluv s pojišťovnami. S dílčím a dočasným řešením tohoto latentního, hlavně finančního problému přichází sama Česká onkologická společnost, když navrhuje, aby si léky do sta korun hradili sami pacienti. Eventualitu zvýšení zdravotního pojištění připomíná sám David Rath. Šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák dodává, že by se mohlo ušetřit třeba zrušením některých nemocnic. Hned ale realisticky připomíná, že to předpokládá politické rozhodnutí vystavené ostré reakci veřejnosti. Šel by do toho Tomáš Julínek, jeden z největších Rathových kritiků?
