Národní divadlo v Praze ukončilo letošní operní sezonu velkolepým představením díla Leoše Janáčka Káťa Kabanová, nastudovaným novým šéfdirigentem Tomášem Netopilem a světoznámým americkým režisérem Robertem Wilsonem. První premiéra byla úspěšná, druhá ještě úspěšnější. Prostě úplný triumf. Tato Káťa Kabanová v mnoha směrech předčila i Věc Makropulos, jinou Janáčkovou operu, kterou jsme před několika měsíci také mohli zhlédnout v pražském Národním divadle.
Kritiky, které na Káťu Kabanovou vyšly v denících Lidové noviny (LN) a MF Dnes, však nadšení publika nesdílely. Helena Havlíková z LN dokonce napsala, že „na premiéře se při Wilsonově děkovačce i bučelo“. To není pravda! Potvrzují to reakce lidí, znalců, kteří na operu – nejen v Česku – chodí desítky let. Výkon sopranistky Christiny Vasilevové v roli Káti, který by byl hodný velké chvály kdekoli na světě, české kritičky nijak nezaujal. Věra Drápelová z MF Dnes o českých zpěvácích psala nelichotivě, její kolegyně z LN je však vychvalovala. To znamená, že minimálně jedna ze dvou kritiček nemá hudební sluch. Ve výčtu jejich zlých vět bychom mohli dlouze pokračovat.
Lidé, kteří měli co do činění s tímto představením, se po přečtení kritik museli cítit mizerně. Že by toto byl skutečný výsledek měsíců tvrdých zkoušek, v nichž všichni nechávali duše? Členům nového vedení Národního divadla doporučujeme, aby kritiky nečetli a autorkám přestali dávat zadarmo lístky na představení. A tento postoj změnit, až se u nás opět začnou oceňovat kvalitní kulturní výkony.
